Když tady je konflikt mezi svobodou podnikání a povinností chovat se tak, aby druhému nevznikla škoda. A pokud jsem ve veřejně přístupných prostorách, tak tam nemám co vypouštět jedovaté látky, i kdyby náhodou přes ulici byla hospoda další. Vychází se z toho, že nemám právo poškozovat někoho, kdo není schopen posoudit míru ohrožení a odejít, i kdyby měl kam.
Dále je podstatné, že zákazníci nejsou, narozdíl od provozovny, majetkem provozovatele ani ostatních zákazníků. A k poškození zdraví (byť malému a obtížně kvantifikovatelnému, avšak kumulativnímu) v tomto případě dochází.
A co je klíčové: podnikání v oboru veřejného stravování s sebou nese povinnost dodržovat pravidla. A ta jsou teď nějak stanovena. Můžem se bavit o tom, jak přesně mají být pravidla nastavena, ale asi se nebudem hádat o tom, že by se měla porušovat.
Mě osobně na tom hodně míchá něco úplně jiného. A to je ta salámová metoda postupného utahování šroubů; napřed nerezové stoly, pak oddělené přípravy pro to či ono, bezkontaktní vodovodní baterie, potom posílená ventilace v prostorách pro kuřáky, opakovaná obměna registračních pokladen pro různá pravidla, přestože už poprvé to mělo být "NAVŽDY", a teď úplný zákaz toho či onoho. Ovšem ty zmařené investice NIKDY NIKDO těm kdo je museli MARNĚ vynaložit nevrátí.