Vlákno názorů k článku Penze za 50 let: Buď poloviční důchod, nebo dvojnásobné pojistné od Luc - Žádné buď a nebo. Průběžný systém může v...

Průběžný systém je problematický, protože

a) jeho výnosy (celkový objem vybraných peněz) a tedy i výše důchodů a návazně i kvalita života důchodců jsou závislé na poměru aktivních pracovníků a důchodců v populaci. Když bude na 10 000 000 aktivních pracovníků přpadat 1 000 000 důchodců, budou se mít skvěle, když bude poměr 5 500 000 : 5 500 000, bude to výrazně horší, no a pokud by na 1 000 000 aktivních pracovníků případlo 9 000 000 důchodců, tak se buď vzpamatujemem nebo pomřeme, protože prostě není v možnostech 1 000 000 lidí uživit sebe a 9 000 000 dalších, co nepracují.

b) nelze zvyšovat objem odváděných prostředků donekonečna. Není to lineární. Při zvyšování odvodů se dosáhne bodu, kdy pro aktivního pracovníka přestane být únosné pracovat, a začne být radikálně výhodnější nepracovat, nepaltit důchodové pojištění a živit se tím, že si bude pěstovat za domečkem brambory :-) I když s Vámi souhlasím, že se v tomto státě plýtvá veřejnými financemi, případné přesměrování peněz, kterými se plýtvá, důchody nezachrání, maximálně by se jednalo o jakousi injekci s krátkodobou účinností.

Reforma je nutná i proto, že současný důchodový systém má navíc další hrubé nedostatky (nevyplývají z toho, že je to průběžný systém.)

a) Výrazně znevýhodňuje lidi s nízkým příjmem oproti lidem s vysokým příjmem. (To píšu při plném vědomí a z pozice člověka s vysokým příjmem a s vlastní firmou). K tomu aby vznikl nárok na důchod je třeba mít po dobu X let placené důchodvé pojištění. Výše důchodu se ale nepočítá na základě zaplacených odvodů za celé období (zdůvodňuje se to inflací, ale její vliv by bylo možné odstranit při výpočtu korekcí), ale z vybraných (=tučných) pěti let. Příklad 1: Pracovník pracuje celý život v továrně jako řadový pracovník, jeho příjmy nejsou ani po letech nijak vysoké, dostne nízký důchod. Příklad 2: Pracovník pracuje v továrně, má nízký příjem, ke konci aktivního věku vstoupí do politiky, dostane se do parlamentu a se všemi příspěvky pobírá posledních pětl let před důchodem 80 000 Kč. Dostane vysoký důchod. Příklad 3: celý život si vyplácím jako podnikatel normální mzdu, ze které platím normální důchodové pojištění, zisk investuji ve firmě. Před důchodem si výrazně zvýším plat (když mi firma prosperuje, mohu to udělat - jsem majitel). Po dobu 5 let platím vysoké odody a pak dostanu vysoký důchod.
Řekněme, že všechny 3 osoby z výše uvedených příkladů si důchodu budou užívat cca dalších 20-25 let. Pak osoby z příkladu 2 a 3 výrazně přečerpají to, co do systému odvedly. Fígl je v tom, že všichni odváděli do důchodového systému s výjimkou posledních pěti let zhruba stejně, ale důchod se počítá z tučných pěti let a nikoliv z průměru za celé odbodbí.
Spravedlivým řešením je vyplácení rovného důchodu, jehož výše se bude počítat na základě počtu odpracovaných let a nebude odvislá od výše příjmu. Prostě dělník z továrny dostane od státu stejný důchod jako ředitel. Pokud bude chtít někdo něco navíc, může si na to našetřit bokem, resp. formou investování.
Bohužel je to jen hezká vize. Na toto spravedlivé řešení Paroubkovci ani Topolánkovci a asi ani ostatní politici nikdy nepřistoupí - zvlášť když si na stará kolena pořizují maldé manželky a děti a musí jim - až budou v důchodu - zajistit vysoký životní standard :-) ( a tedy mít vysoký důchod). A bez dostatečné osvěty to nebude mít úspěch ani mezi lidmi, protože "....úřednice se těší, že bude mít o sedm stovek vyšší důchod než sousedka dělnice...a že jí konečně ukáže že je něco víc" a radší než se nechat připravit o ten pocit převahy, tak bude podporovat nespravedlivý systém :-)

b) druhý nedostatek spočívá v tom, že systém hrubě znevýhodňuje lidi, kteří mají děti a starají se o ně, před lidmi, kteří děti nemají nebo se o ně nestarají. Mějme bezdětný pár s celkovým příjmem 40 000 Kc a a pár se dvěma dětmi s celkovým měsíčním příjmem 40 000 Kč. První pár investuje do sebe, druhý pár navíc živí, šatí, vychovává, platí kroužky, atd. Bezdětný pár si může dávat peníze stranou, druhý nic moc. Až budou oba páry v důchodu, budou děti vydělávat na oba. I když odečteme výdaje státu, které poskytl páru s detmi (prispevky, ulevy na danich - jejichz vyse je spis pro legraci, materskou a rodicovskou), porad zustava par s detmi ve vyraznem deficitu. Zatímco bezdětný pár může žít z úspor nebo z investic, na které měl v aktivním věku dostatek penez, pár s dětmi bude pracovat pri duchodu nebo bude prijimat prilepseni ze strany deti, navic k duchodu (takze opet nespravedlnost na bedrech rpacujicich deti). Zde by jedine rozumne reseni bylo rovny duchod pro vsechny z fondu statu, ponechat odvody na duchod v procenech ze mzdy a zavest moznost vyberu - napr. varinata1: 100 procent odvodu do splecneho fondu statu nebo varianta 2: 50 procent do spolecneho fondu statu a 50 procent primo rodicum. Detem by se na odvodech nic nezmenilo, rodice pracujicich a dobre vychovanych deti by pak pobiraly zakladni duchod plus prilepseni. Bezdetni nebo rodice deti ktere by nepracovaly by zadne prilepseni nemeli. Kompenzovalo by to aspon trochu dlouhodobe financni zvyhodneni bezdetnych a soucasne by tento system neumožnoval získavat peníze jen za to, že má člověk děti - aby mě člověk na přilepšení nárok, děti by musely byt pracovat (tj. být prospěšné společnosti). Tím by zamezilo zneužívání systému a podporovani neprizpusobivych obcanu, kteri nechteji pracovat. Nedostatekem systemu by byla jeho morální nespravedlnost vůči lidem, kteří by chtěli mít děti, ale ze zdravotních důvodů je mít nemohou.