Moje zkušenost je jiná než píší předchozí přispěvatelé a ráda bych je korigovala.
Paní Pulkrábková na mě působila jako chytrá, pečlivá a přátelská osoba nadaná zejména pro administrativní činnosti a velmi dobře zapadající do role v rámci nižšího nebo i středního managementu.
Jejím chování občas naznačovalo, že její osobnost může bojovat s nějakým vnitřním trauma, ale v náznacích tak slabých, že si toho všimne jen osoba trénovaná v oblasti psychologie a sociálních vztahů.
Určité náznaky by mohly směřovat k tzv. syndromu nebo také komplexu spasitele. Lidé s tímto problémem se vyznačují vlídnou a laskavou tváří, nešetří laskavými slovy, snaží se být vždy na blízku a připraveni pomoci. Zdají se být silní, vyrovnaní, jako by měli vše pod kontrolou a loď opouští zásadně až jako poslední.
Takový dojem se snaží vyvolávat i paní Pulkrábková.
Pro spasitele to není cíl, ale způsob jak utéci před vlastními problémy, které mohou před okolím skrývat. To je bohužel osobnostně velmi limituje a čím dříve si to uvědomí, tím lépe.
Spasitel se neorientuje na jiného člověka, i když sám je o tom přesvědčen, ale na svoji vlastní projekci. Reakce okolí pak mohou být velmi rozdílné, rozpolcené, mohou být i negativní a v některých případech i tak silné jako komentáře výše.
Paní Pulkrábková bude zcela jistě kvalitním zaměstnancem v rámci menšího smíšeného týmu, který bude orientovaný zejména na provozní operativu.
Přímému kontaktu se zákazníkem, koučování, lektorování některých soft skills a výběru vyšších manažerských pozic by se měla spíše vyhnout.
Na vhodné pozici bude její výkon nadprůměrný. Na nevhodné může být zcela náhodilý.