Podáváte přiznání? Odpočet úroků stačí doložit tím samým, co u ročního zúčtování

Jak upozornil v rozsudku Nejvyšší správní soud (NSS), zákaz diskriminace mezi daňovými poplatníky má přednost před gramatickým výkladem příslušných paragrafů. Na rozsudek NSS upozornil na facebookových stránkách své daňové kanceláře senátor Tomáš Goláň.

Úřadu nestačily dokumenty dle zákona

Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil před několika týdny rozsudek krajského soudu a rozhodnutí finančního úřadu, který neuznal v daňovém přiznání odpočet úroků z hypotečního úvěru, jelikož dotyčná doložila jen dokumenty, které požaduje § 38l zákona o daních z příjmů. Konkrétně šlo o smlouvu o úvěr, potvrzení banky o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce a list vlastnictví ohledně nemovitosti, na níž byl hypoteční úvěr poskytnut.

Finanční úřad však odpočet neuznal a chtěl po dotyčné, aby dalšími dokumenty prokázala, že úvěr, ze kterého uplatňuje odpočet zaplacených úroků, byl v části určené k rekonstrukci a v doplňkové části úvěru použit na bytové potřeby. Ta to odmítla s tím, že požadavek zákona splnila a že důkazní břemeno leží na straně úřadu, pokud má nějaké pochybnosti. Vzhledem k tomu, že i odvolací finanční ředitelství potvrdilo, že na část odpočtu neměla dotyčná údajně nárok, skončil případ u brněnského krajského soudu.

Ten se přiklonil na stranu finanční správy. Soud předně připomněl, že žalobkyně sama podávala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2014 a nejednalo se o případ, kdy by za ni zaměstnavatel (plátce daně) prováděl roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Kvůli tomu podle soudu nestačilo doložit nárok jen požadovanými dokumenty § 38l, jelikož se paragraf týká jen zaměstnanců, kterým bylo provedeno roční zúčtování.

Vzhledem k tomu, že dotyčná se s rozsudkem krajského soudu nesmířila, o případu musel rozhodnout NSS. V kasační stížnosti stěžovatelka upozornila, že rozhodnutí krajského soudu posvěcuje bez jakéhokoli přijatelného důvodu nerovné zacházení mezi osobami, které uplatňují nárok na snížení daně u zaměstnavatele, a osobami, které podávají daňové přiznání samostatně.

S přiznáním máte stejná práva jako u ročního zúčtování

A nejen této argumentaci NSS přisvědčil a rozsudek krajského soudu i rozhodnutí finančního úřadu zrušil. Předně NNS potvrdil, že argumentace, že § 38l zákona o daních z příjmů se týká jen zaměstnanců, kterým bylo provedeno roční zúčtování, není udržitelná. „Je sice pravdou, že čistě z gramatického úhlu pohledu a za pomoci argumentu a rubrica zmíněné ustanovení vskutku míří především na daňové poplatníky a rozsah dokladů poskytovaných zaměstnavateli – plátci daně. Tento ryze gramatický výklad je však nutno korigovat použitím pravidla zákazu diskriminace mezi daňovými poplatníky, kterým náleží rovná procesní práva (§ 6 odst. 1 daňového řádu),“ napsal v rozsudku NSS.

NSS navíc krajskému soudu vytkl, že se vyjádřil jen k jedné námitce žalobkyně a zbylé opomenul. Jak upozornil NSS, opomenutí těchto žalobních námitek krajským soudem bylo o to významnější, že tato tvrzení představovala základ žalobní argumentace. „Stěžovatelka jimi vyvracela závěr správce daně a žalovaného, že předložením písemností neunesla důkazní břemeno k prokázání svého nároku na snížení základu daně o výši úroků z doplňkové části hypotečního úvěru. Jelikož právě tato otázka je podstatou projednávaného případu, byl krajský soud povinen se těmito námitkami zabývat. Obecné tvrzení krajského soudu, že stěžovatelka neprokázala, že oprávněně snížila základ daně o odpočitatelnou položku, není dostatečnou odpovědí na její konkrétní žalobní tvrzení,“ upřesnil NSS.

NSS dále podotkl, že finanční úřad nevysvětlil, z jakého důvodu mu vznikly pochybnosti, zda prostředky z doplňkové části úvěru byly použity na financování některé z bytových, a v čem konkrétně spočívají. „Ve výzvě je pouze uvedeno, že součástí spisového materiálu nejsou veškeré podklady prokazující oprávněnost nároku na snížení základu daně. Správce daně však nerozvádí, proč stěžovatelkou předložené podklady považuje za nedostatečné,“ doplnil soud.

Závěrem NSS ještě dodal, že přestože i těm, kdo podávají přiznání stačí, aby oprávněnost nároku na odečet úroků z hypotečního úvěru doložili dokumenty, které vyžaduje § 38l zákona o daních z příjmů, neznamená to, že po předložení těchto důkazů nemohou správci daně vzniknout pochybnosti o oprávněnosti tohoto nároku. Musí je ale formulovat konkrétními výhradami a musí kvalifikovaně zpochybnit skutečnosti prokazované v přiznání a poplatníkovi jasně sdělit, jak je možné jeho pochybnosti odstranit.

NSS každopádně rozsudek a rozhodnutí finančního úřadu zrušil a vrátil celou věc krajskému soudu, který je nyní vázán právním názorem vysloveným v rozsudku NSS.