Názor k článku Platby autorských poplatků jsou od letoška jednodušší. Jedná se už jen s OSA od fakir - Dva prodavači židlí mají plus mínus stejné vstupní...

Dva prodavači židlí mají plus mínus stejné vstupní náklady. Jejich cenu určí střet poptávky s nabídkou. Pokud budete chtít do hospody židli, můžete si ji koupit nebo vyrobit sám (vaše náklady budou pravděpodobně vyšší než náklady výrobce, který je vyrábí masově, ale zase ušetříte obchodní marži), případně si ji můžete pronajmout.

Pokud budete chtít v hospodě hudbu, můžete si pozvat muzikanty nebo můžete pustit hostům rádio, což Vás stojí jen koncesionářský poplatek, čímž značně ušetříte na honoráři muzikantů. Muzikanti můžou hrát hudbu, kterou jim zkomponujete (ovšem Vaše náklady by byly značné a stálo by Vás to hodně času, ponechám-li stranou studium hudby), nebo můžou hrát hudbu cizí. Pokud by neexistovalo autorské právo, proč by někdo skládal hudbu, když by mohl vždy vzít zadarmo hudbu cizí bez jakýchkoli nákladů? A proč by někdo zval muzikanty, když by mohl zadarmo pustit jejich nahrávku třeba z CD? Jinými slovy, na rozdíl od židle, stolů a oken, náklady dvou výrobců (jednoho, který to zkomponuje, nahraje a vyrobí, a druhého, který to bez nákladů zkopíruje na CD) zde nejsou stejné. Toto tržní selhání proto od 18. století v Evropě koriguje autorské právo. Není ovšem vyloučeno, že jsme se tři sta let mýlili a systém je nastaven špatně. Máte-li jiné řešení, jak zajistit, že někdo bude ochoten investovat do výroby CD, filmů atd., sem s ním.