Zákon je v podstatě na nic, protože neřeší podstatu věci. A tou podstatou je vymahatelnost práva. Co je platné, že zákon nařizuje maximální délku splatnosti, když ji dlužník stejně nedodrží? Věřitel pak podá žalobu a když bude mít štěstí, za několik let ji soud projedná. Nebo taky ne, protože si to budou soudy přehazovat sem tam a dohadovat se o věcnou a místní příslušnost (s tím, že každé "kolečko" na nadřízený soud a zpět potrvá víc než rok). A dlužník se celou dobu směje jak věřiteli, tak poslancům, kteří nařídili třicetidenní splatnost. Kolik ministrů spravedlnosti se v resortu vystřídalo, aniž by to některý z nich dokázal vyřešit?