Práce přesčas se posuzuje rozdílně při pevné, nerovnoměrně rozvržené i pružné pracovní době. Zaměstnancům náleží příplatek nebo náhradní volno za přesčasovou práci i za zlomky hodin. Inspektoráty práce mohou na základě podnětu zaměstnanců provést kontrolu odměňování za práci v souladu se zákoníkem práce.
Co je práce přesčas?
Práce přesčas je podle zákoníku práce, práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Přesčasem je tedy veškerá práce konaná nad rámec předem stanoveného týdenního rozvrhu pracovních směn. Přesčasem naopak není práce, kterou si zaměstnanec napracovává náhradní volno, které mu zaměstnavatel na jeho žádost poskytl. Čtěte více: Pracovní doba a doba odpočinku.
Práce přesčas a zkrácený pracovní úvazek
U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (zkráceného úvazku). Těmto zaměstnancům nemůže zaměstnavatel práci přesčas nařídit.
Práce přesčas při pružné pracovní době
Pružnou pracovní dobou může být:
- pracovní den – zaměstnanec si sám volí začátek směny a tento den je povinen odpracovat celou směnu připadající na tento den podle rozvrhu týdenní pracovní doby,
- pracovní týden – zaměstnanec si sám volí začátek a konec směn a je povinen v příslušném týdnu odpracovat celou týdenní pracovní dobu,
- čtyřtýdenní pracovní období – zaměstnanec si sám volí začátek a konec směn a je povinen v období 4 po sobě jdoucích týdnů odpracovat pracovní dobu rozvrženou na toto čtyřtýdenní období.
Při pružné pracovní době je prací přesčas práce konaná nad délku stanovené směny v jednotlivých pružných dnech, pružných týdnech nebo pružném čtyřtýdenním období, podle zaměstnavatelem stanoveného způsobu uplatnění pružné pracovní doby.
Práce přesčas při nerovnoměrně rozvržené pracovní době
Délka pracovní směny nesmí u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby překročit 12 hodin. Zaměstnavatel vypracuje písemný rozvrh stanovené týdenní pracovní doby. S rozvrhem seznamuje zaměstnance nejpozději dva týdny před začátkem období, na které je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, nedohodne-li se zaměstnancem jinak. Čtěte více: Platíte zaměstnance správně za práci o víkendu?
Při nerovnoměrně rozvržené pracovní době se práce přesčas posuzuje za období, na které je rozvržena pracovní doba. Toto tzv. „vyrovnávací období“ může být nejdéle čtyřtýdenní. Týdenní prací přesčas je práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu zjištěná průměrem z harmonogramu práce za celé vyrovnávací období.
Zákoník práce v platném znění
Jaké jsou limity pro přesčasovou práci?
Práce přesčas nařízená zaměstnavatelem nesmí u zaměstnance překročit 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Toto omezení zahrnuje veškerou práci přesčas, tedy nařízenou i dohodnutou. Kolektivní smlouva může vymezit toto „vyrovnávací období“ odlišně, ale maximálně na 52 týdnů.
Do počtu hodin pro výpočet průměru se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo poskytnuto zaměstnanci náhradní volno. Souhlasí-li zaměstnanec může konat práci přesčas i nad rámec ročního limitu, ovšem za podmínky, že celkový rozsah práce přesčas nepřekročí v průměru více než 8 hodin týdně.
Násobíme-li 52 týdnů v kalendářním roce 8 hodinami, je maximálně přípustný rozsah přesčasové práce 416 hodin v kalendářním roce. Tento limit nelze překročit ani na základě dohody se zaměstnancem.
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas
Zákoník práce stanoví zaměstnancům v § 114 právo na příplatek k dosažené mzdě nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Zaměstnanec se ale může se zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Zaměstnavatel musí toto náhradní volno poskytnout nejpozději v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době.
Příklad:
Zaměstnankyně odpracovala v měsíci 10 přesčasových hodin. Zaměstnavatel jí jako kompenzaci nařídil náhradní volno. Je tento postup správný?
Ne, zaměstnankyně má za práci přesčas prioritně nárok na mzdu. Zaměstnavatel se s ní může dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku za práci přesčas, nikoliv však naopak. Forma této dohody není zákonem stanovena. Může být písemná i ústní. Nebude-li náhradní volno poskytnuto do konce třetího kalendářního měsíce nebo nedohodne-li se, se zaměstnankyní jinak, přísluší jí příplatek za práci přesčas. Zaměstnavatel v tomto případě ocení kompenzaci za práci přesčas, jako by dohoda o čerpání náhradního volna uzavřena nikdy nebyla.
Přesčas až za 1 hodinu práce?
V souladu s původní úpravou zákoníku práce zaměstnavatel sčítal veškerou dobu práce přesčas a po sečtení celkovou dobu zaokrouhlil na celé hodiny dolů a pouze za tyto celé hodiny poskytl příplatek. Zbylou část přesčasu nebylo možné převádět do dalšího měsíce.
Nový zákoník práce tuto možnost vylučuje a zaměstnavatel je povinen poskytnout příplatek za veškerou přesčasovou práci, tedy i za zlomky hodin. Činí-li potíže výpočet mzdy za zlomky hodin, rozhodně zaměstnavatel nepochybí, když při zaokrouhlení celkového souhrnu přesčasové práce v rámci kalendářního měsíce zaokrouhlí na celé hodiny směrem nahoru.
Práce přesčas součástí mzdy
Zákoník práce neobsahuje možnost sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas. Nevylučuje ale poskytování mzdy za předpokládanou přesčasovou práci paušální částkou.
Zaměstnavatel neplatí příplatky za nařízenou přesčasovou práci a ani neposkytuje náhradní volno
V případě, že zaměstnavatel nekompenzuje zaměstnanci nařízenou přesčasovou práci, měl by se především dožadovat nápravy u svého nadřízeného vedoucího. V případě, že zaměstnavatel nesjedná nápravu, může podat písemně podnět k provedení kontroly u zaměstnavatele na oblastní inspektorát práce. Tento podnět by však měl být podložen dostatečnými důkazy, že zaměstnavatel porušuje pracovněprávní předpisy. Čtěte více: Příplatek za práci ve svátek může náležet i následující den.
Inspektoráty práce provádějí kontroly nejen na základě jejich plánu kontrolní činnosti, ale také na základě upozornění a podnětů zaměstnanců. Bude-li zaměstnavateli prokázáno porušení, může mu inspektorát práce uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč, a to zejména v případech opakovaného hrubého porušení pracovněprávních předpisů.
ČLÁNKY DO MAILU