Kladenská Poldovka, dřívější průmyslová chlouba Středočeského kraje, která zabírala čtvrtinu rozlohy města a zaměstnávala desítky tisíc lidí, v současnosti z velké části už jen chátrá. V areálu sice působí ještě několik desítek firem, většina budov však již slouží jen zlodějům kovů, pro které je opuštěný areál ocelárny takřka zlatým dolem. Podívejte se, jak dnes areál Poldi Kladno vypadá a přečtěte si, jakými peripetiemi firma ve své historii prošla.
Fotografie chátrající Poldi Kladno vytvořila profesionální fotografka Iveta Smidtová. Další jejich šíření není bez souhlasu autorky dovoleno.
Poldi konkurovala i ocelárnám Krupp
Historie kladenské Poldovky se začala psát již před více než 120 lety. Právě tehdy otevřel na Kladně novou ocelárnu vídeňský podnikatel Karl Wittgenstein (syn známého filozofa Ludwiga Wittgensteina). Huť pojmenoval po své manželce Leopoldě Poldina huť a ocelárna se zařadila do velkého uhelného, železářského a ocelářského kartelu Pražské železářské společnosti (Prager Eisenindustrie-Gesellschaft), kterému šéfoval právě Wittgenstein. V roce 1893 si firma registrovala známou ochrannou známku s profilem ženské hlavy, údajně šlo opět o Leopoldu Wittgensteinovou.
Ocel z Poldiny hutě byla velice kvalitní a brzy se prosadila jak na tuzemském trhu (v Rakousko-Uhersku), tak v zahraničí. Podnik se navíc stal průkopníkem v oboru. Například na přelomu 19. a 20. století vyvinula Poldi úspěšné kladívko na dílenské měření tvrdosti. V roce 1910 začala Poldi jako jedna z prvních vyrábět nerezavou ocel a o 12 let později si nechala patentovat žáruvzdornou ocel, která ovlivnila další vývoj těchto materiálů ve světě.
Už v roce 1900 podnik zaměstnával přes 1200 dělníků a vyráběl 36 tisíc tun oceli a 16 tisíc tun hotových výrobků. Jednalo se hlavně o děla, ocelová péra, ocel na nástroje nebo o ocelové dráty. Díky kvalitě svých výrobků získávala Poldi významné zakázky a mimo jiné dodávala výrobky rakouskouherské armádě. Bez výraznějších problémů přečkal podnik i první světovou válku. Po vzniku Československa se akciová společnost Poldina huť stala monopolním výrobcem ušlechtilé ocelí v celé zemi a navíc narušila výsadní postavení firmy Krupp v Německu.
Čtěte také: 3 věci, kterými Tomáš Baťa inspiruje podnikatele do dnešních dnů
Během dvacátých let dodávala Poldovka výrobky hlavně leteckému a automobilovému průmyslu a také armádě. V roce 1929 měla firma již 4000 dělníků a vyráběla 40 tisíc tun výrobků, z nichž většina mířila do zahraničí. Na počátku třicátých let dodala konstrukci pro most v australském Sydney a v roce 1938 ocel pro automobil Thunderbolt, který následně překonal tři světové rychlostní rekordy, kdy rychlost vždy přesáhla 500 km/h. Těsně před začátkem druhé světové války měla Poldi sklady a obchodní zastoupení v 39 zahraničních státech.
Po skončení války potkal firmu Poldina huť stejný osud jako další průmyslové giganty v Československu, tedy znárodnění. Podnik byl spojen se sousední hutí a pojmenován nově jako Spojené ocelárny (SONP). Jméno Poldi nicméně zůstalo zachováno pro huť, která se specializovala na výrobu kvalitní oceli, titanu a dalších speciálních slitin. V 70. letech prošel podnik výraznou rekonstrukcí a modernizací a rozšířil se o nové provozy. Když v roce 1989 padl komunistický režim, zaměstnávala Poldovka přes 20 tisíc zaměstnanců.
Čtěte také: Příběhy slavných českých podnikatelů: Emil Škoda
Poldovka už v současnosti jen chátrá
Přechod ke kapitalismu ale podniku nevyšel a místo dřívějších úspěchů se propadl do ztráty. V roce 1992 se Poldi přeměnila na akciovou společnost holdingového typu a vláda se firmu rozhodla rychle zprivatizovat. Novým dvoutřetinovým vlastníkem Poldi Kladno se stala firma Bohemia Art podnikatele Vladimíra Stehlíka, čímž začal postupný konec ocelářského gigantu na Kladně.
Poldi Kladno se nedokázala už na trhu prosadit a jednotlivé její dceřiné společnosti končily v konkursu. Vladimír Stehlík dokonce stanul u soudu, který ho vinil z krácení dání a neoprávněného převodu majetku. Kauza se táhla 22 let a teprve až v roce 2018 byl Stehlík pravomocně uznán vinným ze způsobení škody ve výši 592 tisíc korun, když neoprávněně nakládal s majetkem hutě. Trest ho ale minul, jelikož se na něj vztahovala amnestie Václava Klause z roku 2013.
V areálu bývalého giganta aktuálně sice působí několik desítek firem, většina budov však zůstává neobsazená a nikdo se o ně nestará, což se podepisuje na jejich katastrofálním stavu. Kladenská Poldovka se tak v současnosti stává cílem lupičů, kteří chodí do podniku na “lov kovů”.
Perexové foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU