Pozorovat Pavla Havlíčka v akci (v práci) je zážitek. Přesně takto by se měl chovat každý obchodník. Se zákazníky si žoviálně povídá a neustále hýří vtipem. Návštěvníkům řeznictví nabídne speciality, který daný den má, a klidně jim dát ochutnat, aby slovy Rudolfa Hrušínského z filmu Vesničko má středisková „věděli, do čeho jdou“. Vzhledem k jeho výřečnosti se nelze divit, že skoro každý zákazník odchází z řeznictví s dalšími deseti věcmi, které původně ani koupit neplánoval. Rozhodně ale neodchází naštvaný, ba naopak, a to s dobrým pocitem, že se o něj někdo zajímal a že si příjemně popovídal.
Pavel Havlíček překvapí i svým rozhledem. Ač vyučený řezník, ve volných chvílích čte knihy od F. A. Hayeka, ekonoma tzv. Rakouské školy, či F. Bastiata, dalšího významného představitele ekonomického liberalismu.
Do povědomí veřejnosti se nicméně Pavel Havlíček dostal veřejným bojkotem Babišových výrobků. Kromě toho se stal velkým kritikem chystané elektronické evidence tržeb (EET) a také samotného Andreje Babiše, na kterém mu vadí podle jeho slov takřka vše.
V řeznictví podnikáte od roku 1992, vzpomenete si, jaké jste měl ideály a sny, když jste začínal?
Ideály jsem měl, ale nešlo o ideály, jak bude vypadat mé podnikání, ale o ideály o tom, jak bude vypadat svět a jak bude vypadat náš život. Věřil jsem, že bude svobodný, a že součástí svobodného světa bude i svobodné podnikání. Bohužel se mi potvrdily obavy s příchodem soudruha Zemana a jeho sociální demokracie. Zhruba od roku 2000 jde celá společnost přesně podle stylu “ke všemu se proinvestujeme státními penězi”.
Takže jste žádné sny, že si jednou koupíte vilu ve Strašnicích nebo jachtu v Toskánsku, neměl?
Ne, takové představy jsme my realisté neměli. Vyrostete-li v dobách socialismu, takové představy fakt nemáte. Byli jsme na počátku 90. let plní euforie a nadšení, že se společnost změní. Nezáleželo nám, zda budeme nebo nebudeme žít lépe, ale byli jsme šťastní, že budeme žít svobodně.
Jaké byly začátky vašeho podnikání?
Po revoluci jsem pracoval v podnikové prodejně masokombinátu Klatovy. V roce 1992 ale padlo v masokombinátu rozhodnutí, že prodejnu provozovat nebudou a že tedy bude na prodej. I vzal jsem půjčku, nakoupil od masokombinátu vybavení a začal podnikat. Masokombinát po nějaké kratší době zjistil, že je pro něj neefektivní provoz i další prodejny v Přešticích. Projevil jsem opět zájem o přenechání pronájmu a někdy kolem roku 95 jsem tak převzal druhou prodejnu masa. Po dalších dvou až třech letech provozu jsem se dozvěděl o prodejně potravin v samoobsluze na sídlišti, kde pan majitel hodlal odejít do důchodu, chtěl ji pronajmout. Tak jsem se přihlásil a přidal do svého “portfolia” ještě třetí prodejnu. Celkově jsem tehdy v roce 1998 provozoval tři prodejny a zaměstnával 17 lidí. Samozřejmě na dluh. Jinak to ani nešlo.
Jenže pak přišla sociální demokracie a Miloš Zeman, nastoupily investiční pobídky pro nadnárodní koncerny. Pozemky zdarma, zasíťování pozemků, daňové úlevy. Pobídky na vytváření pracovních míst. Žádná pracovní místa však nevznikala, pouze se zaměstnanci přesouvali. Nedošlo k žádnému vytvoření pracovních míst, ale pouze k přesunu pracovní síly. V dalších letech začaly narůstat daně a odvody, v roce 2008 pak přišla globální krize. Takže prodejny jsem postupně jednu po druhé opouštěl, jak přibývalo konkurence, která inkasovala pobídky z námi odevzdaných peněz. A je zcela logické, že dotace pro jeden subjekt musí ostatní subjekty zaplatit, protože žádná vláda na světě nemá na zahradě strom, který by plodil peníze místo jablek…
Takže negativní zlom vidíte v době, kdy se stal Miloš Zeman premiérem?
Ano, tam přišel zlom a od té doby se vezeme na vlně socialismu a v nastartovaném kurzu. Dotovaný systém nemá sílu generovat hodnoty větší, než jsou do něj vkládané. Bylo to líbivé, ale ani relativně pravicové vlády nedokázaly investičním pobídkám odolat. Topolánkově vládě navíc já vyčítám, že se začala orientovat spíše na horních nikoli deset tisíc, ale dokonce pět tisíc.
Hovoříte kriticky o Miloši Zemanovi, veřejně jste vystoupil ale až před relativně nedávnou dobou, a to proti stávajícímu ministrovi financí Andreji Babišovi. Co vám na jeho postavě vlastně vadí?
Vystupoval jsem i proti Zemanovi. Pořád ale musím říct, že se sice chová jako typický levičák, ale stále je demokratický politik. Babiš však toho má s demokracií pramálo společného. V osobě Babiše už jde o oligarchu, který navíc uplatňuje metody, které používala “slavná” StB. Nemohu a nesmím dneska tvrdit, že byl členem StB, protože mu dva estébáci potvrdili, že nebyl estébák. Otázkou ale je, zda tomu věřím. Ne, nevěřím. Měl jsem možnosti se s estébáky potkávat v osmdesátých letech a celkem snadno je v jejich konání poznávám.
Takže vám na Andreji Babišovi vadí hlavně minulost?
Nejde o minulost či současnost. Jde o to, jak takový člověk ovládá naši veškerou existenci. Vadí mi obrovská koncentrace moci, kterou nikde v demokratickém světě nevidíte.
Čtěte také: Nekupujeme Babišovo, ale pro jistotu o tom nebudeme mluvit
Není ovšem žádným tajemstvím, že hodně podnikatelů volilo právě Andreje Babiše. Čím si to vysvětlujete?
Někteří podnikatelé volili podle mě Babiše proto, že neviděli pravicovou alternativu a že nevěděli, co to je za lumpa. Nevěděli, jakým způsobem převzal AGROFERT. Nevěděli, že Slováci na něj vyhlásili hon, a ne, že on musel utéct před zlou Mečiarovou vládou, ale musel utéct, aby ho na Slovensku nezavřeli. Podnikatelé volili Babiše, protože si mysleli, že když je podnikatel, bude pravicový, a že když je bohatý, nebude chtít krást. To bylo celé gró Babišova úspěchu. On nepřesvědčoval o tom, co je potřeba dobrého udělat, ale jen říkal, co špatného udělali ti před ním. Jedinou jeho rétorikou bylo, že tady doposud jen všichni politici kradli.
Nelze přistoupit na rétoriku Babišovu o tom, že všichni kradou, a pokud nebudou u moci ostatní, bude líp. I kdyby všechny vlády, které tady vládly za posledních pětadvacet let, vrátily veškeré svoje platy, byly jim zabaveny veškeré majetky a byly zabaveny všechny majetky jejich rodinám a příbuzným, ve srovnání se státním rozpočtem se bude jednat o zcela marginální částky. Nechci tím říct, že korupce je dobře a není potřeba s ní cokoli dělat. Babiš ale nemá pravdu, když tvrdí, že “oni” vše rozkradli, a když jim zabrání krást, tak se budeme mít lépe. Takhle to prostě nefunguje. Kromě toho největší Babišovou motivací v politice je pohlídání si dotačních titulů.
Jednou ze stěžejních lodí Andreje Babiše je elektronická evidence tržeb (EET). Vy patříte mezi velké kritiky tohoto opatření. Podle vás může EET zlikvidovat řadu živnostníků. Není to přehnané?
Vůbec to není přehnané.
Představte si, že všichni zaměstnanci v Kosteleckých uzeninách si budou muset koupit čelovou kameru s vysokým rozlišením a bezdrátovým přenosem signálu. Taková kamera bude stát kolem dvaceti tisíc korun. Budou povinni ji nosit na čele od vstupu do podniku až do odchodu. Kamera bude kontrolovat 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, co se kolem ní děje a co její nositel dělá, zda náhodou nekrade. Zaměstnanci si též budou muset zaplatit vybudování nových kontrolních místností na vrátnici, ve kterých je budou kontrolovat nově najatí kontroloři, zda náhodou nekradou párky. Každý měsíc pak na provoz kontrolorů odevzdají v pokladně zhruba osm set korun. Zdá se vám to zvrhlé? No co, krást se přece nemá. A ti poctiví? Ti se nemusí ničeho bát. To je analogicky totéž, co Babiš chystá na živnostníky.
Pan Babiš dá každému pět tisíc slevy na dani. Že si nevydělá tolik, aby daň představovala pět tisíc? Že si hospodští na vsích vydělají dvanáct tisíc a daňová povinnost jim ani nevznikne? A to pomíjím fakt, že EET nebude stát pět tisíc ale dvacet tisíc korun. A zlepšení výběru daní? Prosím vás, nenechte se vysmát. Každý člověk vždycky přijde na cestu, jak si vykompenzovat zvýšené náklady a dostat je zpět. A když už je donucen vymyslet způsob, tak takovým způsobem si ještě o něco vylepší bilanci, ne? EET lze jednoduše obcházet a ministr buď lže a nebo je hloupý.
Já vám povím, proč Babiš chystá EET. Babiš je největším obchodníkem s chemikáliemi, s hnojivy a potravinářství. A devadesát procent živnostníků se živí potravinářství, a to jsou právě ti, kteří spadají do EET. Babiš chce prostě zlikvidovat konkurenci. Dále pak díky EET nashromáždí obrovské množství využitelných dat.
Andrej Babiš ovšem tvrdí, že pořízení nástrojů na EET bude levnější, že bude stačit jednoduchý software, tiskárna a třeba tablet v hodnotě 5000 korun…
A pan Babiš také tvrdil, že sám nepoužívá počítač. Že používá složky a že si píše poznámky ručně, protože je to moc “zložité”. Najednou je používání počítače jednoduché? Tak pro něj to je příliš “zložité”, nechce to používat, ale bezmála šedesátiletý hospodský na vsi, který prodá za večer pár piv, to má zvládnout? Tomu bude Babiš nařizovat, že si má vybírat z několika softwarů, když ani neví, jaký je rozdíl mezi hardwarem a softwarem, či co je to aplikace? Takového chlapa chce Babiš nutit, aby si nakupoval jednoduché chytré telefony?
Takže Babišově argumentaci nevěříte a považujete ji za zcestnou?
Nejenže nevěřím, já jí popírám. Jde přímo o argumentaci nesmyslnou a vylhanou.
Vypadá to ovšem, že pokud se nestane něco překvapivého, tak EET v nějaké podobě projde. Až se tak stane, jak se zachováte?
Já se musím zachovat tak, jak mi zákon nařídí, ale vyberu si, která alternativa pro mě bude nejvýhodnější. Takže pokud pro mě bude výhodnější za dvacet, možná třicet tisíc korun pořídit si novou pokladnu, která bude umět komunikovat se státní správou, tak si ji pořídím. Pokud pro mě bude jednodušší “otočit vypínačem”, udělám to. Udírnu si odstěhuji k sobě do garáže či na zahradu, budu nakupovat maso někde v řetězcích, solit a udit doma nebo na zahradě. Pro sousedy. Taková malá sousedská výpomoc, ne? Melouchy se vrátí mezi lidi. Zaregistruji se na úřadu práce, nechám si vyplácet podporu a všichni ti, kteří Babišovi tleskají, jak to dává všechno do pořádku, se mi budou skládat na podporu, zdravotní a sociální pojištění. Co myslíte, že si vyberu? Ať si to sami zváží soudruzi Babiš a Sobotka, ať si zváží, kterou cestou se dají živnostníci, kteří už se nebudou chtít nechat šikanovat.
Před časem se stalo, že na jednu živnostnici poté, co kritizovala Andreje Babiše v televizi, přišla kontrola ČSSZ. Vy rovněž patříte mezi hlasité a viditelné kritiky Andreje Babiše. Nepotýkáte se třeba s větším množstvím kontrol než dříve?
Jsem na trhu již pětadvacet let a kontrolory znám, jelikož se s nimi setkávám a nemám s nimi problém. Co se týká paní Fenclové (pozn. redakce: živnostnice, na kterou přišla po kritice Babiše kontrola), slyšel jsem, že ředitel příslušné ČSSZ, který kontrolu inicioval, hodlá příští rok kandidovat v krajských volbách za ANO. Tak daleko jsme už došli. Úřednický stát. Dostali jsme se do stádia, kdy obyvatelé státu jsou otroci, kteří dřou a vydělávají peníze na stát a stát od nich vybírá peníze ve formě daní podle toho, kolik spotřebovává. Stát už nefunguje coby servisní organizace, kterou si my všichni společně zřizujeme, aby nám sloužila. Servilita úředníků způsobila, že jí šli kontrolovat. Prostě dnešní úředník se třese, jenom aby nadřízenému splnil přání, které ještě ani nevyslovil, ale mohl by ho někdy si přát. Úředník se pak snaží otroka zkontrolovat, potrestat, zašlápnout…
Stalo se vám už někdy, že vám někdo třeba dokonce vyhrožoval?
Ano. Ale nijak jsem nereagoval. Jsem poměrně silnou osobností a jen tak něco mě nerozhodí. A tak, jak jsem řekl Babišovi v televizním studiu, dnes už nemám co ztratit a udělám vše pro to, abychom byli svobodní. Může se stát, že někdy už nedojdu domů. Ale pár lidí ví, co má v takovém případě dělat.
Jelikož jste se stal mediálně známým, neplánujete se dát na politiku?
„Dát se“ na politiku znamená být zvolen. To není rozhodnutí jen tak samo o sobě. Pravdou je, že jsem byl osloven, ale je opravdu ještě předčasné o čemkoli hovořit. Ale pokud bych se nechal přemluvit k jakékoli kandidatuře, bylo by tomu tak jen a pouze jako živnostník. Živnostníkům, co svět světem stojí, bylo slibováno a slibováno. Vzpomeňte na slova všech partají o podpoře malého a středního podnikání. Živnostníci jsou však tou nejzkoušenější a nejpřehlíženější skupinou, a přitom na svých bedrech nesou veškerá rizika a nepřízeň. Nikdy nestojí před úřadem vlády s nataženou rukou, když se nedaří, a když se vede, živnostník neprohýří výdělky, ale pamatuje, že přijdou „dny hubené“. Živnostník nese jen a pouze na svých bedrech výkyvy ekonomik a nežádá kompenzace za nezdary. Nepožaduje placenou dovolenou, nepožaduje příplatky za práci přesčas. Živnostník je, jak jsem já sám na sobě a známých poznal, dříčem do slova a do písmene.
Z Klatov jsem odjížděl se smíšenými pocity. Pavel Havlíček je rozený obchodník a přesně takto by se měl k zákazníkům chovat každý, kdo má nějakou živnost. Sympatické je i to, že se nebojí postavit jednomu z nejmocnějších lidí v Česku Andreji Babišovi. Když ho ale slyšíte o Babišovi mluvit, cítíte totální antipatii, kterou k současnému ministrovi financí chová. A bohužel právě tato antipatie vede k tomu, že si při kritice Babiše vypomáhá i různými konspiračními teoriemi a příběhy. A to je při Havlíčkově potenciálu rozhodně škoda.
ČLÁNKY DO MAILU