Pomáhám českému státu, ne ministru Babišovi, říká podnikatel Michal Bláha

Před pár týdny jste začal dělat poradce ministerstvu financí. Na svém blogu jste uvedl, že budete především zpracovávat analýzy, posudky a koncepční materiály, zpracovávat materiály v rámci zadávacích řízení, účastnit se jednání, sloužit jako informační podpora k materiálům pro schůze vlády a k problematikám dopadajícím na resort ministerstva financí v oblasti ICT nebo účastnit se jako zástupce ministerstva financí v individuálně určených případech projektů ICT. Můžeme konkretizovat, jak přesně bude spolupráce probíhat? Co si pod těmi body představit?

Sám jsem zvědavý, jak vše bude probíhat. Myslím, že je to nové pro obě dvě strany, a chvíli budeme spolupráci určitě ladit. Například nyní ministerstvo připravuje velké výběrové řízení na personální informační systém, který by měl být i pro podřízené organizace. Už jsem jim k zadání a k přípravným dokumentům něco málo řekl a už mi sdělili, že by chtěli, abych jim s tím pomáhal dál.

Pro mě jsou ale mnohem zajímavější vnitřní předpisy ministerstva, průběh IT zakázek a způsob vedení projektů. To je věc, která mě zajímá mnohem víc, protože vhodné změny umožní dlouhodobě a komplexněji zlepšit a zefektivnit práci s IT zakázkami v resortu.

Dokážete říci, co je nyní špatně ve fungování ministerstva v IT oblasti? Co byste případně zařadil mezi největší problémy?

Obecně má stát, nejen ministerstvo financí, problém s nízkým vědomím o potřebnosti eGovernmentu. A nejde jen o politiky nebo úředníky, ale i o běžné občany. Problém je podobný, jako když se objevil iPad. Když se objevil iPhone, tak všichni věděli, že jde o revoluci a že se jedná o úplně něco nového. Když se ale objevil iPad, tak nejsilnější hlasy byly: „Je to moc velký, to se nevejde do kapsy a nemá to klávesnici, takže se na tom nedá pořádně pracovat. Ani nemá SIM kartu, nedá se z něj ani telefonovat. K čemu to vlastně je?“ Já jsem si ale iPad samozřejmě koupil. Když k nám chodily návštěvy, vždycky přišly s názorem „iPad k ničemu není“. Deset minut si s ním hrály a už si jej objednávaly na internetu. Naživo si prožily zážitek s iPadem a již si nedokázaly představit bez něj žít.

A něco podobného je to s eGovernmentem. Lidé vlastně neví, že by vše mohlo fungovat dramaticky lépe. Že by jim stát mohl poskytovat výrazně lepší službu, protože si to nikdy nezkusili. Jakmile si to jednou zkusí, tak už nebudou chtít jinak. Je to podobné jako nakupování na e-shopech a ve fyzickém světě. Jakmile si zvyknete na určitou míru komfortu, tak už se nechcete vracet zpátky. Problém však na začátku je, že občan vlastně neví, o co přichází.

Další problém – neexistuje žádná vize. Když se zeptáte kohokoliv z politiků, tak vám řeknou obecný „canc“ k tomu, jak potřebujeme elektronizovat státní správu. A 10 let opakují, že úřady budou obíhat data a ne občané. Většina z nich si to ale představuje na úrovni – uděláme něco jako EET. A EET je, minimálně v realizaci, zoufalost největší. Nemáme vizi, z toho vyplývá, že nemáme ani reálnou strategii. Protože strategie vlastně jenom naplňuje vizi, říká, jak má vize být naplněna. Od roku 2013 do roku 2016 vzniklo 43 strategických dokumentů o českém IT. Splněno z nich je asi tak 5 % a všechny jsou formální.

Neexistuje centrální místo, úřad, který by za IT zodpovídal. Půlku státního IT řeší ministerstvo vnitra, půlku ministerstvo financí a mezi sebou se řežou o pravomoci a finance. Když se podíváte, jak vypadají služby státu, tak každá vypadá úplně jinak a funguje na úplně jiném principu. Vše je absolutně nesjednocené.

Neexistuje měření KPI, kterým by se řeklo, zda služba něco přinesla, má nějakou hodnotu nebo něco ušetřila. Každému je to jedno. Zjistit ze státu, kolik stálo EET a jaký bude přínos EET? Oni nějaká čísla řeknou, ale nejsou schopni říci ani metodiku, na základě které čísla uvedli. Když ta čísla MF ČR srovnáte s čísly Českého statistického úřadu, která jsou o dva řády jinak, tak vám řeknou: „No to je proto, že používají jinou metodiku.“ Ale liší se o dva řády! To je prostě nesmysl. Takže těch věcí je strašně moc.

Které z těch věcí, co jste teď vyjmenoval, můžete reálně na tom ministerstvu změnit?

Za ta léta, co se eGovernmentu věnuju a možná trošku aktivně šiju do státu, jsem pochopil, že jenom kritizovat nestačí. Stát ví, že dělá něco špatně, ale neví, jak na to. Chybí lídr, který by řekl, chceme jít tím a tím směrem. Chybí někdo, jako byl ve Velké Británii David Cameron, který svou vizi eGeovernmentu představil v roce 2010. Když jsem se bavil s panem Prouzou, bývalým koordinátorem digitální agendy ČR (pozn. redakce: a také bývalým státním tajemníkem pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR) a popisoval mu svoji představu, on mi na to řekl, že si je téměř jist, že státní správa nepřijme nic jiného než evoluci současného stavu.

Když jsem studoval, jak začínalo GOV.UK, kde vznikla tato iniciativa a vize, tak jedna z prvních věcí, která vše určila, byl dopis digitální šampionky Marthy Lane Fox, který popisoval, co se má udělat a jak se má stát změnit. A ten dopis měl jednoznačný titulek: „Revoluce, ne evoluce.“ A my musíme udělat to samé.

Ono to bude samozřejmě bolet, jelikož to znamená změnit principy, zvyky a procesy, na které jsou lidé ve státní správě léta zvyklí. Dneska je přístup státu takový, že když vznikne nějaká služba, tak je navržena, aby pomáhala úředníkům a dopad a komfort pro občany je nepodstatný. Ale správný přístup je opačný, musí to pomoci zejména občanovi. A kdy pomůžeme občanovi, stejným procesem vzniku bude i výsledek pro úředníky kvalitní.

Ale zpátky k té otázce. Vím, že státu, když ho budu zvenku kritizovat, nepomůžu. To je jako nadávat na něj v hospodě. Já mu musím dát pomocnou ruku. A dávám mu pomocnou ruku tam, kde o ni stojí v tuhle chvíli. Snažím se aktivně napříč celým politickým spektrem vysvětlovat, jak vypadá eGovernment po odborné stránce. Obcházím všechny důležité politiky a vysvětluji jim pozici České republiky v oblasti eGovernmentu, jak si stojíme vůči světu a také to, jak vše změnit a jaké jsou první kroky, které bychom měli udělat. Doufám, že pochopí, že jde o důležité téma, ve kterém jsme neuvěřitelně pozadu a které umožní stát a ekonomiku posunout mnohem dál a v mnohém zefektivnit.

Proč jste si ovšem vybral ministerstvo a neradíte raději vládě jako celku?

Nejlepší by asi bylo ministerstvo vnitra, ale bohužel, ministr vnitra se se mnou nesešel, IT příliš neřeší a řešit to například s odborem Hlavního architekta eGovernmentu nedává smysl, jelikož bych problém řešil zprostředka. Změny, které jsou potřeba udělat, se musí dělat s vizí podporovanou vedením, takže pro podobnou práci musí být partnerem minimálně náměstek, protože v okamžiku, kdy budu problematiku řešit s nějakým úředníkem na střední úrovni, tak bohužel jeho reálná šance něco změnit je velmi malá a velmi zdlouhavá.

Když si navíc vezmete, jaký je IT rozpočet všech úřadů spadajících pod ministerstvo financí, tak se jedná o mnoho jednotek miliard ročně. To není řádově méně, než kolik má ministerstvo vnitra. Což je ostatně první věc, která je špatně, jelikož by celé IT mělo být více centralizované.

Druhá věc je, že nejsem neomylný. Nikdy jsem nepracoval ve státní správě, nemám s ní zkušenost zevnitř, takže toto beru také jako příležitost, jak poznat problematiku i z druhé strany. Poznat ji pohledem úředníků, poznat, jaké jsou vlastně bariéry, a tomu případně přizpůsobit strategii, jak stát změnit a jak vše prezentovat.

Jeden z kroků, které dle mého musí stát hned na začátku udělat, je vytvoření oddělení, které jsem sám pro sebe nazval „Oddělení digitální transformace“. A to je oddělení, které by si napříč všemi důležitými úřady, nejenom ministerstvy, ale důležitými centrálními úřady, vzalo část IT pravomocí. Je ale extrémně důležité, o jakou část jde. Část, která se týká UX, tak v té by mělo absolutní pravomoc.

Druhou pravomoc by mělo v procesu řízení IT zakázek. Toto oddělení by tak nadefinovalo, jakým způsobem budou IT projekty řízeny a jaké principy řízení budou aplikovány, přičemž realizace by zůstala na jednotlivých úřadech. Oddělení by ale úřadům pomáhalo se novinkám přizpůsobit a do určité míry by fungovalo i jako vzdělávací středisko. Dnes vzdáleně a částečně podobnou roli plní odbor Hlavního architekta na MV ČR, který je ale zoufale podfinancovaný a pouze úzce definovaný.

Říkal jste, že by asi bylo efektivnější spolupracovat s ministerstvem vnitra. To znamená, že jste je oslovil a oni neměli zájem?

Pana ministra Chovance jsem nekontaktoval. Mluvil jsem o tom s panem Prouzou, protože on byl formálně člověk, který měl digitální agendu na vládní úrovni koordinovat. Bohužel ale z funkce odešel. Výběr nového člověka – Ondřeje Malého – je však vynikající. Takže nyní bude záležet na možnostech a vlivu, které Ondřej dostane.

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií

Nebylo by rozumnější z vaší strany počkat se spoluprací s ministerstvem financí až po volbách? Tedy mít před sebou čtyři roky, kdy bude delší čas na to něco změnit.

Vždycky existuje nějaký důvod, proč je to správný nebo nesprávný čas. Přiznám se, že jsem na to nekoukal z hlediska toho, jestli je před volbami, nebo ne. Koukal jsem na to z hlediska toho, že český stát už zaspal minimálně osm, devět let. Devět let stagnujeme (resp. se pracovalo pouze na základních registrech), zatímco celý svět běží tryskem dopředu.

Na druhou stranu máte smlouvu do konce roku a volby za 6 měsíců. Jak navíc sám říkáte, zaspali jsme devět let. Máte vůbec šanci za půl nebo tři čtvrtě roku něco reálně změnit?

Můj cíl není, že ministerstvo financí začne od příštího týdne fungovat jinak. Státní správa má nějakou setrvačnost. Na druhou stranu, když se nám podaří třeba během dvou měsíců změnit vnitřní směrnice o tom, jak by se procesy měly měnit, tak v průběhu dalších měsíců se to už začne projevovat. Zakázky se začnou soutěžit jinak, budou se jiným způsobem řídit a jiným způsobem provozovat. A to by byl velký úspěch.

A toto se podle vás během tři čtvrtě roku stihnout dá?

Nadefinování vnitřních procesů je otázka jednoho, dvou měsíců. Je to otázka chuti na obou dvou stranách. A neříkám, že se přenastaví všechno. Prostě si řekneme, že jsme dneska v bodě A a chceme se dostat do bodu B a vede k tomu taková cesta. Já samozřejmě neznám detaily zákonitosti státní správy, takže tam budu ten, kdo bude poslouchat a zjišťovat, jaká jsou omezení různými zákony a předpisy. Na druhou stranu se budu snažit před sebou pořád vidět cílový bod B, a pokud já i druhá strana se do něj bude chtít dostat, tak se tam dostaneme.

Když se zveřejnilo, že budete dělat poradce ministerstvu, na sociálních sítích se rozjela poměrně živá diskuze. Někteří lidé upozorňovali, že se vaším angažováním snaží Andrej Babiš mediálně otupit jednoho ze svých hlasitých kritiků a že mu posloužíte hlavně z pohledu P.R. Jaký na to máte názor?

Já neznám jeho motivaci, zeptejte se ho.

Máte na to ale nějaký názor, ne?

On to asi víc vidí jako P.R. věc, ale jemu samozřejmě IT není příliš blízké, takže nevím, jakou měl primární motivaci. Pokud máme cíl stejný, tedy změnit státní správu, tak je to super. Pokud se naše cíle začnou míjet, tak se to velmi brzo projeví a spolupráce přestane, ať už z jedné nebo z druhé strany, protože já mu kašpárka dělat nebudu.

Samozřejmě jsem si vědom, že to někdo může prezentovat či brát, že budu Babišovi dělat P.R. Kdybych se ale domluvil na spolupráci s pane Chovancem, tak budu dělat P.R. Chovancovi. Kdybych se domluvil s panem Sobotkou, budu dělat P.R. Sobotkovi. To je novinářský pohled. To, co říkám já, je – pomáhám českému státu, pomáhám ministerstvu financí, ne ministrovi. O tom, jakým způsobem budete spolupráci interpretovat vy novináři, je vaše úloha.

Když jsem pročítal smlouvu (pozn. redakce: Michal Bláha za poradenství ministerstvu není placen a dělá vše zdarma), kterou jste s ministerstvem uzavřel, zaujalo mě, že pokud chcete zveřejnit věc, kterou zjistíte během práce pro ministerstvo, musíte dát dopředu ministerstvu vědět, co chcete zveřejnit. Pokud tak neučiníte, dostanete pokutu 10 tisíc. Toto ustanovení vám nevadilo?

Smlouvu jsme nějakou chvíli opravdu řešili a mezi sebou si ji takříkajíc párkrát „pinkali“. Máme mezi sebou dohodu, že si můžu uveřejnit, co chci. A máme rovněž gentlemanskou dohodu, že nebudu uveřejňovat interní dokumenty ministerstva, které jsou rozpracované a které nejsou ve finální verzi. Ministerstvo se chce vyhnout tomu, že by muselo komentovat a obhajovat nějaký rozpracovaný dokument, kde jsou věci, které nejsou ještě finalizované. A to je věc, se kterou jsem souhlasil, protože to smysl dává. A ten bod, že výstupy chtějí vědět 12 hodin dopředu, beru spíše jako pojistku pro mě, kdybych nějaký dokument takového charakteru chtěl dát ven, tak aby mě na to včas upozornili. A na mně poté bude, jestli to pustím, nebo ne.

Takže i s pokutou jste souhlasil?

S tím jsem neměl problém, protože mým cílem není toto pravidlo porušit. Pokud s ním souhlasím a nemám v úmyslu ho dopředu cíleně porušit, tak mně nevadí ani sankce.

Kromě toho, že jste poradcem ministerstva financí, jste i v poradním sboru kandidáta na prezidenta Michala Horáčka. Dal jste panu Horáčkovi dopředu vědět, že plánujete radit i ministerstvu financí? Pokud ano, tak jak na to reagoval?

Nedal jsem jim to vědět a jsem zvědavý, co na to řeknou. Zítra se uvidíme, ale zatím žádná reakce negativní nebyla, takže nepředpokládám, že by s tím měl problém. Nemyslím si, že ty věci spolu mají něco společného, protože jde do značné míry o úplně jiné kategorie. Má pomoc ministerstvu financí je odborná záležitost. Má pomoc panu Horáčkovi je občanský postoj. Ani jednu tu věc nevnímám politicky. Samozřejmě, je to politika, protože se pohybujeme v tomhle prostředí, ale není to tak, aspoň to tak vnímám, že by jedna věc musela nutně vylučovat druhou.

Takže myslíte, že Michalu Horáčkovi to vadit nebude?

Já doufám, že ne. Kdyby mu to vadilo, tak by mě to mrzelo a samozřejmě bychom se k tomu nějak vzájemně postavili.

A kdyby to Michalu Horáčkovi vadilo a řekl by vám, že nechce, abyste dělal i poradce na ministerstvu, co byste udělal?

Já možná jen řeknu, jak vzniklo moje působení v poradním sboru pana Horáčka. Na podzim jsem mu soukromě nabídl pomoc se sbíráním hlasů na kandidátní listiny. Zůstali jsme pak v kontaktu a já mu pomáhal připravovat i nějaké podklady. Někdy v lednu mě lidé od něj oslovili, jestli bych nechtěl být součástí poradního sboru, a já jsem s radostí řekl ano. To znamená, že v případě, že by to byl problém a pan Horáček a jeho tým měl dojem, že to je problém pro ně, tak z jeho poradního sboru vystoupím, to je to nejmenší. Ale pomáhat mu budu samozřejmě dál.

Druhá část rozhovoru: ADIS je tunel a krádež za bílého dne, tvrdí Michal Bláha