Zaměstnanci mohou svého zaměstnavatele požádat o neplacené volno. Často tak činí v případě nejrůznějších rodinných záležitostí. Kupříkladu potřebují volno ze zdravotních důvodů (lázeňský či rekreační pobyt), na dobu delšího zahraničního pobytu, školních prázdnin nebo uzavření mateřské školy, případně volno k úpravám či opravám domu nebo bytu. Zpravidla se neplacené volno využívá také k péči o dítě po skončení rodičovské dovolené do čtyř let věku. Je třeba si uvědomit, že na neplacené volno nemá zaměstnanec automatický nárok. Záleží pouze na zaměstnavateli, zda neplacené volno zaměstnanci poskytne. Mnohdy to ani není z provozních důvodů možné.
Na druhou stranu nemusí být poskytnutí neplaceného volna pro zaměstnance žádnou výhrou. Pokud v době čerpání neplaceného volna onemocní, nemá nárok na náhradu mzdy v době prvních 14 dnů nemoci. Nevztahuje se na něj zákaz výpovědi, jako je tomu kupříkladu při čerpání mateřské či rodičovské dovolené. A poslední komplikací může být i skutečnost, kdy může být zaměstnanci po skončení neplaceného volna zaměstnavatelem přidělena práce podle sjednané pracovní smlouvy a ve sjednaném místě výkonu práce, nikoli původní práce a původní pracoviště. Zjednodušeně řečeno, nemusí se vrátit na svou původní „židli“.
Neplacené volno a doplatek zdravotního pojištění
Poskytnutí neplaceného volna má svá úskalí.
Od roku 2015 došlo k výrazné úpravě v oblasti zdravotního pojištění. Do konce roku 2014 musel zaměstnavatel v době neplaceného volna provádět takzvaný doplatek zdravotního pojištění z minimálního vyměřovacího základu za každý den poskytnutého neplaceného volna. Tím je samozřejmě aktuální minimální mzda. Doplatek se nevztahuje a ani dříve nevztahoval na osoby, za které je plátcem pojistného stát nebo osoby, na než se odvod z minimálního vyměřovacího základu nevztahuje. Takovými osobami jsou například příjemci důchodových dávek, studenti, osoby čerpající rodičovský příspěvek, nebo osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku atd. V uvedené kategorii však musí být u příslušné zdravotní pojišťovny přihlášeny.
U ostatních zaměstnanců není od roku 2015 doplatek do zdravotního pojištění automatický. Situace se poněkud zjednodušila. Vždy je nutné posoudit, zda byl v uvedeném měsíci příjem, případně v jaké výši, tj. zda bylo nebo nebylo dosaženo minimálního vyměřovacího základu. Jak pro server Podnikatel.cz vysvětlila Eva Brožíková z tiskového odboru Všeobecné zdravotní pojišťovny.
- Pokud bude neplacené volno poskytnuto po celý kalendářní měsíc a zaměstnanci není zúčtován žádný příjem a navíc nepatří mezi osoby, které nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, pak se pojistné zaměstnance stanoví z minimální mzdy, tedy od 1.1.2015 z částky 9200 korun. Vyměřovací základ zaměstnance je v takovém případě nulový a zaměstnanec je povinen provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílu mezi tímto (nulovým) vyměřovacím základem a výší minimální mzdy. Pouze v případě, že by doplatek pojistného vznikl z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, musel by rozdíl uhradit zaměstnavatel.
- V případě, že zaměstnanci není neplacené volno poskytnuto na celý kalendářní měsíc, mohou nastat obě uváděné situace. Pokud bude měsíční vyměřovací základ zaměstnance (tj. de facto jeho příjem) roven výši minimální mzdy nebo bude ještě vyšší, doplatek se neprovádí. V případě, že bude příjem zaměstnance v tomto měsíci nižší než 9200 korun, pak provádí zaměstnanec odvod doplatku pojistného ve výši 13,5% rozdílu mezi oběma částkami.
Neplacené volno a praktické příklady
Pro snazší pochopení několik příkladů z praxe, kdy nemusí zaměstnavatel provádět takzvaný doplatek z minimálního vyměřovacího základu a kdy je naopak doplatek nezbytný. Ve všech případech se jedná se o zaměstnance, který není evidován v kategorii „státních pojištěnců“ ani v kategorii osob, na které se odvod z minimálního vyměřovacího základu nevztahuje.
- Zaměstnanec čerpal dle dohody se zaměstnavatelem v měsíci březnu 2015 tři dny neplaceného volna. Jeho vyměřovací základ činil 18 500 korun. Protože je vyměřovací základ vyšší než minimální vyměřovací základ (9200 korun), nebude zaměstnavatel provádět doplatek zdravotního pojištění. V březnu bude odvedeno pojistné ve výši 13,5 % z částky 18 500 korun (z toho 9 % uhradí zaměstnavatel a 4,5 % srazí ze mzdy zaměstnanci).
- Zaměstnanci bylo poskytnuto v březnu 2015 deset dnů neplaceného volna. Jeho vyměřovací základ za uvedený měsíc činil 7000 korun. Bude odvedeno pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel uhradí 630 korun (9 % z částky 7000 korun) a zaměstnanci srazí ze mzdy 612 korun (4,5 % z částky 7000 korun a 13,5 % z částky 2200 korun (9200 – 7000 korun).
- Zaměstnankyně čerpala od počátku měsíce března 2015 devět kalendářních dnů ošetřovné na nemocného člena rodiny, a poté se vzájemně se zaměstnavatelem dohodli na čerpání neplaceného volna. V tomto případě musí být při odvodu zohledněna poměrná část minimálního vyměřovacího základu. Za dobu poskytování nemocenských dávek se zdravotní pojistné neodvádí. Počet dnů v měsíci 31 minus počet dnů poskytování nemocenských dávek, tj. 22 dnů. Minimální vyměřovací základ = 6529,03 korun ((22/31) x 9200 korun). Celkové pojistné za měsíc březen činí 882 korun (celou částku uhradí zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele).
ČLÁNKY DO MAILU