Dobrý den, chci se vyjádřit k programu pětadvacítka.
Jsem OSVČ a svou živnost provozuji jako vedlejší pracovní činnost, takže i z přepracovaného z programu takzvané pětadvacítky jsem opět vypadnul. Můj příjem ze zaměstnaneckého poměru se po zdanění a odvodech, stejně jako příjem mnoha dalších obyčejných zaměstnanců nedosahuje měsíčně 25 000,-Kč.
Ne, ve své současné situaci nepotřebuji od státu žádnou podporu a ani se nechci stát takzvaným „černým pasažérem“ jak se obává paní Schillerová. Stejně však cítím současné nastavení státní podpory jako nespravedlivé.
Jak to tedy s onou pětadvacítkou pro všechny OSVČ udělat a kde hledat spravedlnost?
Možná by bylo dobré podívat se do minulosti. Nebojte se, nechci stavět moderní
morové sloupy, ani hladové zdi. Stačí se podívat do státních a městských lesů jak jsou zdevastované po kůrovcové kalamitě a zimních vichřicích, ve velkoměstech se taky spousta práce najde, třeba by mohli svymi rozvážet důchodcům nákupy. Problémy se zaměstnanci má zemědělství, nemluvě o odchodu zahraničních dělníků.
Takže, co kdyby se páni umělci a podnikatelé kteří jsou momentálně na mizině chopili nářadí a oněch 25 000 si zasloužili. Třeba pak pochopí co je fyzická práce a možná si pak začnou více vážit i svých zaměstnanců kterým teď dávají nezákonné výpovědi. Pan Pohlreich by jim k tomu mohl v polní kuchyni vařit menáž a členové kapely Mirai by si při práci mohli z plných plic zazpívat „Když nemůžeš tak přidej víc“.
Utopie , viďte, zajímalo by mě, kolik podnikatelů jsem tímto smrtelně urazil.
Osobně si myslím, že v této tíživé situaci je jediná spravedlivá pomoc pro všechny OSVČ pozastavení všech zálohových plateb a bezúročná půjčku státu po dobu nemožností podnikat ve svém oboru, a to ve výši nezbytných nákladů s ohledem k době znovu zotavení jejich podnikatelského oboru z nuceného přerušení podnikání.
S pozdravem, OSVČ, Pavel Galia