Základním předpokladem úspěšného a bezproblémového franšízového podnikání je kvalitně koncipovaná franšízová smlouva. Často se ale stává, že z důvodu prvotního nadšení z podnikatelského úspěchu a obchodního souznění se zvoleným obchodním partnerem se význam právního zakotvení odsune do pozadí. Podnikatelé se při vyjednávání nechtějí zdržovat formalitami a řídí se tím, že na čem se nedomluví dnes, dohodnou se zítra. Praxe ovšem ukazuje, že takové počínání je velmi nebezpečné a zpočátku nerozlučné a silné partnerství končí velmi často před soudem.
Podrobná franšízová smlouva doplněná manuálem tvoří hlavní pilíř spolupráce franšízora a franšízanta. Tato smlouva není ani po rekodifikaci soukromého práva zakotvena jako samostatný smluvní typ v českém právním řádu, jedná se tudíž o takzvanou smlouvu nepojmenovanou, kterou uzavírají dva samostatní podnikatelé. Ti tak mohou při jejím uzavírání využít široké smluvní volnosti, přitom je ale nezbytné dodržet některá zákonná omezení, jako jsou například pravidla na ochranu hospodářské soutěže a podobně.
Smlouva o franšíze je právně závazná dohoda, ve které jsou podrobně stanovené veškeré závazky a vztahy, které ze smlouvy vyplývají. Je proto potřeba přesně v ní vymezit smluvní strany a jejich základní práva a povinnosti. Smlouva musí přesně definovat, co je předmětem spolupráce a o jaký franšízový koncept se jedná. Také by v ní měly být přesně definované pozice, práva a povinnosti franšízanta a franšízora,
říká Jiří Krajča z České asociace franchisingu.
Na základě franšízové smlouvy poskytuje franšízor franšízantovi právo provozovat jím vytvořený a v praxi vyzkoušený obchodní koncept. Za tímto účelem mu svěřuje své know-how a obchodní tajemství a poskytuje mu právo užívat svoji ochrannou známku. Franšízant se jakožto samostatný podnikatel zavazuje daný koncept provozovat v souladu s franšízovou smlouvou, manuálem a pokyny franšízora a platit franšízorovi franšízové poplatky.
Většina smluv je koncipována tak, aby byla výhodnější pro franšízora. Zájemce o franšízu by si proto měl smlouvu důkladně prostudovat a porovnat s podmínkami v ní uvedenými i franšízový manuál. Franšízant na jedné straně obdrží podnikatelské know-how a podporu při provozování obchodního konceptu, na druhé straně je to on, kdo do podnikání vkládá svůj kapitál, práci a lidské zdroje. Franšízanti jsou nezávislí podnikatelé, ale poskytují know-how franšízora a využívají jeho značku. Trvání na dodržování zásad standardů sítě je jistě podmínkou a zajišťuje, aby byznys šlapal, jak má. Franšízor by proto určitě měl s franšízantem především komunikovat a být s ním v kontaktu, aby měl o jeho fungování přehled a měl možnost zasáhnout, když je potřeba,
radí Lenka Nováková, poradce PROFIT system franchise services.
Pokud franšízor vlastní unikátní know-how nebo má-li už vybudovanou silnou pozici na trhu, není jednoduché jen tak začít konkurovat od nuly. Nicméně existují i franšízy, které napodobitelné jsou, a než se ohánět ustanoveními zákazu konkurence ve smlouvě nebo je poté uplatňovat v praxi u soudu, je vhodnější řídit a rozvíjet franšízovou síť tak, aby se podobným situacím předcházelo. Najít správného franšízanta jako partnera je zásadní a kolikrát to nejtěžší pro vybudování silné franšízové sítě.
Dále čtěte: Franšízor je vždy pouze tak dobrý, jak dobří jsou jeho franšízanti
Jak už bylo zmíněno, franšízová smlouva není zákonem upravena jako samostatný smluvní typ. Je tudíž na smluvních stranách, jak konkrétně si ve smlouvě vymezí svá práva a povinnosti. Základní, avšak z právního hlediska nezávazné, shrnutí práv a povinností smluvních stran je možné dohledat v Evropském kodexu etiky franchisingu vypracovaném Evropskou franchisingovou federací.
Tento dokument stanovuje povinnost franšízora už před vytvořením své franšízové sítě úspěšně provozovat obchodní činnost po přiměřenou dobu s nejméně jednou zkušební provozovnou, být majitelem nebo právoplatným uživatelem obchodního jména/firmy, ochranné známky nebo jiného zvláštního označení své sítě, zajistit každému franšízantovi základní školení a poskytnout mu nepřetržitou obchodní a/nebo technickou pomoc po celou dobu platnosti smlouvy.
Franšízant má povinnost trvale usilovat o rozvoj svého franšízového podniku a zachování společné identity i dobré pověsti franšízové sítě, poskytnout franšízorovi prokazatelně správné hospodářské údaje, aby mu v zájmu účinného managementu usnadnil vyhodnocení výkonu a hospodářských výsledků, a na franšízorovo přání umožnit v přijatelnou dobu jemu a/nebo jeho zmocněncům přístup do prostor franšízanta a ke svým podkladům, franšízant nesmí po dobu platnosti smlouvy ani po jejím ukončení předávat třetím osobám know-how, poskytnuté mu franšízorem. Franšízová smlouva se většinou uzavírá na dobu určitou s prolongací. Pokud by franšízor činnost ukončil, postupuje se podle ustanovení franšízové smlouvy a vždy záleží na konkrétní situaci.
O tématu franšízingu už jsme také psali: Byznys s trdelníky nezná hranice. Z Česka míří až do Asie
Franšízové poplatky
Finanční podmínky franšízové licence musí být upraveny tak, aby i franšízantovi připadla odpovídající a lákavá odměna za to, že investuje svůj kapitál a námahu. Finanční podmínky zahrnují vstupní franšízový poplatek plus procenta z obratu nebo přirážku na dodávky, případně jiné zdroje příjmu franšízora.
Franšízový poplatek je zpravidla koncipován jako počáteční vstupní poplatek za poskytnutí franšízové licence a za podporu při zahájení podnikání a dále pak jako průběžný, pravidelně se opakující poplatek, který je placen za poskytované know-how a marketingovou a obchodní podporu ze strany franšízora,
vysvětluje Jiří Krajča z České asociace franchisingu. Franšízor by podle něj neměl opomenout vyjednat si i zajištění placení franšízového poplatku, a to například formou ručení, vystavením směnky či sjednáním zástavního práva a podobně.
Výši a splatnost tohoto poplatku si podnikatelé dohodnou ve franšízové smlouvě, přičemž stanovení výše poplatku naráží na zákonný korektiv dobrých mravů. Jinými slovy, výše a splatnost nesmí být hrubě nespravedlivá. Výše vstupního poplatku se odvíjí zpravidla od typu a úspěšnosti franšízového konceptu. Není cílem vydělat na licenčním poplatku, pokud myslíme vstupní poplatek. Cílem je profitovat dlouhodobě na běžícím byznysu. Ano, je rozdíl, když si koupíte opravdu známou značku, tak se v licenčním poplatku hodnota značky výrazně odrazí. Většinou ale pokrývá náklady franšízora spojené se vstupem franšízanta do sítě. Spadá do něj časová investice, předání know-how, zaškolení franšízanta u franšízora, počáteční podpora, ale i designový návrh provozovny, zajištění dodavatelů, a tak dále,
komentuje Lenka Nováková z PROFIT system franchise services.
Připomeňte si: Dejte svému podnikání nový rozměr prostřednictvím franšízingu
Co se týče průběžných licenčních poplatků, ty odpovídají každé konkrétní dohodě a zahrnují poplatek za podnikání v dané síti, využívání softwarového systému, značky, dodavatelů, marketingu. Opakující se poplatek je zpravidla stanoven procentuálně z obratu franšízanta. V případě prodeje produktů se poplatky třeba platit nemusí a mohou být zahrnuty v maržích. Odvádí se například pouze do společného marketingového fondu celé sítě.
Je dobré si uvědomit, že franšízor má zájem na fungování byznysu, ne na vydělávání přes poplatky. Kdysi byl každý malý a velkým se stane, jenom pokud hraje fair play. Franšízing jako model je v tomto nekompromisní. Vydělat musí všichni, franšízor i franšízant. Buď je to celé nastavené jako „win-win“, nebo to rychle umře a z byznysu není nic.
ČLÁNKY DO MAILU