Jenže problém je v první řadě v tom, že EU je schopná připřavit mnohatisícistránkovou normu platnou v celé EU s výjimkou těch 28 států, které si vyžádaly výjimku.
Pravidlo má buď platit nebo neplatit, ale ne platit s obrovským katalogem výjimek. Chápu to, že pokud výrobce prokáže, že daný výrobek se vyrábí přes sto let, nebude muset změnit název - tam se dá ta všeobecná znalost předpokládat. To je v pořádku. Ale tvrdit, že povinnost názvu neplatí pro výrobky v seznamu (ke kterému běžný člověk nemá přístup, rozhodně ne v obchodě), je idiotské.
Jen si to uvědomte: pokud někde v sejfu v Bruseli leží zaprášený fascikl, ve kterém je na straně 582 vpravo dole napsáno "Pomazánkové máslo", pak ten název spotřebitele neklame. Pokud to tam ale napsáno není, pak by ten název spotřebitele klamat mohl.