Dobře vybrané newslettery, které každý měsíc dorazí do e-mailu, jsou v podnikání stále neocenitelným zdrojem inspirace. Nehledě na to, že je skrze ně možné být v kontaktu s podnikatelkami a podnikateli po celé planetě, sledovat oborové trendy a cesty, kudy se ubírají různé branže i způsoby nejen podnikatelského myšlení. V mé každoměsíční newsletterové dávce se v poslední době hustěji objevilo jedno téma, a to téma chybování, špatných nápadů nebo prokrastinace.
Co se dozvíte v článku
Skvělé jsou chyby i pitomé nápady
Nikoliv však ve špatném světle, jak by se mohlo na první pohled zdát a jak se téma pojímá na první dobrou, ale pod velmi pozitivním úhlem pohledu. Chyba, špatné nápady i prokrastinování jsou pojaté jako způsob, jak pracovat kreativně, posouvat se netriviálním způsobem kupředu, jak se dostat ke skvělým, a možná dokonce průlomovým myšlenkám. Tedy, jednoduše řečeno, jak kvést, nikoliv stagnovat. Chybovat i zdánlivě se nepředřít je užitečné, shrnujeme proč.
Přestaňte myslet jako školáci
Negativní pohled na chybu je zakotvený kulturně a potvrzený školometským přístupem. Chyba je podle takového vidění minus, něco špatného, kdo chybuje, musí se zlepšit, protože není dost perfektní. Přitom stačí chybu přenálepkovat a je z ní nikoliv chyba, ale možnost něco se naučit, milník na cestě k cíli, zkouška řešení, kdy se ukázalo, že fungovat bude spíš něco jiného. Podobné je to se špatným nápadem.
A prokrastinace? Odkládání, rozptylování se také není chyba. Nabízí při řešení nějakého úkolu čas na to, aby hlava dál hledala řešení, když se člověk zdánlivě soustředí na něco jiného, nebo se trochu zapomene v čase a prostoru. Odkládání může vést k nápadům a těch je třeba hodně, aby vykrystalizoval jeden skvělý.
Nesrovnávejte se se svým snovým perfektním já
Novinář a spisovatel Oliver Burkeman nazval svůj pravidelný newsletter rovnou The Imperfectionist (tedy někdo, kdo je nedokonalý). V jednom z nich se věnuje tomu, jak mít dobré nápady a jak skvělé nápady generovat. Mezi tipy je i doporučení zvolit správný úhel pohledu. Lidé totiž podle něj mají tendenci srovnávat se vždy s nějakou hypotetickou perfektní verzí sama sebe, která ale vůbec neexistuje. Třeba právě tehdy, když se něco nepovede, člověk je s něčím, co udělal, nespokojený nebo mu připadá, že v něčem není dost dobrý, zaměří se v mysli na to, jak by se dařilo jeho perfektnímu já, které má jenom perfektní nápady. A výsledkem je frustrace.
Oliver Burkeman radí přecvaknout si v hlavě na jiné srovnání, například s nějakou verzí sebe sama, která by strávila celý den v posteli s hromadou brambůrků při sledování podprůměrných seriálů a naprosto bez nápadů. O něco se pokusit, i když to nedopadne na sto procent, je oproti tomu o sto procent lepší a je možné se za to naopak pochválit, ať už je výsledek pokusu jakýkoliv.
Umlčte kritika, co zničí všechny nápady
Jak poznat dobrý nápad od špatného, co je to vůbec dobrý nápad a co špatný nápad, nebo dokonce chyba? Především je potřeba dát nápadům alespoň nějaký čas na to, aby bylo možné prověřit jejich potenciál, ne je hned hodnotit. Příliš hlasitý vnitřní kritik je bariéra, která pošle do koše všechny nápady. I když se můžou ukázat jako skvělé, kritik je hned v zárodku vyřadí. Lepší je nastavit si v hlavě různé role a držet je od sebe, hlavně roli vizionáře (toho, kdo srší nápady) a kritika (který nápady hned v zárodku pohaní).
Známý Disneyův model, spojený s tím, jak vybudovat prostředí, které nápadům svědčí a kde se mohou rozvíjet, dokonce kritiku vizí vůbec nepřipouští. Legitimní je podle něj dávat zpětnou vazbu k realizaci nápadů, ať už v praxi nebo při hledání možností, jak uvést nápady do praxe, nikoliv vizím a nápadům samotným. Nejvíc totiž často stojí za to nápady, které na první pohled vypadají úplně bláznivě. Stačí si přečíst pár příběhů vynálezů nebo vědeckých objevů.
Odkládáním podporujte kreativitu
Prokrastinujte a budete kreativnější,
slibuje Martin Kavka, newsletterista, poradce a lektor pro obsahové newslettery a autorský marketing, na úvod svého červnového newsletteru. Z prokrastinace se přitom stal strašák, spojený s neschopností pracovat na úkolech a s chorobným odkládáním. Je proto na čase jí přiznat pozitivní efekt, který si zaslouží. Co když odkládání práce není prachsprostá neřest, ale skvělá zbraň? Zkrátka, co když existuje druhá strana téže mince – kreativní prokrastinace?
Ptá se Martin Kavka a shrnuje myšlenku, že když člověk nějaký úkol odloží, stejně na něm v hlavě pracuje a může tak přijít na nápad, který není úplně běžný a o který by přišel, kdyby si odložení úkolu striktně zakázal.
Takže vlastně o odkládání tak úplně nejde, naopak může přinést kreativnější a originálnější nápady, tedy nikoliv nápady špatné, ale úspěšné. Což neladí s běžnou domněnkou, že prokrastinace, odkládání práce, je jednoznačně chyba a jeden ze smrtelných hříchů produktivity. Chyba je spíš neprokrastinovat.
A co je ještě horší? Ryba už zase smrdí od hlavy
Vést lidi znamená mimo jiné také najít zdravý způsob, jak se postavit k tomu, co se jim v práci nepovedlo, k jejich „chybám“ (nejen těm vlastním), k jejich nápadům, které se třeba na začátku zdály být dobré, ale jejich realizace to nepotvrdila, nebo k různým pracovním stylům (co zvenku vypadá jako flákání, může být ve skutečnosti usilovná práce na kreativním úkolu). Pokud se zaměstnanci nemají bát cokoliv samostatně udělat, být v práci angažovaní a iniciativní, potřebují vědět, že nepůjdou každou chvíli na kobereček a jejich sebemenší nezdar se negativně neodrazí nejen na atmosféře v práci, ale také na jejich příjmu.
Ve společnosti Gallup se snažili rozklíčovat, co stojí za nespokojeností Evropanů v práci, kterou ukazují výzkumy, píše firma také ve svém mailovém newsletteru. Došli mimo jiné k tomu, že ryba často smrdí od hlavy. Kdo má špatného šéfa nebo špatnou šéfovou, emocionálně se od práce odpojí. Takové vedení vlastní lidi nerespektuje a nepodporuje je. Kdo řeší, proč nejsou lidé v práci zapojení, měl by se podívat na vedení a podle Gallup za to až ze 70 % může to, že právě ve vedení něco není v pořádku.
A navíc se zdá, že nejhorší jsou ti šéfové, kteří o sobě mají vysoké mínění. V jednom německém výzkumu se totiž ukázalo, že zatímco 97 % lidí v managementu si myslí, že jsou dobrými manažery, 69 % zaměstnankyň a zaměstnanců deklaruje, že pracují pod špatným managementem. A kdo lidi dusí, třeba za každou malou chybu, nemůže čekat, že se pro nápady přetrhnou a budou špatné nápady riskovat pro dobré.
ČLÁNKY DO MAILU