Pavel Stehno: Pokerem si může přivydělávat v podstatě každý

Pracujete jako manažer pokerové školy Pokerstrategy.com pro Českou republiku a zároveň i poker aktivně sám hrajete. Předtím jste přitom působil ve společnosti Pricewaterhou­seCoopers (PwC) na dobře placené pozici. Jak se stane, že člověk opustí práci v daňovém poradenství a dá se na pokerový byznys?

Poker jsem začal hrát někdy před pěti lety, když jsme se s kamarády ze šachů scházeli u piva a hráli o pár stovek ještě pětikartový poker. Někdy v roce 2008 pak přišel do Česka Poker Texas Hold'em (pozn. autora: varianta pokeru s dvěma kartami na ruce), my jsme objevili, že ta hra je mnohem pestřejší a zábavnější. Posléze jsme začali chodit do kasina a na živé turnaje a postupně jsme to začali zkoušet online. Na začátku jsem byl klasický prohrávající špatný hráč, tzv. „fishka“, takže mě to na počátku tak tisíc dolarů stálo. Přestal jsem kvůli tomu hrát, protože mě samozřejmě nebavilo prohrávat peníze. Pak jsem objevil pokerové servery radící, jak hrát. Přečetl jsem si nějaké články a řekl jsem si, že tam dám posledních 100 dolarů a ještě jednou to zkusím. Ze 100 dolarů jsem se dostal na 600 dolarů, posléze jsem začal hrát v jiné herně a od té doby jsem prakticky jen vybíral.

Dá se říci, že si pokerem se v současnosti živíte, přivyděláváte či jen bavíte?

Na podzim roku 2009 jsem se pokerem rozhodně neživil, ani jsem si jím nepřivydělával, ale hlavně jsem tím pálil čas, protože mě to bavilo a zvyšoval jsem si bankroll (pozn. autora: množství peněz, které má hráč pro hru). V první polovině roku 2010 jsem tím pořád pálil čas, ale bankroll jsem zvýšil na přibližně 4000 dolarů a mohl jsem si dovolit přejít na vyšší limit. Od léta 2010 jsem si tím začal slušně vydělávat. Pak už byly měsíce, kdy jsem si pokerem dva až tři tisíce dolarů vydělal. V letošním roce je to už hodně zajímavé, třeba v lednu jsem vyhrál asi 15 tisíc dolarů. Pak zase byly slabší měsíce, únor a březen jsem vyhrál asi dva až tři tisíce. Hraji pořád jen po práci, takže si tím jen přivydělávám. Vím, že bych se pokerem asi uživil i jako profík, ale byznys mě pořád baví více.

S tím právě souvisí i to, proč jsem odešel z PwC. To začalo v létě, kdy jsem cítil, že poker má obrovský potenciál a že do toho jako bývalý šachista dokážu proniknout a vydělat tím peníze. S tím ale souvisí studium pokeru, kdy člověk musí přečíst nějaké články a nakoukat videa. Hodně důležité je pro každého pokerového hráče rozebírat své odehrané hry. To samozřejmě bere čas a PwC po mně spíše chtělo, abych studoval účetní a daňové zákony a po šesti letech v daňovém poradenství jsem už cítil, že poker mě láká více a hledal jsem nějakou práci v pokerové sféře, abych měl nějaké synergie.

Mluvil jste o tom, že jste šachista. Vím, že jste vyhrál i mistrovství ČR do 16 let a hrál jste i nejvyšší soutěže u nás. Myslíte, že vám nějak zkušenosti z šachů pomohly při hraní pokeru?

Určitě. Poker je hodně o tom vytvořit si plán na každou hru, abyste už při rozdání karet věděl, co se stane, když ten udělá to. Prostě myslet dopředu, to je hodně užitečné ze šachů. Proto také řada mistrů šachu bývá v pokeru úspěšných. Je to asi i hodně o tom, že šachy hodně vyžadují naučit se varianty, hodně studovat databáze. Poker je také o tom studiu, ale není tak tvrdý, tak náročný. Poker si člověk hodně zažije tím, že hraje.

Dokážete odhadnout, kolik hráčů se u nás pokerem živí a kolik si jím průměrně vydělají?

Říká se, že na online pokeru je 10 % vyhrávajících a zbylých 90 % je sponzoruje. V Čechách máme asi tak 10 známých hráčů, kteří se pokerem živí. Je však rozdíl, jestli se živí tím, že jsou třeba profíky u velkých pokerových heren a mají i nějaké příjmy z reklamy, a nebo jestli jsou to vyloženě „grindeři“, kteří se živí samotným hraním. Hráčů, kteří si u nás pokerem vydělají měsíčně deset tisíc korun a více, budou stovky, možná i tisíc nebo dva. A živit se ve smyslu, že vydělají sto tisíc dolarů ročně, tak těch jsou jednotky až desítky.

Jak je to s tím, že by se někdo rozhodl živit pokerem a chtěl na něm třeba vydělávat alespoň průměrný měsíční plat? Myslíte, že ta pravděpodobnost, že se to podaří, je velká? Dá se živit pokerem?

Určitě ano. Kdo se chce pokerem živit, tak prostě musí být lepší než majorita ostatních. Poker je v současnosti hodně populární, hraje ho pro zábavu hodně lidí. Hraje ho dost lidí, kteří si myslí, že jsou dobří, ale ve skutečnosti nejsou. Je samozřejmě potřeba nějaká základní inteligence, aby člověk pochopil principy, je potřeba přístup ke vzdělávání, tedy studovat články a videa a hodnotit odehrané hry. Dosáhnout výdělku přibližně tisíc dolarů za měsíc je při troše úsilí reálné prakticky pro každého. Jak ale říkám, bez náležité práce na sobě to nejde.

Dá se nějak obecně říci, kolik času věnovat studiu pokeru a kolik samotnému hraní?

Já bych ze začátku doporučil minimálně hodinu denně hrát a hodinu studovat. Ale úplně na začátku klidně čtyři hodiny studovat a hodinu hrát. Hrát je potřeba, aby člověk získal praxi, ale na začátku je nutné především studovat. Důležité je rovněž nehrát unavený a nebláznit. Když člověk prohraje, je to hodně o disciplíně a nesnažit se „smůlu“ prolomit za každou cenu.

Na kolik ovlivňují výdělek a samotnou hru emoce?

O tomhle píšeme i v jednom z našich článků na našem serveru. Výdělečný pokerový hráč má v sobě dvě dovednosti. Je to pokerové umění a schopnost být sám sobě manažerem. A „manažer“ podle mě tvoří minimálně polovinu úspěchu, protože když budu super dobrý hráč a dostanu se z 50 dolarů na 600 dolarů a pak se někde opiji či se rozhodnu, že dnes přijde ten večer, kdy zbohatnu a vsadím všechno na jeden turnaj, tak samozřejmě můžu mít smůlu a přijdu o všechno, i kdybych hrál sebelépe.

Když to shrneme, na co si má dát začátečník největší pozor? Kde dělají nováčci nejčastěji chybu?

Nejčastější chyba je, že nemají trpělivost. Přečtou si tři články, myslí si, že tomu rozumí. Z 50 dolarů se po dvou týdnech dostanou na 35 dolarů a ztratí víru. Přitom stačí jen vytrvat a dále se učit. Hlavně analyzovat svoje prohrané hry a hledat chyby. A třeba se to zastaví a začnou vyhrávat. A v momentě, když už mají nějaký pokerový um, začnou vyhrávat na nízkých limitech, mohou zvážit, zda nevložit další peníze, pokud chtějí urychlit ten rozvoj. Ale začít bez dostatečného umu hrát o větší peníze je nebezpečné.

Mluvili jsme o výdělcích, pojďme se však zaměřit na to, jak hráči a zda vůbec příjmy daní.

Máte pravdu, že příjem z pokeru přesahující 20 000 korun za rok by se měl danit v rámci daňového přiznání jako ostatní příjmy. Vím o lidech, co příjmy daní, ale hodně lidí ani neví, že by je měla danit, takže jsou určitě i lidé, kteří nedaní. A dokážu si představit, že jich je dost. Jedná se i o metodický problém, jak určit základ daně. Protože člověk třeba vybere 1000 dolarů, pak to vloží na jinou hernu, hned to prohraje. Kdyby prohrané peníze považoval za výdaj, tak zas by musel tento výdaj nějak doložit, aby zdanil jenom svůj opravdový zisk. Je to dost těžko administrovatelné a nevím, jakým způsobem se na to koukají například finanční úřady. Myslím si, že se to tady zatím moc neřeší. Většinou se nejedná o nějaké obří částky a finanční úřady mají důležitější věci na práci, např. kontrolu DPH a velkých korporací.

Podívejme se na situace ohledně daní z jiného úhlu, z pohledu státu vůči hernám. Jak je to s daněmi online heren? Ptám se na to v souvislosti s posledními událostmi, co se staly před měsícem v USA. Největší pokerové weby heren Full Tilt Poker, Absolute Poker a PokerStars zablokovala FBI, která zároveň obvinila jejich majitele ilegálních praktik a bankovních podvodů v řádech miliard dolarů. Můžete to nějak okomentovat?

Podle mezinárodních daňových konvencí by měl každý stát mít nárok dle zdanit zisk firem, který vydělávají na jeho občanech. No a když američtí občané prohrávají americký kapitál na internetu, tak ty firmy, které sídlí v daňových rájích, v Americe žádné peníze nenechají a žádné daně neplatí. Takže stát by samozřejmě radši viděl, aby lidé hráli někde v kasinech v Las Vegas, které sídlí v USA, jsou nějak licencované a část svých zisků odvědnou americké vládě. To byl i důvod, proč USA zavedla jako první historicky legislativu, která naprosto zakázala hrát online.

Tato legislativa platí odkdy?

Od 13.října 2006, kdy americký prezident Bush podepsal legislativu, jejichž součástí je i Unlawful Internet Gambling Enforcement Act, známý jako UIGEA Act.

Takže teď se akorát FBI probudila a začala jednat?

Ono to je tak, že legislativa zakazuje hrát, takže když americký občan hrál na internetu, tak vlastně porušoval zákon. Kvůli tomu, že herny sídlily v jiných státech, tak to nějak moc stát neřešil. Problém ale nastal tehdy, když chtěl americký občan vybrat peníze zpátky. To byla v podstatě platba za činnost, která v USA není legální. Teď se mi nebude úplně líbit to srovnání, ale kdyby americký občan obchodoval s drogami a dostal peníze do země, tak má příjem z nelegální aktivity. Podobně zde ten federální zločin spočívá v tom, že herny převedly Američanům peníze z nelegálních aktivity přes síť bank, které prostřednictvím různých transakcí zajistily převod peněz z online pokeru ze zahraničí Američanům. Z pohledu USA legislativy se tedy jedná o praní špinavých peněz.

Americký hráč se teď tedy nepřipojí ani přes zahraniční domény, kam se herny přesunuly?

Nepřipojí, jelikož herny nyní začaly ten zákon dodržovat.

A jaké je šance, že se herny pokusí zpět vstoupit na americký trh, a to nějakou legální cestou?

Toto se v současnosti hodně diskutuje. Na to přijetí UIGEA legislativy v roce 2006 je nutné nahlížet i v kontextu stavu americké ekonomiky, nutností financovat vládní výdaje a jistě i lobby amerických kamenných kasin v Las Vegas. Ale tady je zásadní problém v tom, že lidé chtěli hrát online a UIGEA legislativa jasně omezuje svobodu občanů. Takže tím, že Američané nyní nemohou hrát online, má Amerika několik milionů nespokojených voličů a legalizace online pokeru je tam teď obzvláště žhavým tématem. Jde samozřejmě o to, kdo si rozdělí podíl na trhu online pokeru, který se měří na miliardy dolarů. Už před touto FBI razií se herny Full Tilt Poker a PokerStars sdružovaly v alianci s kamennými kasiny v Las Vegas a chtěly změnit legislativu, aby se mohlo hrát online. A jedna z teorií teď je, že je výborný čas na regulaci online pokeru v USA. Místním kasínům náramně hraje do karet oslabení vlivu Full Tilt Pokeru a PokerStars související s razií.

Takže teď se může dost dobře stát, že USA změní legislativu a zlegalizují online poker. Když se podívám na pokerový online průmysl, tak podobná situace, tedy regulující legislativa, je zatím v Itálii a ve Francii. Ostatní země zatím většinou žádnou regulaci nepřijaly. A jednou z možností teď je, že by v USA nastavili stejný stav, jako je v současnosti v Itálii nebo ve Francii. To znamená, že by bylo možné hrát na internetu, ale jen u heren, které řídí americká firma s patřičnou loterijní licencí získanou v USA. Což by vlastně byly lokální firmy, které by zdanily své příjmy v USA, čímž by Ameriky byla spokojená.

Jaké jsou podle vás další alternativy?

Další možností je, že prostě online poker v USA v nejbližší době nebude.

Jak je to s pokerem a legislativou v Česku?

V Česku to je tak, že lidé mohou hrát online, v kasinech a pokerových klubech. Kasina neplatí daně, ale mají povinné odvody na bohulibé aktivity – na kulturu a sport. Stát je spokojenější, když se hraje poker v kasinech, neboť kasina odvedou část peněz na společenské výdaje v ČR. Tohle reguluje ministerstvo financí. Další alternativou jsou pokerové kluby, jejichž vznik umožňuje ministerstvo vnitra jako zájmové sdružení. Poker kluby jsou teď trnem v oku kasínům a poslancům, protože mají příjem z pokeru a neplatí daně. Každá skupina pokerové trhu však chce něco jiného. Hráči chtějí hrát a věnovat se svému koníčku, chtějí mít pokerové kluby, takže zdanění by mohlo pokerové kluby poškodit. Alternativou by tak mohlo být, do jakých částek či příjmů by nebyly pokerové kluby zdaněné, aby potom pokerový klub pod vlajkou svobody občanů a toho, že jde o dovednostní hru, netočil stotisíce korun, které se nedaní. Ale tak to prostě není, pokerové kluby jsou obvykle regionální kluby, kam si chodí kamarádi zahrát poker, jako by si chodili zahrát šachy nebo šli do kina. V kině za svou zábavu zaplatí vstupenku, v pokerovém turnaji vstupní poplatek. Je to stejné, vůbec se nejedná o žádný hazard. Zvažovat zákaz pokerových klubů dokazuje, že lidé, kteří to zvažují, tomu vůbec nerozumí. Je pikantní, že hlavní vyšetřoval v USA hlásil do médií, že zásah FBI v USA byl přiměřený a když se ho zeptali, kdo je Phil Ivey (pozn. autora: jeden z nelepších, podle mnohých dokonce nejlepší, pokerový hráč současnosti) tak to nevěděl a zeptal se, o koho se jedná. Nějaká informovanost veřejných činitelů by byla na místě.

Nevíte, jak to vypadá s novým loterijním zákonem, který měl hraní pokeru regulovat?

Vzhledem k vládní krizi bych řekl, že aktuálně se neděje vůbec nic. Nějaké návrhy tam byly, byly však rozporuplné a nikdo pořádně neví, jak celou věc správně vyřešit. Podle mě by to chtělo širší debatu i s Asociací pokerových hráčů a pořádně si ujasnit, čeho chceme dosáhnout. Rozhodně bych chtěl varovat před zakazováním poker klubů, to se dá řešit například již zmiňovaným vymezením, od jaké částky budou jejich příjmy zdanitelné.

Pokud bych vrátil k online pokeru, snaha státu zdanit tyto příjmy a nějak celý byznys regulovat je zde zřejmá. Ale povolit online poker jen na české firmy na českém trhu (podobně jako ve Francii či Itálii) by český poker uplně zničilo. ČR je malá země s menším počtem hráčů, takže jediná regulace, o které se dá uvažovat, je nechat hráče nadále hrát globálně se všemi hráči světa. Ale do tohoto globálního prostoru všech hráčů by mohly čeští hráči vstupovat pouze přes firmu založenou a licencovanou v ČR, které by se následně alokovala ke zdanění část raku vygenerovaného českými hráči. Hráčů by se to nijak nedotklo a stát by si přišel na své. Řešit to softwarově a technicky by také neměl být problém. Žijeme v 21. století. Nechápu, že tohle řešení někoho už dávno nenapadlo. Například před pěti lety v USA.