Evropský parlament dnes jedná o nové antidiskriminační direktivě, která se zaměřuje na prevenci diskriminace také mimo pracovněprávní vztahy, a to na základě víry, věku, zdravotního postižení a sexuální orientace. Zítra bude Evropský parlament o přijetí nové direktivy hlasovat. Antidiskriminace a antidiskriminační opatření zůstávají také českým ožehavým tématem. Antidiskriminační zákon, na který se odvolává například stávající zákoník práce, totiž stále čeká po loňském vetu prezidenta v Poslanecké sněmovně na schválení. Čtěte více: Prezident vetoval antidiskriminační zákon
Po letech může skončit zákon na nule
Šanci zákon prosadit může negativně ovlivnit nedávné vyslovení nedůvěry vládě, její následná demise a očekávané předčasné volby. Zákon, na jehož přijetí se pracuje už několik let, totiž může s novými volbami padnout pod stůl a legislativní proces by tak po nových volbách mohl startovat znovu takřka od nuly. Na tom se shodli panelisté a panelistky, mimo jiné včetně Otakara Motejla, veřejného ochránce práv, diskutující včera o antidiskriminační legislativě u kulatého stolu pořádaného v Evropském domě v Praze nevládní Českou ženskou lobby v rámci projektu Prosazování genderové rovnosti v období předsednictví ČR v Evropské unii. České republice přitom plyne povinnost implementovat antidiskriminační směrnice do českého právního řádu již ze samotného faktu členství v Evropské unii. Za pomalou implementaci antidiskriminačních směrnic již padl proti České republice první rozsudek a hrozit jí může i pokuta. Zatím platíme jen náklady řízení, pokuta ještě nepadla,
informuje Lucie Otáhalová z Úřadu vlády. Čtěte více: Jaká budoucnost čeká antidiskriminační zákon? Bude to boj?
Neodůvodněný strašák
V diskuzi zazněly také argumenty, proč je možné přijetí samostatného antidiskriminačního zákona považovat za důležitý krok a proč ho naopak není třeba považovat za strašáka. Kromě toho, že jde o jakési přihlášení se k evropským hodnotám a hodnotovým základům Evropské unie (jak připomněla Amandine Bach z Evropské ženské lobby), spočívá podle Aleny Gajdůškové (ČSSD), 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR, výhoda přijetí jediného zákona (oproti roztříštění antidiskriminační agendy do mnoha právních norem) především v přehlednosti antidiskriminační agendy.
Barbara Havelková z Právnické fakulty Oxfordské univerzity upozorňuje na fakt, že argumentovat pro nepotřebnost nového zákona tím, že diskriminaci vylučuje Ústava České republiky, je liché. Ústava podle ní řeší pouze vztahy státu a občana, občana samotného přímo k ničemu nezavazuje. Fakt, že v případě sporů podle nového antidiskriminačního zákona by se důkazní břemeno přenášelo z žalobce na žalovaného (což byl jeden z důvodů pro veto zákona prezidentem Václavem Klausem), nazývá neodůvodněným strašákem
. I žalující strana musí podle ní předložit důkazy, nestačí pouhé nařčení z diskriminace, které je jistě lehce zneužitelné. Žalovaný, v případě pracovněprávních vztahů tedy například potenciální nebo stávající zaměstnavatel, pak musí především doložit, že jeho postup byl korektní a objektivní a nejednalo se proto o diskriminaci. Musí třeba dokázat, že jeho požadavky, na jejichž základě upřednostnil jiného pracovníka, byly oprávněné a přiměřené pro konkrétní pracovní pozici. O zneužitelnosti pojmu diskriminace a o tom, že by antidiskriminační zákon mohl být zbraní v rukou zaměstnanců hovořila zhruba před rokem pro business server Podnikatel.cz Lucie Nešporová z Advokátní kanceláře Pajerová & Šnajdrová. Čtěte více: Antidiskriminační zákon může mít likvidační dopad
Odemknout problematiku (anti)diskriminace
Amandine Bach připomíná, že silná antidiskriminační legislativa je jen klíč a první krok k tomu, aby lidé mohli bránit svá práva. Ani z opačného úhlu pohledu by však právě pro zaměstnavatele nemusel antidiskriminační zákon znamenat hrozbu, ale jasné vymezení určitých pravidel. Nicméně je možné nacházet rozpor mezi antidiskriminační legislativou a vlastnickým právem nebo názorem podnikatelů, respektive obecně zaměstnavatelů, že závisí pouze na jejich rozhodnutí, koho přijmou do zaměstnání nebo nepřijmou a proč. Právnička Martina Štěpánková z Poradny pro občanství a lidská práva však v tomto nutně rozpor nevidí. O tom, že právě toto vadí na antidiskriminační legislativě podnikatelům, svědčí diskuze na serveru Podnikatel.cz. Moc dobře nechápu, jakým právem mi stát chce přikazovat, koho mohu nebo nemohu ve firmě zaměstnat. Když já jako majitel firmy usoudím, že na dané místo potřebuji „někoho”, proč mi stát říká, ale z důvodu rovnosti musíš vzít tohoto. Proč kecají soukromníkům do řízení jejich firem ,
pozastavuje se čtenář serveru Podnikatel.cz podepsaný jako Martin V (neregistrovaný). Čtěte více: Hledáme obchodního zástupce. Zn.: Ženy nebereme!
Myslíte si, že jako zaměstnavatel dodržujete princip rovných příležitostí?
Oprávněné požadavky nebo zástěrka diskriminace?
Barbara Havelková směrem k zaměstnavatelům připomíná, že si při náboru zaměstnanců (což je z hlediska diskriminace palčivá oblast) často stanovují kritéria, která nejsou pro danou pozici relevantní a nutná. Například znalost cizích jazyků ve firmě, kde zaměstnanci cizí jazyky vůbec nevyužívají. Pro rovný přístup je proto v první řadě dobré opravdu zvážit, jestli jsou požadavky oprávněné a v souladu s danou pozicí nebo skrytě slouží spíše k tomu, aby některé uchazeče z výběru rovnou eliminovaly. Tak mj. důraz na flexibilitu a s tím související časté přesčasy (i tam, kde tomu pak firemní praxe neodpovídá) může z uchazečů vyloučit matku s malými dětmi, která potřebuje pevnou pracovní dobu. Maximální dokumentace a objektivizace výběrových řízení by měla napomoci tomu, aby zaměstnavatel při výběru zaměstnanců co nejvíce minimalizoval vliv vlastních předsudků a stereotypních představ o tom, kdo se na určitou pozici hodí a kdo ne. Tlačit na takovéto uvažování pak podle Havelkové mohou právě některá ustanovení připravovaného antidiskriminačního zákona.
ČLÁNKY DO MAILU