Já s partičkou lidí pořádám nezávislý umělecký festival Freeze Fest, jehož součástí bývají sochy a instalace. Hledali jsme materiál, ze kterého bychom je mohli dělat a zkoušeli ledacos. Po lešenářských trubkách nás napadlo zkusit bambus. Problém byl v tom, že ho k nám nikdo nedovážel. Díky kamarádovi jsem se ale nakontaktoval na Tomáše, který dovezl první várku tyčí, a dokonce měl zakázku na stavbu plůtku. On ale neuměl vyrábět a já neměl z čeho vyrábět. Tak jsme to dali dohromady a po čtvrt roce spolu založili eseróčko,
říká Matouš Růžička.
Já jsem v posledních deseti letech strávil hodně času v Indonésii, kde pracuju s ochránci přírody v neziskových organizacích. Spolupracuju s libereckou zoologickou zahradou a Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií. Tím se ale nedá uživit, a proto jsem si tam přivydělával jako turistický průvodce a dovážel k nám asijský nábytek. Jednou mi v kontejneru zbylo místo, tak jsem ho vyplnil bambusovými tyčemi. A zbytek už následoval tak, jak popsal Matouš,
dodává Tomáš Ouhel.
Takto před necelými čtyřmi lety došlo na setkání dvou podnikavých mužů. Když se následně dohodli, že zkusí dovést první plný kontejner bambusových tyčí, mysleli si, že je jen uskladní a doufali, že je snad časem všechny postupně rozprodají. Události ale nabraly obrovský spád. Po plůtku postavili pro jistou značku piva speciální stánek, který objel řadu tuzemských hudebních festivalů. Exotický bambus a neobvyklá konstrukce zaujaly a díky dobrým referencím se po dovezeném materiálu jen zaprášilo. Podle Tomáše Ouhela měli tehdy velkou podnikatelskou kliku, protože se vydali ze všech peněz. Naštěstí přišla zakázka, která jim přinesla čtyřnásobně vyšší zisk. Dnes jejich společnost Bamboo Design patří mezi největší evropské zpracovatele bambusu a budí stále větší zájem i respekt.
Z restaurace do zoologické zahrady
Tomáš Ouhel (vlevo) a Matouš Růžička, zakladatelé úspěšné firmy Bamboo Design.
Bambus je materiál, který nemá obdobu. Je lehký a přitom pevný, v tahu je sedmkrát pevnější než ocel a v tlaku vydrží mnohem víc než beton. Nestaví se z něj jen pralesní chýše, ale i moderní luxusní domy nebo pevná lešení. Indonésané o bambus ale příliš nestojí. Je mezi nimi považován za nejlacinější materiál pro nejchudší vrstvy a lidé dávají přednost betonu a vlnitému plechu s puncem západní civilizace. V našich podmínkách je naopak bambus exotickým materiálem, který je ceněný nejen pro své vlastnosti, ale i neobvyklost. Zakladatelé Bamboo Designu objevili materiál, se kterým u nás nikdo nepracuje, a z Asie, kde je běžnou rostlinou, ho dovezou za poměrně dobrou cenu. K tomu všemu je bambus dokonale udržitelný materiál. Z jednotlivých trsů se kácí vždy jen několik tyčí, takže rostlina stíhá dorůstat a pěstitelé na plantážích nijak nenarušují život zvířat. Planeta pěstováním bambusu nijak netrpí. Co víc si přát.
Tak jednoduché to ale pánové nemají. S bambusem se nejdřív museli naučit pracovat. Není možné ho zpracovávat jako dřevo a už vůbec ne pro jejich účely. Zkušenosti Tomáše s Matoušem naučili přistupovat k němu jako k železu. Zatímco v Indonésii bambus zpracovávají prakticky vždy ručně a svazují motouzem a dalšími materiály, v dílně v pražském Braníku používají vrtačky, frézy, kotoučové pily a svářečky. My si z bambusu děláme takovou stavebnici. Tyče spojujeme svařovanými spojkami, takže naše konstrukce jdou rychle a snadno složit. Neděláme žádné pralesní chýše, snažíme se o evropský design s moderními prvky jako jsou sklo, železo nebo LED diody,
říká Tomáš Ouhel. Tento přístup je podle něj nutný i z ekonomických důvodů. Na Bali například existuje jedna vysoce profesionální dílna, kde ručně dělají moderní bambusový nábytek i domy. Mohou si to dovolit, protože tam mají levnou pracovní sílu. Plat, co tam dostane dělník za týden, by v našich podmínkách nepokryl ani hodinovou mzdu. Proto bylo potřeba práci s bambusem přizpůsobit místním poměrům i technologicky.
Na otázku, proč tedy nenechávají zakázky vyrábět přímo v Indonésii, se dostává odpovědi, že to není možné hned z několika důvodů. Jedním je čas a druhým pak originalita každého jednoho prvku, který z dílny Bamboo Design vyjde. Všechno je děláno přesně na míru konkrétnímu zákazníkovi. Nemáme žádné standardy a nikdy se neopakujeme. Ačkoli zpracováváme i 3D návrhy, na místě je potřeba vždycky něco doladit a upravit a nemůžeme si dovolit čekat, až nám přijde hotový výrobek z Asie. Musíme dodržet termíny. Navíc je v Indonésii jiná vlhkost než u nás a hotové výrobky by tu mohly praskat, nebo se kroutit,
vysvětluje Matouš Růžička.
Zákazníky Bamboo Design jsou v drtivé většině firmy. Dělali a stále dělají speciální zóny a stánky na festivaly pro výrobce nápojů, designují stylové bary a restaurace a kompletně zařídili třeba i lázně v kolínském centru asistované reprodukce. Jde o velké zakázky, které je zaměstnávají na několik měsíců. Jednotlivci se firmě příliš neozývají, protože bambus se do současných evropských interiérů ne vždy hodí. A taky nejde o nic laciného. Třeba návrh bambusových křesílek na míru je kvůli své originalitě pětkrát dražší než běžně dostupná křesílka. A jak už zaznělo, my neděláme nic dvakrát. Výjimkou byla lavička, kterou jsme udělali už třikrát. Víc už ji ale vyrábět nebudeme, to nás nebaví,
dodává Matouš Růžička.
Největší projekty, které v současnosti dělají, vznikají pro zoologické zahrady. V nich vytváří celé expozice a pomáhají zatraktivnit jednotlivé pavilony. Bambus se dá skvěle použít do exteriéru a je poměrně snadné jím kamuflovat časem poznamenané budovy. Například v Liberci plánují nový pavilon slonů. Tomu stávajícímu už nepomůže ani nová fasáda a vnitřní úpravy. Jde ale o stomilionovou investici, na níž dojde nejdřív za deset let. Do té doby proto bambus udělá za velmi rozumné peníze skvělou službu,
komentuje Tomáš Ouhel. Rekonstrukce navrhují sami, na co nestačí zoolog Tomáš sám, o tom se poradí s odborníky. Řídí se taky pokyny vydávanými Asociací evropských zoologických zahrad a akvárií, která vydává publikace o chovu zvířat. V nich jsou popsané typy výběhů, ohradníků, krmítek a tak dále. Právě ZOO jsou velmi slibným okruhem zákazníků. Jen v České republice jich funguje 16 a na další se díky spolupráci s asociací mohou nakontaktovat ve světě. Zprávy o jejich kreativitě a nadšení se mezi zahradami šíří poměrně rychle a dnes už v Česku spolupracují se třemi.
Čínští obchodníci jsou naprosto precizní
Nejblíž České republice se bambus pěstuje v Gruzii. Je ale za vyšší cenu a dražší je i doprava, protože k nám cestuje po souši. Podnikatelé z Bamboo Design proto spoléhají na Asiaty. Jedním z důvodů je i to, že Tomáš se v Indonésii domluví a má tam ze svého předchozího působení řadu dobrých kontaktů. Bambus dováží také z Číny a spolupráci s tamními obchodníky si překvapivě nemohou vynachválit.
Číňané jsou naprosto precizní. Nikdy se nám nestalo, že by nás chtěli okrást, naopak dostáváme slevy za pravidelný odběr. A když něco náhodou neklapne, ihned se omlouvají. O takovém přístupu k podnikání a obchodu se mnoha Čechům ani nezdá. Je to dáno tamní obrovskou konkurencí. Bambus se nakupuje na burzách, kde se představují jednotliví producenti a klient si vybírá podle kvality a ceny. Obchodníci se snaží získat každý nový kontrakt, a jdou proto s cenami dolů. Obchodujeme se třemi dodavateli a se všemi je perfektní domluva, která vždy platí. Našli jsme si je podle hodnocení na Alibabě. Tento portál funguje naprosto spolehlivě díky zákaznickým referencím. Komentáře nejdou smazat, a tak se každý obchodník snaží, aby s ním klienti byli co nejspokojenější a dostával od nich jen pozitivní hodnocení. S Číňany máme tak dobré zkušenosti, že jsme tam ještě ani jednou nejeli zboží vybírat osobně. Spoléháme na našeho tamního spolupracovníka,
líčí Tomáš Ouhel.
O něco horší je situace v Indonésii. Na rozdíl od čínského bambusu je ten z Indonésie většinou dodáván špinavý a pro člověka, který se s místními nedomluví, by asi navázání kvalitní obchodní spolupráce bylo poměrně náročné. A zcela jinou kapitolou jsou pak Indové. Z této země firma v rámci svých dalších aktivit dováží kokosové brikety, které vznikají jako odpad při výrobě uhlíku. V Indii nic nefunguje. Lidé tam lžou a nedá se na ně spolehnout. Spálili jsme se už několikrát. Například nám do telefonu tvrdili, že naše objednávka je připravená, a můžeme proto objednat dopravu. Když tam pak přijedeme, tak zjistíme, že je hotová sotva polovina. A Indové se vykrucují jako malé děti. Jestli v Číně spolehlivě fungují recenze na internetu, v Indii na ně nespoléhejte. Kdekdo se tu honosí oceněními za skvělou spolupráci a nakonec se ukáže, že ani nemá vlastní továrnu. Často jde jen o překupníky. Bez osobního kontaktu to v Indii nejde a stojí to hodně nervů,
popisuje situaci Matouš Růžička.
Teď oba dva pražští podnikatelé uvažují o tom, že by si v Indii postavili vlastní továrnu na brikety. S úsměvem dodávají, že jejich plány jsou poměrně velké na to, že teď podnikají v malé dílně v zastrčeném koutě Prahy. Je to takový punkový styl, ale stejně punkové, jako je naše dílna a kancelář, je to i v Indii. Takže to zvládneme,
dodává Tomáš Ouhel.
Bambus si z Asie nechávají posílat lodí do Rotterdamu nebo Hamburku. Odtud zásilka putuje po železnici do Mělníka a poslední fáze cesty už probíhá po silnici. S celními dokumenty a dalšími povinnostmi jim na začátku pomáhal člověk, který se tímto zabývá. Postupně se naučili vyřizovat všechno sami a prý to není nic složitého. Domnívají se ale, že evropští dovozci by v dnešním globalizovaném světě měli mít o něco lepší podmínky. Podle evropských zákonů musíme platit DPH i z dopravy. Unie se tím chrání před asijským zbožím. Naopak zvýhodňuje evropské výrobce, kteří vyrábí v evropských zemích. Přijde mi to nefér. Naši producenti příliš spoléhají na podporu z unie. Pokud ale nejsou schopni konkurovat Asiatům, kteří mají nevýhodu ve velké vzdálenosti, takovou podporu by dostávat neměli,
myslí si Tomáš Ouhel.
Spolupráce s Asiaty a dovoz bambusu a dalšího zboží se ukázal být velmi dobrým tahem. Zakázek na bambusové projekty přibývá. Firma se kvůli tomu musela už jednou přestěhovat do větších prostor a teď už jí začíná být malá i dílna v Braníku. Kromě toho se slibně rozjíždí i další aktivity, například dovoz grilovacího náčiní z bambusu a teakového nádobí nebo exotického dřeva na stavbu teras. Hlavní činností ale zůstává práce s bambusem, která oba dva podnikatele baví kvůli kreativitě i fyzické práci jako takové.
Ačkoli jsme se za těch pár let hodně posunuli a na nedostatek zakázek si rozhodně nestěžujeme, nechce se nám sednout do kanceláře a šéfovat podřízeným. My oba dva vždycky děláme na prototypech a naši kluci pak už dodělají zbytek. Chceme zůstat v co nejbližším kontaktu s materiálem i našimi zaměstnanci,
vysvětluje Matouš Růžička a Tomáš Ouhel dodává: Firma nás živí, ale neděláme to jen kvůli penězům. Chceme, aby nás práce i bavila. Proto si taky vybíráme zaměstnance, se kterými si budeme mít co říct třeba u společného oběda. Někdy firmu vedeme jako Indové, neřešíme, jestli někdo přijde do práce o hodinu později. Když je ale potřeba máknout, můžeme se na své tři zaměstnance spolehnout.
ČLÁNKY DO MAILU