Pokud se člověk rozhodne pro práci v zahraničí, měl by znát podmínky pracovního trhu vybrané země. Výrazně jednodušší je to pro Čechy v zemích Evropské unie, kde například není potřeba pracovní povolení. Některé země ale mají zaveden systém registrace, takže ačkoliv není potřeba pracovní povolení, bude nutné se registrovat pro účel zaměstnání. Hostitelská země je oprávněna požadovat ohlášení pobytu příslušným úřadům, většinou oddělení cizinecké policie nebo obecnímu úřadu.
Registrace bude jedním z kroků v případě, že člověk plánuje v některé ze zemí Evropské unie zůstat déle než tři měsíce. Pak je potřeba prokázat se například zdravotním pojištěním nebo dostatečnými finančními zdroji. Úřady mohou požadovat i potvrzení o zaměstnání. Osvědčení o registraci se na základě předložených materiálů vydává obratem. Podrobné informace a popis mnoha situací lze získat na evropské síti pracovních příležitostí EURES.
Jak si hledat práci za hranicemi poradí článek Vydat se do světa na zkušenou vyžaduje především důkladnou přípravu
Příjem se daní vždy jen jednou
Cestování i práce v rámci Evropské unie jsou dnes velice snadné. Problém ale nastává při zdaňování příjmů. V tomto ohledu totiž jednotná evropská právní úprava neexistuje. Základním pravidlem pro určení způsobu zdanění je to, zda je daňový poplatník v příslušném roce daňovým rezidentem České republiky nebo jiného státu. U daňových rezidentů České republiky podléhají zdanění v České republice jejich celosvětové příjmy.
Podle našich daňových zákonů je českým daňovým rezidentem osoba, která má na území České republiky bydliště nebo se v Česku zdržuje alespoň 183 dnů v roce. Jestliže ale bude žít i vydělávat v jiném státě, zatímco přeruší svou činnost v České republice, bude s nejvyšší pravděpodobností své příjmy zdaňovat v zahraničí.
Díky Evropské unii je mnohem snazší pracovat v některé z členských zemích. Je to pak jednodušší nejen s daněmi, ale i žádostmi o důchod.
Pokud český daňový rezident obdrží příjmy ze zdrojů v zahraničí, musí je tedy uvést ve svém daňovém přiznání v České republice. V případě, že tyto příjmy už byly zdaněny v cizině, postupuje se při výpočtu daně podle příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění. Smlouva obsahuje kritéria, na jejichž základě se určí, ve kterém státě je člověk rezidentem. Obvykle to bývá v tom státě, ve kterém má své životní zájmy, tedy rodinné příslušníky, byt, trvalé bydliště a podobně. Zjednodušeně lze říci, že podle většiny smluv o zamezení dvojího zdanění jsou mzdy a platy pobírané z důvodu zaměstnání zdaněny v zemi, kde je zaměstnání vykonáváno. Je však třeba respektovat znění konkrétní dvoustranné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Například podle smlouvy mezi Českem a Nizozemím je příjem plynoucí ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla používaných v mezinárodní dopravě, nebo člunu používaného ve vnitrostátní dopravě zdaňován v zemi rezidence zaměstnance,
říká Petra Petlachová, mluvčí Generálního finančního ředitelství. Daň zaplacená v zahraničí se prokazuje potvrzením zahraničního správce daně.
Samozřejmě je také třeba rozlišovat typy prací. Typickým příkladem je rozšířená pozice au-pair. Zákon o daních z příjmů například říká, že příjem plynoucí z vypomáhání s domácími pracemi v zahraničí, a to za stravu a ubytování, jde-li o příjem k uspokojování základních sociálních, kulturních nebo vzdělávacích potřeb, není předmětem daně z příjmů. Jinými slovy, pokud člověk nemá žádný další příjem, kapesné z práce au-pair nemusí danit. Ani v zemi, kde au-pair prováděl, ani v České republice. Vrácení nesprávně sražené daně z příjmů ze závislé činnosti, která byla vybrána v rozporu se smlouvou, je třeba nárokovat u zaměstnavatele či na finančním úřadě dané země. Pokud by tamní daňová správa nevyhověla a došlo by ke dvojímu zdanění, doporučujeme postupovat oficiální cestou a požádat prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu kompetentní orgán v zemi rezidence o zahájení řešení případu,
radí Petra Petlachová.
Kdy vzniká nárok na důchod? Pozor na země bez smlouvy
Se vznikem pracovního poměru, pokud je tedy legální, se většinou pojí také odvody do systémů zdravotního a sociálního pojištění. Protože se tyto systémy v každé zemi liší, i toto je v Evropské unii ošetřeno tak, aby člověk neztratil nárok na dostatečnou zdravotní péči a sociální zabezpečení. Přiznání nároku na dávky posuzuje každý stát vždy podle svých vlastních zákonů. Věk pro odchod do důchodu a jeho čerpání se může v jednotlivých státech lišit. Je proto více než důležité, aby si člověk uschoval originály veškerých dokladů o pracovní činnosti a pojištění v zahraničí. Především jde o pracovní smlouvy, zápočtové listy, výplatní pásky, číslo pojištěnce a podobně. Zda bude ze zahraničí přiznán dílčí nebo plný důchod, záleží na délce pojistné doby.
Potřebujete radu od odborníka? Využijte našich odborných poraden.
Ve vztahu k důchodovým nárokům hraje roli to, zda výdělečná činnost byla vykonávána na území některého z členských států EU, EHP (Norsko, Lichtenštejnsko, Island) nebo Švýcarska či státu, se kterým má Česká republika uzavřenu bilaterální smlouvu o sociálním zabezpečení.
Pokud člověk pracoval v těchto státech a byl v nich řádným účastníkem systému důchodového pojištění, může v každém z těchto států vzniknout nárok na důchod. Musejí být ovšem splněny podmínky stanovené národními právními předpisy. V zásadě platí, že pokud doba pojištění, kterou osoba získá v daném státě, není dost dlouhá pro vznik nároku na důchod, budou vzaty v úvahu všechny doby pojištění získané i v ostatních členských státech Evropské unie. Uplatní se takzvaný princip sčítání dob. Věk odchodu do důchodu je v jednotlivých státech rozdílný. V praxi pak může nastat situace, že z některého státu bude důchod vyplácen dříve a z jiného až o několik let později,
vysvětluje Jana Buraňová, mluvčí České správy sociálního zabezpečení.
Bude vás zajímat: Stále více Čechů nemá nárok na důchod, neohlídali si dobu svého pojištění
K uplatnění nároku na důchod z více členských států stačí podat žádost pouze v jednom z nich, obvykle ve státě bydliště. Dobu pojištění získanou v zahraničí eviduje instituce státu, kde je výdělečná činnost vykonávána a institucím druhých států ji oznamuje až na vyžádání, a to zpravidla v souvislosti se zahájením důchodového řízení. Jednotlivé instituce sociálního a zdravotního pojištění členských států mezi sebou komunikují prostřednictvím takzvaných evropských formulářů. Aktuální podmínky nároku na důchod v jednotlivých zemích poskytne příslušná zahraniční instituce. Tu je také případně možné požádat o zaslání dokladu o evidované době pojištění.
Někdy se stává, že lidé pracují v zahraničí načerno nebo za ně zaměstnavatel neodvádí pojistné a v době kdy žádají o důchod zjistí, že jim zahraniční instituce potvrdila podstatně kratší dobu pojištění, než předpokládali. Občan pracující v zahraničí by si měl svá práva a povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení ověřit u příslušné instituce. Je vhodné, aby měl o své pracovní činnosti v zahraničí doklady a mohl tuto skutečnost v případě potřeby prokázat. Je třeba vyhýbat se neseriózním pracovním nabídkám, kde hrozí, že činnost nebude podléhat řádnému pojištění,
nabádá Jana Buraňová.
Lidé, kteří část života pracovali a žili ve státě, se kterým Česká republika nemá uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení, například s Brazílií nebo Jihoafrickou republikou, musí pro nárok na český důchod splnit podmínky dané českými právními předpisy. Musí tedy dosáhnout předepsaného důchodového věku a získat potřebnou dobu pojištění v Česku. K době zaměstnání na území státu, se kterým Česko nemá tuto smlouvu uzavřenou, nelze pro nárok na důchod přihlédnout. O případném nároku na důchod za dobu získanou v těchto zemích rozhoduje výhradně zahraniční instituce na základě svých právních předpisů.
ČLÁNKY DO MAILU