Pekaři vydělávají hlavně na rohlících
V pekařstvích jsou nejvíc na odbyt rohlíky. Dokládají to například výsledky Pekařství Mr. Baker. Při nákupu základního pečiva se v pekařstvích pro klasický pšeničný rohlík rozhodne 83 % zákazníků. Přestože se nabídka pekárenských výrobků v posledních letech výrazně rozšířila a Češi mají na výběr z mnoha specialit od italské ciabatty po francouzské bagety, rohlík stále zůstává naším nejoblíbenějším pečivem,
komentuje zástupce společnosti Stanislav Malík. Rohlíky je dokonce lehce vyšší zájem než o chléb.
Rohlík, nejoblíbenější pečivo Čechů.
Rohlík je středoevropskou specialitou, vedle Čechů si na různých druzích tohoto pečiva pochutnávají třeba Němci nebo Rakušané. A právě v Rakousku má rohlík své počátky. Tamní pekaři je podle pověsti měli začít péct v době obléhání Vídně Turky. Inspirací jim byl charakteristický půlměsíc, který u nich vídeňští obyvatelé viděli na oděvu a výzbroji.
Zajímá vás toto téma? Čtěte o něm více: Čerstvé vs. zmrazený polotovar. Co přinesla vyhláška o označování pečiva?
Malé a střední firmy podceňují exportní rizika
Malé a střední firmy vytváří 53 % veškerého objemu exportního zboží. Jejich pozice ve vývozu stále sílí a stávají se tahounem české ekonomiky. Asociace exportérů proto začala upozorňovat na možná rizika, která si menší podniky zřejmě nepřipouští. Tím nejzrádnějším se jeví chybějící pojištění pohledávek. Zahraniční pohledávky si pojišťuje necelá pětina malých a středních firem. Vezme-li se v úvahu, že šest z deseti exportérů vyváží své zboží alespoň do jedné země mimo Evropskou unii, kde jsou zřetelná komerční i politická rizika, je to velmi malé číslo. Firmy argumentují snahou ušetřit náklady, vyhnout se administrativní zátěži nebo jsou přesvědčené, že žádné pojištění nepotřebují. Tento přístup je pochopitelný, ale zároveň poněkud nedomyšlený,
říká Jiří Grund, místopředseda Asociace exportérů.
Možná by stálo za úvahu zamyslet se nad riziky, která přináší jistý obchodní svéráz mimo země Evropské unie. Mám na mysli například ne zcela oddělené osobní a komerční vztahy s odběrateli, byznys v rodinném kruhu na dobré slovo a obchodování v rámci každodenní operativy bez zřetele k strategickým rizikům,
dodává Jiří Grund.
Bude vás zajímat: Rodinným firmám je český trh malý. Stále více se zajímají o export
Exekutorem nemůže být svalovec s prázdnou hlavou
Každý soudní exekutor musí projít psychotestem. Ten je jedním ze základních předpokladů pro výkon profese. Tato povinnost se týká soudních exekutorů, stejně jako soudců nebo státních zástupců. Tak reaguje na avizované zavedení psychotestů pro exekutory Exekutorská komora ČR a podivuje se nad tím, že po tomto opatření někdo volá. Psychologické testy jsou naprosto standardní součástí všech výběrových řízení na exekutorské úřady. Fáma o tom, že má dojít k zavedení tohoto opatření jako novinky, vychází z neznalosti oboru. Tristní je to samozřejmě v případě subjektů, které by měly primárně šířit osvětu a klást důraz na orientaci občanů v exekucích,
komentuje Jiří Prošek, prezident Exekutorské komory.
V rámci psychologicko-diagnostického vyšetření se u uchazečů o práci soudního exekutora posuzují především jejich morální vlastnosti a osobnostní předpoklady pro výkon funkce. Mezi kritéria hodnocení patří celková psychosociální vyzrálost, emoční stabilita, schopnost odolávat zátěžím a podat výkon v emocionálním i časovém presu, schopnost přiměřené reakce ve vyhrocené zátěžové situaci nebo nepřítomnost agresivity, hysterických rysů, depresivnosti, narcismu, kariérismu či bezcitnosti. Pro jmenování soudním exekutorem je navíc nutné právnické vzdělání v magisterském programu, tříletá praxe koncipienta, složení exekutorské zkoušky, složení exekutorské zkoušky a úspěšné absolvování výběrového řízení na obsazení exekutorského úřadu před komisí složenou ze soudních exekutorů, soudců a zástupců Ministerstva spravedlnosti a v neposlední řadě bezúhonost. Více čtěte v článku: Exekutoři jsou taky lidé. Děláme z nich větší strašáky, než jakými jsou?
Práce soudních exekutorů se ale může lišit od těch soukromých. Efektivita soukromých exekutorů při vymáhání dluhů je sporná, podle statistik Exekutorské komory vymohou pro věřitele odškodnění pouze ve čtvrtině případů. Na nedostatečnou účinnost a šíření zbytečné paniky upozornila už začátkem tohoto roku iniciativa ProAlt a uspořádala Petici za omezení moci soukromých exekutorů. Stávající právní úprava exekucí je nespravedlivá a nepřiměřeně tvrdá vůči dlužníkům a zbytečně nákladná i pro věřitele. Naděje, že svěřením části soudní moci exekutorům – soukromým podnikatelům dojde ke zvýšení spravedlnosti ve společnosti, se nenaplnily,
uvedl tehdy Pavel Čižinský, zmocněnec petičního výboru.
Účinnost represivního hesla „na dlužníky je třeba přísnost“ podle organizátorů petice dávno narazila na své meze. Exekutoři sami prý často porušují zákon a rozbíhá se masivní obchod s dluhy. Petenti požadují odstranění faktorů umožňujících obchod s dluhy, zejména uzákonění, že pohledávky dlužníků budou moci vymáhat pouze místně příslušní exekutoři. Chtějí posílení výkonu rozhodnutí prováděného soudy. Ty mají při vymáhání dluhů nižší pravomoci než soukromí exekutoři. Mezi další požadavky patří veřejná kontrola a transparentnost exekucí a také větší ochrana dlužníka a dalších osob. Podle iniciativy není možné, aby byl dlužníkovi na několik měsíců obstaven účet a pak se dlouho nic nedělo.
ČLÁNKY DO MAILU