Jak ovšem vztáhnout pohodu i na pracovnice a pracovníky na nočních směnách? Zvlášť, když se ukazuje, že má dlouhodobá směnná práce zřejmě svá zdravotní rizika.
Osobní pohoda rozhoduje
Když poradenská společnost Deloitte zkoumala trendy, které se týkají lidí a celosvětově i v Česku hýbou firmami, za nejvýraznější domácí trend označila well-being. Tedy pocit osobní pohody. Zjistila to ve velké studii Globální trendy v oblasti lidského kapitálu, kterou uspořádala mezi 11 tisíci respondenty ze 124 zemí světa, a to včetně Česka.
Důležitost well-beingu podle ní deklarovalo 92 % respondentů z českých firem. Jak shrnula Barbora Černíková z Deloitte, za růstem tohoto trendu stojí minimální nezaměstnanost, nástup mileniálů na trh práce a prolínání osobního a pracovního života. I to tlačí firmy k tomu, aby se víc zajímaly o různé aspekty pohody a zdraví svých zaměstnanců.
Čtěte také: Co dělat, aby vám zaměstnanci nedali sbohem? Zaplaťte je a buďte otevření
Pro firmy pak je to oblast, kam investují peníze. Podle průzkumu přitom dokonce 83 % českých respondentů považuje takové aktivity za klíčové, pokud si chtějí udržet zaměstnance. A podle 70 procent tyto programy zvyšují produktivitu práce a výsledky firmy. Ovšem připravená na tento trend se zároveň cítí jen mírná nadpoloviční většina těch, kteří se zmíněného letošního průzkumu zúčastnili.
Na směny pracuje skoro třetina
Není bez zajímavosti položit vedle uvedených aktuálních zjištění ještě další. Ta vychází z dat Českého statistického úřadu. Ten totiž v listopadu loňského roku zveřejnil analýzu zaměřenou na zaměstnance, kteří pracují na směny. Vycházel v ní z dat sesbíraných za rok 2016.
Ukázal, že v roce 2016 pracovalo na směny 29 % zaměstnanců ve věku 15 až 64 let, celkem tedy více než milion a dvě stě tisíc osob. Šlo přitom o pátý nejvyšší podíl v evropské osmadvacítce – před Českem bylo Chorvatsko, Slovinsko, Polsko a Slovensko, nejméně se na směny pracovalo ve Francii. Vysokou směnnost konstatoval u mužů i u žen a naopak velké rozdíly v krajích. Odlišnosti jsou také samozřejmě v různých oborech a profesích. Nejvíc lidí pracovalo na směny ve zpracovatelském průmyslu, obchodu, ve zdravotnictví a sociální péči i v dopravě a skladování.
Jak sladit pohodu a noční směny? Těžko
Jak jde well-being dohromady se směnami, hlavně nočními? Vlastně docela těžko. Už léta totiž poukazují odborníci z oblasti zdraví na mnohá rizika, která jsou s prací střídající denní a noční směny spojená. Dlouhodobou práci na směny, která narušuje osobní biorytmus, dávají do souvislosti například se zvýšeným rizikem některých druhů rakoviny, s potížemi zažívacího nebo kardiovaskulárního ústrojí, s psychickými problémy, včetně deprese, s těhotenskými potížemi, s vyšším rizikem pracovních úrazů během noci, s nedostatkem a poruchami spánku, který opět souvisí s dalšími možnými zdravotními riziky, i s poškozením kognitivních schopností.
Čtěte také: Jak na interní komunikaci, když jsou zaměstnanci offline? Nástěnky nevymřely
Podle zákoníku práce přitom rozvrhuje pracovní dobu, tedy začátek a konec směn, zaměstnavatel. Má zákonnou povinnost přihlížet přitom k tomu, aby směny nebyly v rozporu s hlediskem bezpečné a zdraví neohrožující práce. A také k dalším zákonným ustanovením, zaměřeným na dvou-či třísměnný nebo nepřetržitý provoz, na povinné přestávky v práci, na odpočinek mezi jednotlivými směnami nebo lhůtu, v níž musí zaměstnanec předem vědět o rozpisu směn. Délka směny ze zákona nesmí přesáhnout dvanáct hodin. Zaměstnavatel ale také může ledacos ovlivnit.
Prevence a dobrá praxe
Co tedy mohou zaměstnavatelé dělat, aby se well-being pokud možno vztahoval i na zaměstnance na směnách, a to především těch nočních, nejen na lidi, kteří mají pravidelnou denní pracovní dobu třeba v kanceláři? (Tedy často s celodenním sezením, které také nese svá zdravotní rizika.) Podle britské organizace zaměřené na bezpečnost a zdraví v práci Institution of Occupational Safety and Health existují jistá doporučení zaměřená na dobrou praxi, která jsou prevencí proti negativním dopadům dlouhodobé práce na směny. Doporučení se týkají jak rozvržení směn i práce, tak pracovního prostředí a širšího pojetí péče o zaměstnance.
Zaměstnavatelé by podle nich měli mimo jiné vyhodnocovat rozvržení směn a přestávek i začátek a konec pracovní doby. Při organizaci směn brát do úvahy čas, který zaměstnanci potřebují na dostatečný spánek a jídlo. Směny by měly být naplánované co nejvíce dopředu a umožňovat určitou flexibilitu, když si je lidé potřebují přehodit. Nejvíce náročná práce by měla být naplánovaná spíš na začátek směny než na její konec. Pracoviště by mělo být dobře osvětlené. Je možné brát do úvahy individuální rozdíly mezi pracovníky a pozitivně je využít.
Čtěte také: Poskytování stravenek jako daňově uznatelný náklad včetně příkladu
Dále se doporučuje zařídit lidem místnost, kde si mohou před nebo po směně odpočinout. A také nepodceňovat zdravotní prohlídky, vyhledávat například ty zaměstnance, kteří mají problémy se spánkem, nabídnout jim odbornou pomoc anebo je převést na denní směny. Zaměstnavatelům se také radí nabídnout zaměstnancům kurzy, kde se naučí pracovat se stresem, možnosti, jak pečovat o duševní zdraví, a zajistit jim relaxaci i různé sociální aktivity, třeba sportovní, stejně jako odpovídající stravu a občerstvení.
V neposlední řadě se mezi doporučeními objevuje také snaha klást na zaměstnance přiměřené nároky a maximalizovat jejich autonomii. Na noční směny se přitom obecně nedoporučuje pracovat déle než deset let.
Co chybí zaměstnancům? Možnost rozhodovat
Podle průzkumu, do kterého se pustila společnost Déhora, která se věnuje poradenství v oblasti směnného provozu mezi pracujícími na směny, nemají zaměstnanci a zaměstnankyně dost času na soukromý život, často řeší zdravotní problémy a čelí únavě. Zhruba z poloviny nejsou spokojení s podmínkami, ve kterých pracují. A pokud by něco nejvíc uvítali, pak větší podíl na plánování směn a možnost směny víc přizpůsobit svým potřebám. A to jak proto, aby měli víc času na soukromí a svou rodinu, tak aby směny víc odpovídaly jejich fyzickým možnostem.
Čtěte také: Jste firma pro skřivany, nebo sovy? Přizpůsobit pracovní dobu lidem se vyplatí
Možnou cestou je podle zahraniční praxe samoplánování, tedy směr, kdy jsou v plánování směn aktivní samotní zaměstnanci. Nebo zkrácení směn pod 12ti hodinovou hranici, které zákon umožňuje. To však samotní zaměstnanci podle tohoto průzkumu tak často nepreferují. V ČR jsou lidé z hlediska kulturního a historického vývoje zvyklí jen na 8hodinovou nebo 12hodinovou pracovní dobu a na to, že svůj soukromý život musí přizpůsobit striktně a plošně stanoveným podmínkám zaměstnavatele,
říká k tomu konzultant Roman Urban. Přitom jsou podle Déhory pro zaměstnance kratší směny zdravotně příznivější. A výhodnější mohou být podle všeho v konečném důsledku z hlediska efektivity a produktivity práce i pro zaměstnavatele.
ČLÁNKY DO MAILU