Plete u televize i na cestách. Poznejte příběh podnikatelky ze mlýna

Přítel se zeptal, proč výrobky neprodává

Jana Šindlerová hned v úvodu přiznává, že nikdy nepřemýšlela o tom, že by zakládala značku. Pletení pro ni byl únik, relaxace a koníček. Až její přítel přišel s dotazem, proč to neprodává. Já jsem mu řekla, že se zbláznil, že se to neprodá, nikdo to nebude chtít. Taky jsem se trochu styděla, že jsem jako stará bába, co někam přijede a plete si, vzpomíná s úsměvem. Přítel ji ujistil, že je to naopak super a že se jedná o líbivé, hezké a kvalitní věci. Ona na všem viděla pletařské chyby, ale rozhodla se to zkusit. 

Řekla si však, že když to bude nabízet, tak to musí mít všechno, co to má mít. Tedy značku, jméno, hezké balení a musí to zkrátka vypadat jako něco, za co si může říct odpovídající cenu. Udělali jsme značku, obaly, celý marketing kolem toho, vytvořili jsme stránky a pomaličku jsem to začala nabízet na Instagramu a na Facebooku. Úplně první reakce byly od mých známých a kamarádu, kteří si to začali kupovat. Najednou to byla úplná smršť, která mě až vyděsila, popisuje Jana s tím, že poté na všem začali ještě více pracovat.

Začátky mill 31 souvisely také s tím, že si Jana Šindlerová na základě jejího zdravotního stavu řekla, že už bylo dost honění se za manažerským postem a že to potřebuje useknout a mít více klidu. Hodně času strávila také doma. Nudím se a potřebuji pořád něco dělat. Takže to, že tady na mě byl až příliš velký klid, bylo tím dalším impulzem začít s podnikáním, doplňuje. 

První výrobek oblékla čivava 

K pletení se Jana Šindlerová dostala přes babičku. Jako první ale začínala háčkováním, kterému se zase věnovala její maminka Nejtěžší podle ní bylo nevyhodit výrobek po prvním řádku. Její babička byla úžasná pletařka. Pletla na úplně malinkatých jehlicích i krajkové vzory a vše, co od ní vyšlo, vypadalo jako strojově vyrobené. Na všech mých fotkách z dětství mám různé svetry. Byla jsem tak celý život zabalená a vyrůstala jsem v tom, usmívá se a dodává, že její největší problém bylo si mentálně uvědomit, že nemusí být dokonalá a že je její styl také v pořádku. 

První věcí, kterou Jana upletla, byl svetr pro její malou čivavu. Vím, že mě doteď nenávidí za to, jak jsem na ni ten svetr oblékla. Někde mám i fotku, kde se tváří hodně naštvaně, směje se. Dnes už toho dělá celou škálu. Stále ale nejraději vyrábí svetry. Je to podle ní věc, která je na člověku nejvíce vidět, hodně ji využije a ona sama se na něm může vyřádit. Jsem zastánce takových těch úplně jednoduchých střihů a vzorů. Jedna zákaznice se mě ptala na norský vzor se sobem vepředu a já říkala, že je to sice krásné, ale není to můj styl. Norský design přitom miluju b tom, že mám ráda norskou vlnu a jejich jednoduchost a čistotu, vysvětluje Jana Šindlerová. 

Šála i čepice jdou udělat najednou

Nejjednodušší na výrobu jsou pro Janu šály, u kterých může relaxovat. Na to ani nekoukáte, skoro nepočítáte a prostě jenom pletete, vyjmenovává s tím, že se přitom  například dívá večer na film a u toho jen kmitá jehlicemi. Přítel už si na to zvykl. Jak skončím jednu práci, tak si sednu a dělám zase tohle. Není to o tom, že bych neměla čas pro sebe, ale spíše nemám žádné okénko nevyplněné, doplňuje.

Pletení svetrů je stále malovýroba, takže u objednávek si Jana raději dává rezervu a uvádí většinou délku dodání tři až čtyři týdny. Mívá rozdělaných sedm až osm svetrů s tím, že když ji některý přestane na chvíli bavit, může pokračovat na jiném. Najednou jde udělat čepice nebo šála. Ale u těch svetrů je spousta technologických postupů, kdy v podstatě začínáte s malými jehlicemi, přehazujete na větší, upletete kus, pak potřebujete sešívat například v ramenou a těch kroků je tam o dost víc. Ideální by bylo, kdyby šlo na jedné straně nahodit a odevzdat hotový svetr, popisuje. Co se týče chyb, nyní je Jana Šindlerová v takové fázi, že když je v první třetině, tak to radši celé zahodí a začne znovu. 

• 
• 
• 

Dalších 15 fotografií

Na sklad nevyrábí

Postupem času došla Jana Šindlerová k tomu, že nechce vyrábět na sklad. Důvodem je především to, že každá zákaznice má jiné přání a chce jiné barvy a podobně. U modelů je spousta barevných variant s tím, že například svetry jsou využitelné celoročně. U nich udělám jeden nebo dva kusy a k tomu mám barevný vzorník a funguje to, doplnila. Zákazníci Janu také kontaktují přímo a když váhají s výběrem barvy nebo i vlny, tak jim naplete vzorky, pošle jim je a oni si na základě toho mohou vybrat. Když má více věcí na skladě, tak je posílá do obchodu Place Store Praha, kde si je můžou zákazníci přímo koupit bez čekání. Podle Jany jsou dva druhy zákaznic. Jedny potřebují výrobek vidět, sáhnout si na něj, vyzkoušet ho a druhé zase nechtějí mít něco, co už si někdo zkoušel nebo na to sahal a těm plete na míru. Ve všech případech není problém výrobky vrátit, tak jak je to běžné u kamenných prodejen i e-shopů.

Internetový obchod s produkty měla Jana funkční do jara, ale na čas jej vypnula. Je strašně těžké udržovat e-shop, když máte všechno po jednom kousku. Zákaznice potom vidí, že je to tam vyprodané. Je to potom hodně zavádějící v tom, že si lidé myslí, že nic není dostupné. Přitom mi stačí napsat, vysvětluje. Na podzim však bude e-shop otevírat, protože produkty, jako jsou šály, čelenky nebo čepice, mívá ve větším množství a budou tam normálně k prodeji. Přes rok však e-shop nechybí, protože je to podle Jany Šindlerové dvojsečné. Když máte e-shop a netrefíte se, tak máte velké zásoby. Když je nemáte, tak před sebou tlačíte zakázky a jste v tlaku, že nestíháte, říká a doplňuje, že se tomuto stavu snaží předcházet právě prodejnou v Praze. Obecně mají zákaznice několik možností, jak mohou Janu Šindlerovou kontaktovat. Často se to děje přes sociální sítě.

Výrobky musí být univerzální

Všechny výrobky vznikají v Janině bydlišti, tedy v budově bývalého mlýna ze 14. století. Ten společně s přítelem rekonstruují a přistavují k němu i něco svého. I dnes sem jezdí zákazníci a do budoucna by zde mohl být i malý showroom značky. Jana Šindlerová si nemyslí, že by ji toto prostředí v tvorbě nějak ovlivňovalo, ale naopak se snaží, aby její oblečení bylo nositelné jak na vesnici, tak ve městě nebo na horách. Aby bylo univerzální. Její návrhy většinou vychází z její potřeby. Prostě ráno vstanu, vezmu si kalhoty, obuju boty a říkám si, že by byl potřeba nějaký dlouhý svetr, popisuje s úsměvem. Dále dodává, že její největší překážkou je sluníčko, protože když je hezky, tak se jí nechce pracovat doma a jde raději na zahradu. Pro mě je úplně ideální zima – počínaje říjnem, konče březnem, dubnem. Tehdy člověk opravdu sedí doma a udělá nejvíc, uzavírá.