Potrefená husa je střela do černého

První restaurace Potrefená husa, koncept Staropramenu, otevřela před deseti lety na pražských Vinohradech. Dnes se počet restaurací Potrefená husa blíží dvacítce (nepočítaje v to Beerpointy a Sport Bary) a kromě těch ve velkých českých městech je jedna otevřená i na Slovensku v Bratislavě. Patrová Potrefená husa v Praze ve Zlatém Andělu vznikla jako celkově pátá, ale jako první v novém designovém kabátu.

Protože „andělská” Potrefená husa na svých internetových stránkách láká mimo jiné na pracovní obědy, vydal se Gurmán do restaurace právě ve všední den na oběd. Nabízelo se tedy vybírat jídlo z denního menu a také vzhledem k pouze přerušenému pracovnímu procesu oželet rozsáhlou nabídku piv. Pravou českou bramboračku, jehněčí klobásky, grilované krevety, bramborové halušky, telecí svíčkovou a další dobroty jsme si také nechali na příště.

Dobroty kořeněné karambolem

Hned u dveří restaurace příchozí odchytává personál, který ochotně hosty usazuje ke stolům, aby se vyvarovali bloudění po restauraci, která se vytáhla do patra. To je více než příjemné, protože v čase oběda je restaurace poměrně našlapaná a je v ní docela hukot. V přízemní části se sedí na vysoké noze (rozuměj na vysokých židlích) u stolů umístěných poměrně blízko u sebe. Pracovní rozhovor tak celkem spolehlivě mohou zaslechnout ostatní hosté. V patře, které je na rozdíl od přízemí nekuřácké, je mnohem klidněji.

Denní menu sestává z polévky a výběru dvou jídel. Objednali jsme si shodně denní polévku Minestrone (39 korun) a zapečený lilek plněný rajčaty a sýrem podávaný s bylinkovou bagetou (125 korun). Nejdříve nám ale servírka přinesla pití, běžnou nealko objednávku sestávající z vod a džusů, a názorně ukázala, jakou nevýhodu mohou mít pro personál vyvýšené stoly. Lahev s vodou se totiž servírce ve výšce zakymácela a rozprskla se na zemi na tisíc kousků. Karambolem byl pak zřejmě personál tak vyvedený z míry, že jsme ho museli po chvíli sezení nad zavřenými jídelními lístky upozornit, že už bychom si rádi objednali.

Italskou zeleninovou polévku červenou od rajčat jsme v misce dostali za chvíli. Lilek nám přistál na stole o minutku dřív, než by bylo třeba, když jsme ještě nedojedli polévku. Takže nějaké zbytečné zdržení při čekání na objednávku tady skutečně nehrozí – spíš by neuškodilo, kdyby personál malinko zvolnil. Na druhou stranu, když si sem někdo odskočí z kanceláře na hodinku na oběd, zřejmě ocení, že stihne nejen dvouchodové menu, ale také zákusek s kávou.

Pravda ale je, že kromě malého prohřešku při servírování nelze jídlu opravdu nic vytknout. Vypadá pěkně na pohled a nezklame ani při ochutnání. Polévka s velkými kusy zeleniny a několika penne správně rozehřeje žaludek.

Komu by připadalo, že je lilek poněkud dražší, přesvědčí ho přinesená porce – dvě půlky středně velkého lilku s velkou čepicí náplně z rajčat a zapečeným sýrovým popraškem, dva kusy bylinkové bagety, doplněné ještě listovým salátem. Pokud má host jen menší hlad, dojí porci po polévce jen tak tak.

Zákusky, tvarohové palačinky s jahodovým přelivem, hruškovo – jablečný závin nebo dokonce domácí lívance s jablky, jsme si museli nechat na příště. Oběd ale naprosto splnil požadavky na lehký a zdravý oběd ve slunečním dni. Dopřáli jsme si také první letošní ledovou kávu – docela dobrou a osvěžující, protože smetanovou a nepřeslazenou.

K personálu je ještě nutné zmínit dvě kontrastní věci. Na jednu stranu se nás v průběh oběda přišel manažer, který nás uváděl ke stolu, zeptat, jestli je vše v pořádku, což je milé. Na druhou stranu jsme byli nuceni zaslechnout hovory personálu mezi sebou, které přetékaly sprostými slovy, seděli jsme totiž kousíček od baru. Připomnělo mi to situaci z mé nedávné návštěvy jednoho velkého pražského knihkupectví, kdy jsem musela při výběru knih poslouchat, jak unuděný personál počítá hodiny do odchodu domů a libuje si, že bude mít zítra volno. To mi dost znepříjemnilo výběr duševní potravy…

Čisté místo, čistý vzduch

V Potrefené huse na Andělu se bude líbit těm, kdo si potrpí na čisté interiéry s nádechem industriálu. A přesto, že v dolní části restaurace byly při našem obědě popelníky, cigaretový kouř jsme neucítili. To svědčí buď o velké ohleduplnosti hostů – kuřáků, nebo o funkčním odvětrávání.

Pokud by měl Gurmán hodnotit pouze jídlo, udělil by Potrefené huse na Andělu plný počet Gurmánských hvězdiček. Za prohřešky personálu však uděluje pouze hvězdičky čtyři a doufá, že příště bude lépe, protože Potrefená husa na Andělu patří určitě mezi restaurace, do kterých má cenu se vracet.