Můžeš mluvit česky, neziskový projekt, který si klade za cíl naučit do konce tohoto roku až 5000 Ukrajinců česky. Založil ho podnikatel Jan Řehák, který si uvědomil, že pokud se uprchlíci nenaučí češtinu, nebudou nikdy plně integrováni a budou jen ztěží hledat práci. O užitečnosti projektu byl natolik přesvědčen, že do něj investoval své vlastní peníze. Nyní hledá lektory i prostory pro výuku jazyka, aby mohl svoji vizi plně naplnit.
Honzo, než jste se pustil do tohoto projektu, tak jste sám prožil velmi silný příběh. Jako z prvních jste se angažoval v pomoci přímo na hranicích. Popište nám, co se tehdy stalo?
Musím říct, že ta první cesta na hranice byla docela zajímavá zkušenost. Ocitl jsem se na pěším přechodu mezi Slovenskem a Ukrajinou. Bylo to hned první víkend po začátku války, kdy ještě ukrajinská strana nechtěla uprchlíky pouštět. Na místě byl tak vidět ten obrovský kotel uprchlíků, kteří se snaží dostat na Slovensko, přitom zázemí se na slovenské straně pro ně teprve stavělo. Důvod, proč jsem se rozhodl pro vznik této platformy, tak vznikl až o nějaký měsíc nebo dva později. Sám jsem z hranic přivezl tři ženy, z čehož dvě byly sestry z Mariupolu. Jedna z nich vlastnila stánek s květinami, který měla u místního divadla. Ten už dneska nemá, protože tam zbyla jenom velká díra. A právě toto byl pro mě velmi silný moment. Snažil jsem se jim najít práci v Praze, ale nebylo to vůbec jednoduché.
I když jsem obvolal patnáct, dvacet různých zahrad, různých městských částí, kde bydlely, nebyl jsem schopen najít funkční práci dvěma z nich. Zhruba ve stejné době jsem poslouchal v nějakém podcastu, jak to s integrací uprchlíků obecně bývá a jak to vypadalo po válce na Balkáně a kolik procent těch lidí nakonec v dočasném útočišti zůstává. Předpokládám tedy, že ze stávající migrační vlny nám v Čechách zůstane pětadvacet až čtyřicet procent těch lidí, kteří sem utekli. A to je reálné číslo, které lze očekávat na základě zkušeností z podobných konfliktů. Konkrétně tyto dvě ženy z těch třech, co jsem přivezl, se opravdu nemají kam vrátit. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že hlavním důvodem, proč nemohou v Česku najít práci, je primárně jazyk.
K problematice jazyka a zaměstnatelnosti se ještě dostaneme. Prozraďte nám nejdříve, jakou pracovní a podnikatelskou historii máte za sebou?
Za svoji kariéru jsem založil několik firem, což bylo vždy v elektro oboru. Jedna z firem vyrábí něco jako chytré zásuvky. Druhá firma vyrábí systémy pro vzdálený dohled teplot a všech různých provozních parametrů. Jedná se o monitoring systémů pro data centra a podobně. To je tedy odvětví, z něhož jsem vzešel. Důvod pro založení neziskového projektu, který učí Ukrajince česky, byl v tom, že poté, co jsem prošel tím zmíněným frustrujícím zážitkem hledání práce pro uprchlíky, byl v té jazykové bariéře a obtížnosti získání práce.
Neměl by břemeno odpovědnosti za integraci uprchlíků a poskytování jazykového vzdělání přeci jen nést stát, potažmo vláda? Od toho jsou přeci integrační centra.
Vláda řeší tyto věci poněkud chaoticky, protože na toto asi neexistuje žádný plán. Na druhou stranu to, jestli se ti lidé naučí česky, dělá rozdíl v tom, jestli se vrátí na tu Ukrajinu anebo jestli se rozhodnou, že si tu najdou práci ve svém oboru a budou zde i žít dál. Nevím z hlavy, kolik uprchlíků se již do pracovního procesu zařadilo, ale přijde mi, že i v této přehřáté ekonomice stále existují lidé, které sháníte do některých profesí a také v nich prokazatelně chybí. Zájmem naší země tedy je, aby tady tito lidé zde zůstali. Nechci, aby skončili v šedivých pracovních procesech typu agenturní pracovník zaměstnaný přes dva nebo tři prostředníky, protože tady to takhle funguje. Je složité změnit zajetý systém. A k tomu, abyste se byl schopný vymanit z tohoto systému, z agenturního zaměstnávání, je nutné umět lokální jazyk.
Každopádně je to samozřejmě hrozně moc individuální. Strašně záleží na konkrétním člověku, na jeho snaze, jak moc zlomený je, jak ochotný je hledat práci. Samotného mě překvapilo, jak těžko se mi hledala práce pro ty ženy jen kvůli tomu, že neuměly česky. A to byl ten impuls, kdy jsem si řekl, že je potřeba to změnit. Proto jsem začal zjišťovat, jaké jsou možnosti. Je tady nespočet online projektů, ale osobně se nechci učit jazyk online. Je to velmi náročné na morálku, zvlášť v této situaci. Navíc v této uprchlické vlně jsou to většinou maminky s dětmi, takže myšlenka, že se starám o dítě a ještě se u toho učím na malém mobilu česky, je nepředstavitelná. Nemluvě o tom, že ony se často pohybují hlavně ve své komunitě mimo velká města.
Pojďme si tedy představit více váš spolek. Jak je to dlouho, co jste ho založil a co je jeho hlavním účelem?
Spolek papírově existuje několik měsíců, snažíme se ho dát dohromady od půlky května. Projekt Můžeš mluvit česky má jeden jediný cíl: do konce roku protáhnout základním jazykovým kurzem zhruba 5000 Ukrajinců. Ještě hledáme lektory českého jazyka, potřebujeme najít celkově 50 lektorů, kterým zaplatíme kurz v Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy (ÚJOP UK). Lektoři pak zprostředkují fyzicky uprchlíkům jazykové kurzy přímo v jejich lokalitách. Tudíž hledáme lektory po celé České republice. Zároveň hledáme prostory, které nám umožní v dané lokalitě kurz zrealizovat. Tímto moc děkuji všem, kteří nás chtějí podpořit a podporují.
Chcete naučit česky až 5000 Ukrajinců? To je velmi ambiciózní plán.
Máme rozpočet zhruba šest a půl milionu korun. A chceme do toho zapojit i místní firmy, které by následně ty Ukrajince zaměstnávaly anebo by je mohly zaměstnat. Takže nás ještě čeká další úkol. Rádi bychom, aby nám tyto firmy pomohly s příspěvkem na kurz, který se bude konat v jejich lokalitě, protože více věříme v zaměstnávání v místní lokalitě.
Honzo, přeci jen jsme byznys server, takže mě určitě bude zajímat, kdo to doteď celé financoval a kdo investoval peníze do tohoto spolku? Byl jste to vy sám, nebo vám ještě někdo pomáhal?
Ano, byl jsem to já. Z uvedeného rozpočtu bude 80 procent nabíhat již nyní na podzim. Jakmile ty kurzy poběží, budu již potřebovat sehnat sponzorské peníze z těch regionů, ve kterých kurzy poběží a kde by se mohli Ukrajinci nechat zaměstnat. Musím se však přiznat, že toto je moje první aktivita v neziskovém sektoru. Chtěl bych každopádně ještě ocenit ÚJOP UK, protože se nám ve všem snaží vyjít vstříc.
Už máte nějaké předběžné reakce, ať už ze strany zaměstnavatelů nebo ze strany regionů a jejich radnic na to, co se chystá?
Přiznám se, že ne. Nyní se soustředíme na to, co potřebujeme. Hledáme primárně lektory a jakmile jich budeme mít dostatečný počet a kurzy poběží, tak se budu muset soustředit sehnat další peníze, aby ten projekt měl reálný úspěch.
Jak budete směřovat komunikaci směrem do ukrajinské komunity, aby se o projektu dozvěděli?
Našli jsme si několik dveří. Máme jednak spolupracující režisérku Oksana Moiseniuk původem z Ukrajiny, která nám v tomto ohledu hodně pomáhá. A také máme speciální projektovou koordinátorku, která je taky jedna z uprchlic a organizuje nám to po sociálních sítích v rámci ukrajinské komunity. To znamená, převážně s Ukrajinci komunikujeme přes sociální sítě. Je to relativně nejjednodušší a v této chvíli to má největší impact, samozřejmě časem asi půjdeme víc do nějakých radnic, do nějakých krajských center.
Je teď něco aktuálně, s čím by váš spolek potřeboval pomoci?
Potřebujeme lektory, kteří tu práci chtějí dělat ne kvůli tomu, že my jim zaplatíme řádově deset tisíc korun za kurz, ale kvůli tomu, že jim ta práce dává smysl. O uprchlíky je sice fyzicky postaráno, ale nikdo je neuvedl do českého prostředí. I kulturně může být tento kurz vysvětlením a usazením do každodenní reality. Navíc tato práce vyžaduje jisté nasazení a vnitřní motivaci. Takže určitě chceme lektory, kteří tuto motivaci mají. Dále budeme moc rádi za všechny podporovatele, kteří nám nabídnou i prostory zdarma pro naše kurzy. A časem budeme potřebovat i peníze, ale tam ještě zatím nejsme. Rozpočet zatím vyčerpán není. Nemáme otevřeno takové množství kurzů, abychom nebyli schopní to pokrýt z provozního kapitálu, který jsem do toho poslal.
ČLÁNKY DO MAILU