Petra Zvonařová: Myslím, že máme jeden zásadní nedostatek – neustále se podceňujeme

Firemní kultura má značný vliv na image společnosti, její i efektivitu práce zaměstnanců. Co všechno však pojem „firemní kultura“ zahrnuje? Firemní kultura představuje pojem, který nemá jednoznačnou definici. Můžeme ji vnímat jako souhrn představ, přístupů a hodnot ve firmě, které jsou dlouhodobě udržovány jako osvědčené a efektivní a jsou tak chápány jako všeobecně platné hodnoty v rámci dané společnosti.

S Petrou Zvonařovou, která v současné době působí jako manažerka pro kvalitu a péči o zákazníky ve společnosti Office DEPOT patřící mezi největší dodavatele kancelářských potřeb na světě, jsme se v rozhovoru věnovali právě samotnému termínu firemní kultura a jejímu významu v českém prostředí.

Co všechno podle vás označuje pojem firemní či podniková kultura, budeme-li se na ni dívat v tom nejširším možném měřítku?

Už sama otázka není jednoduchá a odpověď už vůbec ne! Při pohledu do literatury lze říci – všechno. Takže se pokusím zjednodušovat. Firemní kultura je soubor psaných i nepsaných pravidel zasahující do všech oblastí činnosti a smýšlení firmy, od výběru zaměstnanců, přes jejich adaptaci, spolupráci, práci samotnou, smýšlení jednotlivců, vytváření týmů, mezilidské vztahy, rozhodování, řízení, formování strategií i naplňování cílů firmy. Kultura jako taková, ať už firemní, národní, profesní, je souborem společných hodnot, které specifikují, co si dané uskupení myslí, co říká, co cítí, jak se chová a co dělá. Podle typu kultury pak projevem může být například konformita či nonkonformita, byrokracie, demokracie, kultura důvěry či kontroly, kultura segmentační či integrační a mnoho dalších forem dle úhlu pohledu.

Setkává-li se někdo s pojmem firemní nebo podniková kultura poprvé, jak byste tento termín vymezila?

Laicky a velmi prostě řečeno – firemní kultura je soubor společných hodnot, postojů a způsobů chování v dané firmě, ať už kodifikovaný nebo přenášený ústní tradicí. Například naše společnost navazuje na úspěšnou tradici společnosti Papirius působící v českém prostředí od roku 1993. Jestliže se budeme zabývat firemní kulturou, je třeba se zajímat o konkrétní příklady, jak je v praxi naplňována.

Jaká je tedy konkrétně firemní kultura ve společnosti Office DEPOT?

S přechodem pod křídla velké nadnárodní korporace se sice mnoho věcí mění, změnit kulturu bez radikální obměny lidí je však nemožné. Radikální obměna lidí u dobře fungující firmy totiž není žádoucí, i naše současná firemní kultura nese většinu rysů oné kultury „papiriusové“, jako je třeba tykání mezi kolegy, vysoká míra důvěry, zapojení lidí do řešení celofiremních otázek, osobní odpovědnost každého jednotlivce a především společný cíl – spokojenost a nadšení našich zákazníků.

Firemní kultura představuje tedy také instrument, pomocí kterého je dosaženo mnohem větší efektivity práce. Zaměstnanci vnímají svou práci jako prostředek k naplňování cílů společnosti, ale zároveň se s těmito cíli ztotožňují a ty se automaticky stávají jejich vlastními cíli. Motivace je klíčovým prvkem, na který má firemní kultura značný vliv. Na výplatních páskách si pak každý zaměstnanec může přečíst, že „tyto peníze pocházejí od našich zákazníků.

Přestože, tak jako v jiných oblastech, není vhodné generalizovat, u firemní kultury skutečně platí okřídlené „jiný kraj – jiný mrav“. V českém prostředí nyní působí řada zahraničních firem a je proto možné setkat se s nejrůznějšími odlišnostmi. Je vhodné si také uvědomit, že řada u nás působících společností má smíšený charakter firemní kultury a zpětně má na její vlastní kulturu vliv samozřejmě i ta česká. Navíc nelze opomenout působení globalizace, díky které již rozdíly nemusí být vždy v euroatlantickém prostředí na první pohled znát.

Například česká společnost Office DEPOT je součástí společnosti působící po celém světě. Nabízí se proto otázka – do jaké míry se odlišuje česká firemní kultura od kultury v jiných zemích, kde Office DEPOT působí?

Je to různé, někdy rozdíly souvisí s rozdílností národních kultur, někdy s odlišnostmi ve vývoji poboček v jednotlivých zemích. Stejně jako koupila firma Office DEPOT v Čechách firmu Papirius, v jiných zemích koupila firmy jiné, v dalších se stavělo na zelené louce. A to s sebou pochopitelně přináší obrovské rozdíly nejen ve firemní kultuře jako takové, ale celkově v chápání tohoto pojmu. V základních rysech je asi naši kultuře nejpodobnější kultura v Polsku a také v místě naší mateřské společnosti ve Spojených státech. Například oproti zemím Západní Evropy, kde je kladen větší důraz na procesy, se u nás klade důraz na lidskou dimenzi. Sledujte Business (duo) Proměny: Také drsní stavaři užijí oblek místo montérek. Prohlédněte si změnu image.

Dá se tedy vůbec v rámci českého prostředí hovořit o nějaké specifické firemní kultuře?

Díky české vynalézavostí se v našem prostředí můžeme setkávat se třemi základními typy firemních kultur. Jedná se o českou variantu korporátní kultury, kulturu českých firem a kulturu českých státních institucí. První se vyznačuje zpochybňováním a podřízením, druhá zpochybňováním vedoucím k nalezení lepšího řešení a třetí zpochybňováním a arogancí. Specifickým českým rysem je jistá forma věčné nespokojenosti, která někdy žene vpřed jindy vzad, každopádně zaručuje neustálou dynamiku.

Zajímavé je tedy především srovnávání firemní kultury uplatňující se v českém prostředí s firemní kulturou, která k nám přichází prostřednictvím zahraničních společností. Jestliže se odborníci pustí do srovnávání, velmi často se také kriticky dotýkají nedostatků. Češi jsou často kritizováni kvůli svým pracovním návykům, chybějící loajalitě nebo vystupování.

Jakým způsobem vnímá vztah Čechů k firemní kultuře s ohledem na častou kritiku související s českou firemní kulturou Petra Zvonařová?

Není třeba okamžitě českou firemní kulturu odsuzovat. Raději bych se držela toho, že jde o české specifikum. Protože nedostatek znamená, že nemáme něco, čeho má někdo jiný více. Z našeho pohledu tak mohou mít firemní kultury v jiných zemích značné nedostatky. Chci tím naznačit, že možná máme nedostatky ve znalostech etikety, chápání odlišnosti různých národních kultur, dodržování pravidel a jasně popsaných procesů, ale určitě máme na rozdávání, co se týká inovativnosti, lidskosti, práce se „selským rozumem“ či umění nadhledu. A myslím, že máme jeden zásadní nedostatek – neustále se podceňujeme.