Vámi zvolená formulace ".....neúspěch vyřešil sebevraždou" je poněkud protichůdná všeobecnému přesvědčení psychiatrů, kteří se snaží svým pacientům vysvětlit, že sebevražda není řešení.
Jinak co se týče tématu, postrádám v článku postřeh, že každý z nás má v sobě potenciál narcisty a je jen na dotyčném, jestli a jak tento potenciál využije (nechá ho převládnout či nikoli) aneb všechno je to pouze o sebeovládání.
Následující popis poruchy osobnosti mě kdysi velmi zaujal, zejména vlastnosti "Sklon k přesvědčení, že mu druzí lidé závidí" a "Na kritiku reaguje zuřivostí," v souvislosti s nejedním diskusím příspěvkem (prakticky po celém Internetu):
Narcistická porucha osobnosti:
Fantazie o neomezeném úspěchu, moci, kráse, talentu.
Pocit privilegovanosti, velké nároky.
Přemrstěný pocit osobní důležitosti.
S druhými lidmi primárně zachází jako s posluchači, kteří jsou svědky jeho významu, krásy, oslnivosti.
Snaží se být centrem pozornosti.
Od sebe očekává "dokonalost", například ve vzezření, výkonu.
Sklon k aroganci, nadutosti, přehlížení.
Sklon k přesvědčení, že mu druzí lidé závidí.
Sklon k soutěživosti (vědomý i nevědomý).
Chybějí bližší přátelé a vztahy.
Sklon k falši a prolhanosti.
Pocit porušené nebo změněné představy o vlastním těle.
Na kritiku reaguje zuřivostí a pocitem ponížení.
Snaží se získat moc a vliv na druhé lidi.
volně citováno z:
KOUKOLÍK, František, DRTILOVÁ, Jana, Vzpoura deprivantů: Nestvůry, nástroje, obrana. Praha: Galen, 2008. 327 s.
ISBN 978-80-7262-410-2