Toulá se po celé České republice, aby sázel ovocné stromy a pomáhal s jejich rozvojem. Říká si potulný sadař a o jeho služby je nebývalý zájem. Vůbec jsem neměl v plánu se tím živit, ale nějak to postupně samo přišlo,
říká v podcastu Příběhy podnikatelů ve speciální mini sérii Na volné noze Dominik Grohmann.
Mezi jeho nejčastější klienty patří majitelé půdy, kteří nechtějí pronajímat svůj pozemek velkým agropodnikům, které by tam hospodařily konvenčně. Ale sami tam nechtějí pěstovat obilí,
doplňuje Grohmann.
Ovocnářství od potulného sadaře se však neřadí mezi intenzivní, tedy není primárně určeno pro velkoprodukci ovoce. Jeho filozofií je tzv. extenzivní ovocnářství.
Tento díl podcastu byl připraven ve spolupráci s portálem Navolnénoze.cz
Dominiku, proč potulný sadař a jak jste na toto své označení vlastně přišel?
Potulný sadař vnímám ve spojitosti s krajinou, protože už od začátku mám to sadaření a ovocnářství spojeno s krajinou a s ovocnými stromy, takže jsem se potuloval po krajině a z toho vzniklo i tady toto označení.
Pojďme si přiblížit vaši historii. Studoval jste na Masarykově univerzitě. Jak se z vás stal sadař?
Studoval jsem filozofii a environmentalistiku a už na vysoké škole jsem se věnoval vztahu člověka a krajiny. A přes hnutí Brontosaurus jsem se dostal poprvé k výsadbám ovocných stromů. Pak jsem zrealizoval první komunitní výsadbu ovocných stromů tady u nás ve vesnici. Zajímalo mě, jak se o stromy starat. Pak jsem navštívil pár kurzů, potkal pár lidí a tímto způsobem došlo k tomu, že jsem se tomu pak začal věnovat. Pak jsem potkal Ludovíta Vaše ze Slovenska, který mi byl velkou inspirací a stále je, a díky němu jsem získal spoustu znalostí. Začal jsem psát blog o extenzivním ovocnářství. A pak se mi postupně začali ozývat lidé, jestli bych jim třeba neořezal stromy. Vůbec jsem neměl v plánu se tím živit, ale postupně to samo přišlo.
Co je konkrétně vaší náplní práce? O co všechno se staráte?
Dneska už mám kolem sebe tým lidí, se kterými spolupracuji. Jsou to také ovocnáři. Nejvíce nás baví výsadby ovocných stromů v krajině, v sadech i v zahradách. Sázíme stromy, které budou dlouhověké, které dorostou větší velikosti, staré odrůdy. To znamená, že děláme výsadby jak pro zákazníky, tak pro obce.
Pak je tam i péče o ovocné stromy, co jsme vysadili. Po dohodě se zákazníky to buď realizujeme celé sami, nebo si něco dělají majitelé sami.
Je tedy nejdříve výsadba, pak péče o výsadby a další částí je řez ovocných stromů, který probíhá v zimě, pro nás leden až březen. To je také nejnáročnější část roku, kdy jsme v podstatě každý den na stromech a ošetřujeme staré ovocné stromy tak, aby se dožily vyššího věku.
K tomu v posledním roce přibylo, že jsme založili ovocnou školku, kde začínáme pěstovat ovocné stromy, které pak vysazujeme do krajiny či sadu.
Kdo je váš typický klient? Vy jste to lehce naznačil. Jsou to tedy větší či menší ovocnáři, nebo i lidé se zahrádkami teprve sbírající zkušenosti?
Drtivá většina jsou soukromí majitelé, kteří mají pozemek a nechtějí ho pronajímat velkým agropodnikům, které by tam hospodařily konvenčně, ale sami tam nechtějí pěstovat obilí A extenzivní sad s dlouhověkými ovocnými stromy jim připadá pěkný a užitečný. Často nás osloví lidé, zda bychom jim s tím nepomohli. To je typický nebo nejčastější zákazník. Ale pak jsou samozřejmě třeba i obce, které chtějí výsadbu zrealizovat tak, aby přežila, aby byla kvalitně udělaná a aby s tím starosta nemusel mít tolik práce.
Co vaši klienti řeší za problémy?
Pokud bych měl rozdělit problémy nebo dotazy, tak u výsadeb se to týká třeba toho, zda je to legislativně možné. To znamená legislativní rámec výsadeb. Větší část dotazů se týká ovocných stromů. Většinou je to spíš tak, že lidé toho moc neví a důvěřují mi, že to udělám dobře. Takže vlastně se o to ani tolik starat nemusejí, ale vždy se snažím majitele nějakým způsobem angažovat. Přijde mi smysluplné, aby si k výsadbám vytvořili vztah. Dotazy se týkají také toho, zda je stromy nutné zalít a jestli tam není škůdce.
Více si poslechněte v podcastu, přehrávač je vložen v úvodu článku.