Kluci studovali vysokou a teď ručně vyrábějí dětský nábytek. Přečtěte si poutavý příběh

Podnikatelé, které business server Podnikatel.cz tentokrát vyzpovídal, nepracují ve stejném oboru. Přesto ale mají mnohé společné. Je jim kolem třiceti, podnikají ve dvojici, a to v oborech, které v obecném povědomí válcuje hlavně lehce dostupná konfekce. Jejich podnikatelským krédem je dělat věci po svém a jinak. Vizi svých značek mají pevně v rukou a prošlapávají si svou cestu bez toho, aby dělali pro sebe nepřijatelné kompromisy.

Kdo jsou tedy hrdinky a hrdinové dnešního příběhu? Alice Klouzková a Jana Jetelová, které stojí za značkou Sistersconspi­racy. Módní značku založily jako absolventky ateliéru Módní tvorby na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Petr K. Porta a Lukáš Lédl, kteří založili firmu Devoto zaměřující se především na dětský designový nábytek. Jejich cesta k designu a truhlařině však nebyla přímočará.

Spolužáci

Alice s Janou se do spolupráce pustily, když odjely na stáž do Skotska. Zkušenost z venku je nakopla a když skončily školu vymyslely a rozjely značku Sistersconspiracy. Naše první kolekce byla pánská. Připadalo nám, že pánská móda je díra na trhu. Tak jako na každé další kolekci jsme na ní spolupracovaly ještě s grafikem, vrací se k počátkům značky Jana. Klasický módní byznys, jak ho známe ze zahraničí, v Česku nefunguje. Neděláme proto dvě kolekce ročně, jak je jinde běžné. V Česku není kde kolekce prezentovat obchodníkům, popisuje domácí poměry Alice. Návrhářky se proto daly svou cestou – připravují jednu kolekci ročně a pojímají ji jako umělecký projekt, přičemž ji postupně během roku doplňují. Druhá linie jejich tvorby je zaměřená na firemní zakázky, práci pro hudební kapely a klasickou práci na zakázku, což jejich firmu živí. V našem oboru umíme kvalitně obsáhnout široké spektrum věcí, říká Alice a dodává, že je zajímá spojení kvalitního designu a kvalitního řemesla.

Lukáš Lédl s Petrem K. Portou studovali na vysoké škole humanitní obory. S prací se dřevem se potkali nejprve na svých cestách v zahraničí. Ve 26 letech jsme si pak řekli, že bychom se práci se dřevem rádi naučili, chtěli jsme poznat základní postupy. Vůbec jsme ale původně neplánovali, že bychom se v oboru živili. Chtěli jsme něco umět dělat rukama a dřevo nám je nejbližší, vyprávějí Petr s Lukášem ve své firmě v industriálním areálu bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou. Šli tedy rovnou do učení a až když školu končili, rozhodli se, že se dřevem budou živit. Škola jim dala jen elementární základy. Lidé ve škole o obor moc velký zájem neměli, museli jsme si říkat o to, s čím se chceme naučit pracovat, co chceme dělat, vzpomíná Petr na školní léta. Čtěte také: Začíná škola: základní lekce pro studenty účetnictví

Ze začátku podnikání měli plnou hlavu nápadů a optimistické představy. Postupně zjistili, že realita je o hodně drsnější. Naše původní záměry byly úplně jiné, než jak naše podnikání vypadá dnes, říká Lukáš. Podle Petra však základní princip neopustili: chtěli vždycky věci dělat jinak, než je běžné. Například se nevzdali výroby z masivu, ač je finančně poměrně náročná. Kupní síla českých klientů ale ještě není tak velká. Musíme si klienty hledat, když nechceme dělat vestavěné skříně nebo kuchyňské linky, které tu dělá spousta firem. To nás táhne dopředu, uvažuje o vývoji firmy Petr.

Podle Jany je i v jejich oboru stále těžké obhájit cenu jejich oblečení před klienty. Cena se odvíjí i od toho, že vyrábějí v Česku a pokud možno z českých materiálů. Dnes už je ale s českými materiály problém, už spíše říkáme, že pracujeme s evropskými materiály. Ale pořád se i u nás nakoupit dá, tvrdí Jana. Stále jsou malé firmy, které u nás vyrábějí, dodává Alice. Je však podle ní například problém najít někoho, kdo vyrobí menší počet výrobků, kvalitně, za vyšší cenu. Setkávají se ale i s nadšenci, které malé kolekce baví, protože si na nich můžou vyzkoušet něco nového. Počet zákazníků ale roste. Pro naše klienty je hodně důležitý vztah ke konkrétní věci, kterou si pořídí, vysvětluje Jana. Podle Alice byl hlad po nových věcech v 90. letech, pak se zákazníci víc nadchli pro nákupní centra. Dnes už se zase zájem vrací ke kreativnější módě, než je globální konfekce. Snažíme se dívat do budoucna, sympatická je nám filozofie trvale udržitelného rozvoje, upřesňuje Alice. Čtěte také: Hana Havelková: Rukopis svého šatníku si musí každý vytvořit sám

Startovní výhoda: nízký nájem, život bez úvěru

Ze školy Petr s Lukášem skočili do podnikání, o němž se při studiu nic moc nedozvěděli. Jejich klienty se nejprve stali lidé z jejich blízkého okolí, s tím si ale dlouho nevystačili. Naší výhodou zpočátku bylo, že jsme neměli vysoké náklady. Našli jsme si dobré prostory na pronájem v Libčicích. Prostory v Praze pro nás byly extrémně drahé. Nemuseli jsme si také půjčovat peníze na investice do strojů, upozorňuje na výhodu v rozjezdu Petr. Na banky se podle mladých podnikatelů začínající firma bez historie stejně nemůže spoléhat.

Levný nájem považuje Lukáš za jednu ze zásadních věcí, která jim pomohla překonat začátky. Známe z okolí případy podnikatelů, které vysoký nájem a úvěry na stroje zničily, upozorňuje Lukáš. Důležité podle něj bylo i to, že při rozjezdu neměli rodiny a proto mohli vydělané peníze v maximální výši zase investovat zpět do firmy. Asi po roce se vyprofilovali a začali se orientovat na dětský nábytek a výrobky z masivu. Vyvíjejí svůj vlastní design a nábytek sami vyrábějí – schopnost navrhovat při současné znalosti řemeslných fines, považují za svou výhodu. Nechtějí být všude, ale zaměřují se na specifickou klientelu, která ocení kvalitu jak v materiálu tak zpracování, sledují nové technologie a snaží se být v jejich využití kreativní, neustrnout. Nastavili jsme si laťku a nechceme slevovat. Myslíme, že se nám to do budoucna vyplatí, věří podnikatelé.

Jana s Alicí začínaly doma, aby také co nejvíce snížily náklady. Obě ještě měly jiné zaměstnání. Pak měly ateliér na Žižkově – byl to trochu punk, komentuje ho dnes Jana – a po krůčkách si otevřely showroom s ateliérem, kde pracují, v Karlíně. Ani Jana s Alicí se nespoléhají na půjčky. Peníze do začátku jsou určitě dobré, aby měl člověk zázemí. Musíme hodně investovat do materiálů a výroby, trvá dlouho, než se peníze vrátí, cash flow je docela náročné, vysvětlují návrhářky. Lidé potřebují čas, aby si nákup rozmysleli, je to běh na dlouhou trať.

3 tipy přímo od profesionálů

Petr K. Porta, Lukáš Lédl (na fotografii s kolegou Janem Trojánkem), De­voto

Jaké klíčové rady byste směřovali k někomu, kdo chce ve vašem oboru začít podnikat?

Lukáš: Když čtu podnikatelské příběhy, vždycky mi připadá, že jsou hlavní věci podobné. Je třeba počítat s léty opravdu velkého odříkání. Do podnikání je třeba jít na sto procent a věřit tomu. Sám bych nic, čemu bych nevěřil, nikdy nedělal. To je pro mne nejdůležitější věc.

Petr: Nečekat žádné zázraky hned od začátku.

L.: Mít trpělivost. Osobně jsem také rád, že na podnikání nejsem sám, že jsme dva – máme společný pohled na svět, společný vkus a nejsme konfliktní typy. Když je na podnikání člověk sám, má o 50 procent víc práce.

P.: Je dobré, že se navzájem podržíme.

Kdybyste mohli začít znovu, udělali byste něco jinak?

P., L.: Udělali jsme spoustu chyb, ze kterých jsme se poučili. Budovali bychom svou firmu stejně, šli stejným směrem, ale díky zkušenostem už by nám cesta trvala kratší dobu. Například bychom hned na začátku víc investovali do propagace, do pěkného webu, na kterém bychom prezentovali své výrobky.

Máte mezi sebou nějak přesně rozdělenou práci?

P.: Dřív jsme kompetence ve firmě neměli nijak striktně rozdělené.

L.: Postupem času jsme ale zjistili, že je to třeba, pokud mají mít věci smysl a řád.

P.: Distribuce práce je důležitá. Lukáš teď šéfuje dílně…

L.: …a Petr spíš domlouvá zakázky.

Alice Klouzková a Jana Jetelová, Sistersconspiracy

Když pracujete ve dvou, je důležité si práci rozdělit?

Jana: Věci přirozeně vyplývají, víme, v čem každá máme silnější stránku. Alice třeba víc tíhne k dámskému oblečení, takže jsme v poslední dobou doplnily i dámské modely. Říkáme si, jak vůbec člověk může takovou práci zvládnout sám. Je toho totiž opravdu hodně, co musíme obsáhnout.

Pokud byste začínaly dnes, co byste udělaly jinak?

J.: Alice, neříkej, že bychom nezačínaly…

Alice: I negativní zkušenost je ponaučení. Dnes víme, co se nám nevyplatilo a už nemá cenu do toho jít.

J.: Dnes více zvažujeme, do čeho jít a co nám to přinese. Jsme hodně ponořené do práce, někdy bychom potřebovaly někoho třetího, obchodníka, který by naši práci víc viděl v číslech, ale zároveň byl kreativní, a lépe jsme tak plánovali obchod. I když zakázky se moc plánovat nedají. Z naší práce nicméně neplyne jen finanční zisk.

A.: Naše portfolio je hodně obsáhlé, děláme trika, kalhoty, kabáty… Myslím, že na začátek je spíš lepší, když se člověk zaměří na jeden produkt a ten si vypiplá.

Co vám přijde nejpodstatnější pro to, aby se člověk ve vašem oboru na trhu uchytil?

A.: Ze začátku je dobré ujasnit si, co člověk chce. My jsme se například zaměřovaly na pánskou módu a toho se víceméně držíme, i když jsme také hledaly, zda se zaměříme spíše na sportovnější styl, nebo na elegantnější oblečení. Je dobré najít si něco, čím bude člověk jiný a zajímavý. Poradila bych také nedávat si tak dlouhý název, jako máme my.

J.: To byla, myslím, trochu naše chyba. Náš název je hrozně dlouhý. Také to nejde bez nadšení, vize a vytrvalosti. Tahle práce je běh na dlouhou trať.

A.: Do začátku je také důležité mít finanční polštář.

Medializace přivedla klienty a povzbudila šeptandu

Podle Lukáše vůbec v začátcích nevadilo, že neměli praktické zkušenosti z podnikání v oboru. Hodně se toho totiž při budování firmy naučili. Vypadá to, že když děláme truhlařinu, je to paráda, máme čistou hlavu. To vůbec není pravda. Když se snažíme vést firmu dál, musíme se zabývat spoustou věcí okolo. Zjišťujeme, jak se propagovat, jaké jsou nové materiály, jak by měly fungovat obchodní věci a tak dál, popisuje Lukáš.

Na propagaci se Devoto hodně zaměřilo. Spolupráce s mediální agenturou pro nás byla možnost, jak se dostat ke klientele, ke které směřujeme, což je vyšší střední vrstva, vysvětluje strategii firmy Petr. Cena jejich výrobků totiž odpovídá kvalitě, ze které nechtějí slevovat. Mají zkušenost, že medializace opravdu zájmu o jejich výrobky prospěla. Navíc časem začala fungovat šeptanda. Čtěte také: 6 zlatých pravidel byznysu přímo od zkušených podnikatelů

Dnes Lukáš s Petrem tvrdí, že je dobré mít alespoň na 2 – 4 měsíce naplánované zakázky, protože pak se všechno kolem firmy táhne mnohem líp a pracuje se s lepší náladou. Ve firmě jsou nyní čtyři lidé nastálo, spolupracují s ní ale další designéři, architekti či grafici. Většinou lidé, kteří se navzájem znají, kamarádi spolu – a zatím se to osvědčilo.

Podle Jany a Alice v propagaci nejlépe funguje to, že si lidé o značce mezi sebou řeknou. Starají se o webové stránky, profil na Facebooku, otevřely e-shop, mají svůj showroom, prodávají v několika obchodech, pořádají přehlídky. I když jdu třeba na nějakou společenskou akci, rozdávám vizitky a přirozeně mluvím o naší práci. Lidé se pak přijdou podívat, dodává Jana.

Kvality a osobního přístupu se nevzdáme

Jana s Alicí by si přály, aby v Česku fungovaly multibrandové obchody s návrhářskou módou, aby se našel investor, který by se na ně zaměřil. Funguje to tak všude. Teď jsem například objevila na internetu obchod s polskou návrhářskou módou, dává příklad Alice. Pokud trh nefunguje, je těžké se posouvat dál. V této souvislosti je výzvou také expanze do regionů. Ta se už trochu daří díky e-shopu. Pokukují také po zahraničí – prodávaly či prodávají v Berlíně, ve Slovinsku nebo na Slovensku. Je ale podle nich těžké pak ve dvou všechno obsáhnout. Také není podle nich možné si myslet, že značku spasí prezentace na zahraničním veletrhu. Chce to na něm být aspoň dvakrát, třikrát, aby bylo vidět, že je firma stabilizovaná. A také mít kolekce opravdu perfektně připravené a být schopný případnému zájmu vůbec vyhovět – včetně toho, že je nutné řešit nejen samotnou výrobu, ale také logistiku. To jsou věci, na které bychom už asi potřebovaly nějakého investora, dodává Alice.

Jak vidí Devoto svou budoucnost? I v případě, že bude skvěle šlapat, netouží Petr s Lukášem po obrovské firmě. Plánují si firmu maximálně o dvaceti zaměstnancích, aby si věci udrželi pod kontrolou, měli pod dohledem kvalitu a dokázali nadále zajistit osobní přístup k zákazníkům. To jsou totiž principy, které jsou pro ně důležité. Rádi by ale pronikli do zahraničí, protože věří ve svou konkurenceschopnost i směrem na západ Evropy. Přejí si, aby vybudovali rodinnou firmu a založili tradici pro další generace. Proto se soustředí spíš na pevný základ než raketový růst. Láká nás předávat své zkušenosti dál a vychovávat si své lidi. Je nám líto, že řemeslo upadá, i když by to tak nemuselo být. Lidé na učňáku vůbec nedostávají informace o tom, co všechno je možné ze dřeva udělat. Nemají k řemeslu vztah a postrádají hrdost na svou práci, uzavírá Lukáš.

Také Sistersconspiracy se věnují studentům. Měly jsme teď v ateliéru stážisty, je dobré, že vidí, jak vypadá realita. Jen se bojím, jestli jsme je neodradily, směje se Alice. Lidé vidí jen hezké šaty, ale je to zkrátka práce, dlouhý proces. Za měsíc třeba vytvoříme jednu věc, se kterou jsme spokojení, dodává Jana. Módě je třeba podle Jany a Alice dát všechno.

Foto: Ondřej Hošt, Iinfo/Dolce Vita