Pane, jestliže jste právě ten cukrář nebo zedník a máte živnost, jste ten, kdo dělá své živnosti dobré jméno, anebo ten, kdo jim velkou čest nedělají? Mluvte za sebe, nemluvte za ostatní, nějakým svým osobním dojmem. Ne každý se může stát státním úředníkem. A když budou všichni lidé státními úředníky a nikdo nebude tvořit tu ekonomiku, to zboží, ty služby, nikdo nebude mít těch, jak si vy myslíte čtyřicet tisíc měsíčně za nic. V roce 1989, kdy Ing. Václav Klaus svými projevy navnadil hodně lidí na to, aby se stali "podnikateli" si hodně lidí, i těch, co už byli starobními důchodci, pořídili živnostenský list. A dost těchto "ranných podnikatelů" věřilo tomu, že "stát je přeci bude podporovat". Hodně z nich dopadlo krachem, málokdo z nich si uvědomil, že nikoliv stát bude podporovat jeho, ale že on, jako živnostník musí podporovat stát. V závislé činnosti se vás nikdo neptá, chceš platit, nechceš, z těch čtyřiceti tisíc hrubého vám zůstane něco přes třicet tisíc čistého, všechno ostatní jsou tzv. zákonné srážky. Co se týká těch řemesel, hodně lidí nadává, že mladí nechtějí "dělat řemeslo", ale každý z těchto nadávajících se chlubí, že "můj kluk je právník, advokát, ekonom, inženýr toho nebo onoho, magistr" a tito vystudovaní mladí dost často pracují v zahraničí. Moji synové a jejich partnerky mají vystudované vysoké školy, ale pořídili si živnostenské listy a pracují na sebe, odvádějí povinné srážky státu, zdravotní pojišťovně i sociálnímu pojištění. A ono to jde. Ale oni jsou natolik inteligentní, že se nechali nejprve poučit, co ta jejich soukromá činnost - OSVČ nebo s.r.o. - bude předpokládat. A předpokládá to určitou znalost a respektování příslušné legislativy. Promiňte, ale ten, kdo je dnes vyučení jako zedník ve zvláštní učňovské škole, toto zvládnout nedokáže.