Vlákno názorů k článku Perličky a bizarnosti, se kterými se firmy setkávají v životopisech od Přezdívka: - Krásná ukázka toho jací jsou lidé z HR....
-
Přezdívka: (neregistrovaný)Krásná ukázka toho jací jsou lidé z HR. Nejen, že většinou neumí nic konkrétního (omlovám se ale filozofickou či podobné sociální pseudoobory nepovažuji za hodnotné) a jejich práce je v době internetu absolutně zbytečná tak jsou to téměř vždy arogatní jedinci mající pocit, vládnou nad lidmi a nad firmou. Jasným důkazem je uvedení historky o pánovi co rád dělá králíkárny. Nejen, že je to jasné porušení práv na ochranu osobnosti (pán se v tom může poznat a může se tím cítit poškozený a ponížený vůči osobě které své CV předal) tak to také jasně ukazuje jak se v HR dívají na lidi.
Myslím, že zjistit kvalitu jedince a jeho hodnost může vždy jen dotyčný přímý nadřízený na konkrétním pracovišti.
P.S.: Nikdy jsem se se naštěstí nestal součástí těhle HR tanečků, přesto to neustále ve firmách, kde pracuji vidím a lidí co je tenhle systém přemílá mi je dost líto. -
Přesně tak.
Není nic špatného na tom dělat králíkárny (beze srandy).
Je jasné, že každé vybočení ze standardů může náborový pracovník vnímat se smíchem, každopádně by ale měl ocenit upřímnost daného člověka a že má aspoň nějaké jiné zájmy, než je jen práce...
Navíc naprostá většina pitomých otázek pochází právě od náborových pracovníků. Pokládají mnohdy hypotetické šílené otázky, nad kterými člověk neví, jestli jim říct, jestli si dělají srandu, případně je rovnou poslat někam. A druhá polovina otázek je zase velice soukromých, protože se mnohdy (hlavně majitelé firem) snaží zjistit, jestli daná žená má rodinu (nebrat) a nebo to je karieristka (brat), či jak často stoná (nebrat) atd.
Navíc celý pohovor je mnohdy značně nevyvážený. Velkou část se mluví o tom, jak velkým přínosem bude pro organizaci daný člověk (píšou se i takové blbosti, jako je motivační dopis, vyžaduje se detailní znalost podniku, byť máte třeba tři pohovory za den na nic moc pozice) a naopak to co dostanete - plat je skoro tabu. To naprosto nechápu. Když je půl pohovoru o tom, co vy dáte organizaci, tak by druhá půlka měla být o tom, co dá organizace vám (plat, prostředí, bonusy, kolektiv atd.). Kdysi mi hodně vadilo, že se o platu skoro nesmělo bavit. Teď mi to je už jedno, stejně mě nikdo (jako podnikatele) nechtěl zaměstnat (jsem kdysi chtěl být zaměstnancem a ve volnu podnikat na Internetu).
Což je další nesrpavedlnost. Po tom, co si dělám doma, je zaměstnavateli KULOVÉ!!! Jestli si dělám králikárny a nebo mám druhé (či dokonce třetí zaměstnání) mu může být jedno a ne, že se člověkovi ještě směje (pokud má zajímavý koníček) a nebo ho pro jistotu ani nevezme (pokud by na něm nebyl úplně odkázaný).
Z náborového oddělení je mi na zvracení a to včetně toho, že se nedokáží pojmenovat česky a používají tu otřesnou anglickou zkratku "HR". Za chvíli budeme mít na vizitkách "CEO". Jsem uvažoval, že si dám na vizitky "Podnikatel, spekulant, fotograf a magor". -
TOmas (neregistrovaný)Tak přemýšlím jestli jsme nebyli na pohovoru ve stejné společnosti... taky je vyvedlo z míry, že chci po práci provozovat nadále svůj eshop... On se totiž člověk těmto personalistům příp. nadřízeným nemůže nikdy zavděčit - když dělám něco na sebe, je to špatně a nebudu dle nich dávat firmě tolik co chtějí. A když bych nedělal nic, tak je to taky špatně. A tak dále...
Jinak jste to shrnul naprosto přesně, nemám co bych dodal -
martin (neregistrovaný)hobby nie je osobny udaj. je to jeho hobby, tak si ho napisal. na tom podla mna nie je nic zle -- proste ho to bavi. hobby si vacsinou pisu aj ludia, co to tam nedavaju len aby urobili "padding" v CVcku.
skor sa mi ani nechce verit, ze by bol niekto tak lahkomyselny a na CV si dal skupinovu fotku s popisom, kde sa nachadza. ak je natolko lenivy, ze si nevie spravit normalnu fotku, tak neviem aky ma potom vztah k praci, na ktoru sa uchadza. -
anonymníNezbývá než souhlasit. Někteří HR pracovníci maj dost podivnej názor na to jak zacházet s lidma. Před roky jsem absolvovala sérii pohovorů v Centrum.cz. Dodnes nechápu proč mě tam tolikrát zvali, když jediný co z nich pak vylezlo bylo, že mě nevemou.
Nejneuvěřitelnější byl pohovor s HR. Jmenovala se nějak jako Broňa nebo Barbora Pulkrábková a "typizované HR otázky" pokládala jako stroj, pitomě a napůl otráveně se usmívala a viditelně byla v myšlenkách jinde. Možná mě ani nevnímala. Přesto mě pozvali znovu a pak ještě a pak ještě. Už jsem začínala mít pocit, že se tam budu muset každý týden hlásit až do konce světa a ani pak se nedozvím jak na tom jsem. -
anonymníTak to já měl to štěstí, že mě do jmenované firmy vzali. HR dračice se nejmenovala Broňa, ale Barbora Pulkrábková http://linkedin.com/in/pulkrabkova a byla člověkem od kterého bylo lépe se držet dále. Z počátku byla milá až zuby bolely, na tváři standardní úsměv č.4, ale co si opravdu myslí vám nikdy neřekne. Pořád vymýšlela nějaké pařby, ale firmu postupně rozdělila na dva tábory. Na tábor s kterým pařila a na tábor, který byl v opozici a z v kterém ji někteří zaměstnanci ze srdce nemuseli a nevěřili jí.
Proč ty pohovory měly podobu nekonečného seriálu nevím a dodnes jsem nepochopil. Možná to byl test výdrže :-) -
sk (neregistrovaný)
Nemůžu souhlasit s názory na paní Pulkrabkovou. Je to jedna z mála vysoce kvalifikovaných lidí ve svém oboru. Mela jsem příležitost s ní pracovat a probihalo to na vynikajíci profesní úrovni. Ale dovedu jsi představit, že její otevřené kritické uvažování, aktivní přístup k práci a odvaha vyjádřit svůj názor mohou být nepříjemné lidem líného uvažování, pro kterých jsou změny a pokrok ve vývoji v práci velkou překážkou. Snad se ani nebavíme o té stejné osobě, pařba a intriky, to snad ne, a usmev při pohovoru také není zločin.
-
neregistrovaná uživatelka (neregistrovaný)
Moje zkušenost je jiná než píší předchozí přispěvatelé a ráda bych je korigovala.
Paní Pulkrábková na mě působila jako chytrá, pečlivá a přátelská osoba nadaná zejména pro administrativní činnosti a velmi dobře zapadající do role v rámci nižšího nebo i středního managementu.
Jejím chování občas naznačovalo, že její osobnost může bojovat s nějakým vnitřním trauma, ale v náznacích tak slabých, že si toho všimne jen osoba trénovaná v oblasti psychologie a sociálních vztahů.
Určité náznaky by mohly směřovat k tzv. syndromu nebo také komplexu spasitele. Lidé s tímto problémem se vyznačují vlídnou a laskavou tváří, nešetří laskavými slovy, snaží se být vždy na blízku a připraveni pomoci. Zdají se být silní, vyrovnaní, jako by měli vše pod kontrolou a loď opouští zásadně až jako poslední.
Takový dojem se snaží vyvolávat i paní Pulkrábková.
Pro spasitele to není cíl, ale způsob jak utéci před vlastními problémy, které mohou před okolím skrývat. To je bohužel osobnostně velmi limituje a čím dříve si to uvědomí, tím lépe.
Spasitel se neorientuje na jiného člověka, i když sám je o tom přesvědčen, ale na svoji vlastní projekci. Reakce okolí pak mohou být velmi rozdílné, rozpolcené, mohou být i negativní a v některých případech i tak silné jako komentáře výše.
Paní Pulkrábková bude zcela jistě kvalitním zaměstnancem v rámci menšího smíšeného týmu, který bude orientovaný zejména na provozní operativu.
Přímému kontaktu se zákazníkem, koučování, lektorování některých soft skills a výběru vyšších manažerských pozic by se měla spíše vyhnout.
Na vhodné pozici bude její výkon nadprůměrný. Na nevhodné může být zcela náhodilý.
-
ldx (neregistrovaný)Tak ja tyhle agentury ignoruji a doporucuji to vsem. Jejich prace znamena zbytecny mezistupen navic a k tomu jeste cloveka dokazou ruznymi cestami otravovat - napriklad tim, ze se neostychaji opakovane, pokud se jim uchazec hodi, volat i do prace, napriklad i nekolik let po odeslani zadosti.
Nehlede na to, ze ruznymi testy u nich clovek treba stravi cely den a pritom se nedozvi nic konkretniho.
HR agentury zasadne nebrat!
ČLÁNKY DO MAILU