Jednu z cest, jak bez dodatečných nákladů vyřešit nedostatečné kapacity finančních úřadů, v tomto konkrétním případě FÚ v Praze, nabízí změny zákona o dani z přidané hodnoty vycházející ze změn zákona č. 243/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím celního zákona.
Pro osoby povinné k dani, které nemají sídlo ani provozovnu na území České republiky, se mění místní příslušnost správce daně, a to z Finančního úřadu pro hlavní město Prahu na Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj. Změna je účinná již od začátku září 2016.
Psali jsme: Konec místní příslušnosti. Na firmu v Praze bude moct i daňová kontrola z Brna
V souvislosti s touto změnou však nedochází k žádným zvýšeným administrativním nákladům ze strany daňových subjektů, komunikace daňových subjektů nebo jejich zástupců probíhá se správcem daně převážně elektronickou formou,
podotýká Petra Petlachová, mluvčí Generálního finančního ředitelství.
Všechny osoby povinné k dani, které nemají sídlo ani provozovnu v tuzemsku, podávají tedy přihlášku k registraci DPH již Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj. Pro stávající plátce DPH platí, že jim původní správce daně vydá rozhodnutí o změně místní příslušnosti, ve kterém stanoví datum, od kterého přechází místní příslušnost na nového správce daně (Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj). Než se tak stane, musí být všechny platby daně z přidané hodnoty poslány na účty dosavadního finančního úřadu a rovněž veškerá podání týkající se daně z přidané hodnoty činit vůči dosavadnímu správci daně. Na vydání rozhodnutí má původní správce daně 12 měsíců od nabytí účinnosti zákona č. 243/2016 Sb.
Mluvčí Generálního finančního ředitelství, Petra Petlachová, však upozorňuje: Jakmile dojde u plátců DPH, jež nemají sídlo ani provozovnu na území ČR, ke změně místní příslušnosti na nového správce daně, vznikne povinnost hradit daň z přidané hodnoty na bankovní účty Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj.
Místní příslušnost a daňové kontroly
S výše zmíněným zákonem souvisí také ukončení místní příslušnosti, které umožňuje daňové kontroly u všech subjektů bez ohledu na to, kde sídlí jejich správce daně. Například na firmu v Praze může teď daňová kontrola z Brna.
Nicméně platí, že ve vztahu k ostatním činnostem zůstává rozsah územní působnosti finančních a celních úřadů nezměněn. To se týká zejména kompetencí k vedení daňového řízení včetně stanovení daně, která se navrhovaným zákonem nemění.
Novinky se tak dotýkají následujících institutů daňového práva procesního:
- místní příslušnost správce daně (§ 13 daňového řádu),
- možnost správce daně provádět úkony mimo obvod své územní působnosti (§ 15 daňového řádu),
- možnost správce daně dokončit daňovou kontrolu po změně místní příslušnosti (§ 87 daňového řádu),
- sídlo daňového subjektu (zejména § 13 daňového řádu, příslušná ustanovení zvláštních daňových zákonů a v neposlední řadě § 136 nového občanského zákoníku),
- delegace (§ 18 daňového řádu),
- atrakce (§ 19 daňového řádu),
- dožádání (§ 17 daňového řádu),
- provádění vyhledávací činnosti správcem daně bez dožádání (§ 78 odst. 4 daňového řádu).
Změny by úřadům měly pomoci především u správy daně z přidané hodnoty, kde je stávající místní příslušnost výrazným limitem pro daňovou kontrolu.
ČLÁNKY DO MAILU