Uspět v podnikání není nic jednoduchého. Podle statistik Evropské unie má jen jedna ze čtyř založených firem šanci přežít dva roky. A v konečném důsledku se na trhu uchytí jen jedna z deseti firem. Ostatní dříve nebo později zaniknou. Někteří podnikatelé jsou ale neúprosní a snaží se svůj byznys udržet takříkajíc zuby nehty.
Jenže takový přístup není ideální. Někdy je prostě jednodušší si přiznat, že plán nevyšel, všechno ukončit a začít jinde a jinak. Kdy ovšem taková doba nastává? Za rok, za dva nebo by podnikatelé měli vytrvat třeba i pět let? Kdy je čas zhasnout a jít, na to jsme se zeptali zkušených krizových manažerů a stratégů.
O konci přemýšlejte ještě před zahájením podnikání
Rozjet firmu vždy nějakou dobu trvá a tento čas se liší v závislosti na podmínkách. Před samotným zahájením podnikatelské činnosti je proto potřeba provést důkladnou analýzu trhu a poznat jeho základní parametry. Znamená to zjistit základní údaje jako jsou velikost trhu a regionální pokrytí daným produktem nebo službou. Dále musíme vědět, kdo bude cílovým zákazníkem, jaká je konkurence a v čem bude námi nabízená služba nebo produkt odlišný od zbývající masy,
připomíná důležitá vstupní pravidla krizový manažer Roman Mikluš.
Je potřeba stanovit si strategii a udělat si detailní nákladový a výnosový rozpočet projektu na 12 až 24 měsíců, a to jak v optimistické, tak v pesimistické variantě. Je to důležité pro to, aby člověk, který se pouští do podnikání, věděl, po jakou dobu dokáže svoji rozjíždějící se firmu, která zatím negeneruje zisky, dotovat z jiných finančních zdrojů tak, aby pro něj toto dotování ztrátové firmy nebylo ohrožující. Na základě této rozvahy by si měl stanovit termín nebo bod, od kterého se firma dokáže uživit sama. Pokud bude firma v tomto termínu stále ztrátová, měl by zvážit všechny okolnosti a podmínky, zda je možné ji do zisku dostat, a případně podnikání firmy včas ukončit, aby se nedostal do větších problémů,
doplňuje byznys stratég Radek Jonáš.
Metriku pro racionální rozhodování o případném ukončení své firmy je zapotřebí stanovit si předem a také ji průběžně, podle svého rostoucího podnikatelského know-how, aktualizovat. Pro podnikatele je také velmi důležité si neustále pěstovat a udržovat od své firmy určitý odstup. To je těžké, protože firma je pro řadu lidí de facto jejich dítětem.
Psali jsme: Porevolučním firmám hrozí krachy. Víme proč a jak tomu zabránit
Jen díky přesným plánům a počítání s riziky je možné průběžně porovnávat, jak se realita liší od plánů a strategie. Právě to je podle Romana Mikluše důležité pro včasnou a pružnou reakci, aby se minimalizovala rizika a ztráty. Řídit se jen časem by proto bylo nerozumné. Čas je jen jedním z parametrů. Zatímco jedna firma chytí dech za pár měsíců, jiné to trvá rok i dva a některé podnikatelské projekty se na trhu usadí třeba až za pět let. Podle mé osobní zkušenosti trvá rozjetí běžné firmy asi pět let na úroveň „maturity“, kdy věci jakž takž fungují a firma začíná být na trhu usazená. Dalších pět až deset let může pak trvat, než podnikatel zažije takzvanou hokejku a vystřelí do nebes, nebo alespoň do letové hladiny seriózní profitability,
komentuje krizový manažer Petr Ulrich s tím, že toto až na pár anomálií platí i v době nabušených startupů a žádné zkratky zde nefungují.
Připomeňte si: Hrozí vám bankrot? Poradíme, jak z toho ven
Vykřičníkem je disproporční cash-flow
Hlavním signálem toho, že něco není v pořádku, jsou nízké či nedostatečné tržby a z nich vyplývající nedostatek finančních prostředků. Aby podnikatel věděl, jakých tržeb měl v kterém období dosáhnout, měl by si vždy zpracovat finanční plán. Právě na jeho základě se může orientovat a vyhodnotit, zda mu nehrozí nějaké riziko. Není k tomu potřeba žádný drahý software, stačí kalkulačka, případně Excel a zdravý selský rozum.
Varovných momentů je ale podle Petra Ulricha mnohem více. Bohužel často bývají takzvaně utopeny v okolním šumu. Krizový manažer proto připomíná tyto signály:
- Vyhoření podnikatele – jakmile to nechám dojít tak daleko, že dlouhodobě ztratím vnitřní oheň, který mě ráno dostává z postele a dodává chuť k boji, a místo toho se stanu otrokem firmy, kterou začínám nenávidět, tak už není o čem diskutovat.
- Kruh zoufalství – nastavím si jednoduchou metriku, abych podle ní zjistil, zda s firmou nechodím v zoufalém kruhu. Pokud ještě za rok nebo za dva řeším úplně stejný typ problémů jako dnes a firma se spíše zmenšuje, tak samozřejmě potřebuji provést důkladnou změnu kurzu. Pokud tuto změnu nejsem schopný ani s externí pomocí zrealizovat, pak opět není o čem dál diskutovat.
- Špatný odhad trhu, nebo dokonce neexistující trh – buď jsem svůj obchodní model špatně nastavil a trh není tak velký, nebo jsem se vydal prodávat led Eskymákům, kteří o něj až na pár výjimek, které mě svými chaotickými poptávkami matou, nemají zájem. Toto je jasně měřitelný parametr, který souvisí s mým rostoucím tržním know-how. Buď pak firmu dokážu restrukturalizovat a zaměřit vhodnějším směrem, nebo se v danou chvíli ukáže jako vhodnější ji s čistým štítem raději ukončit.
Finanční injekce bývají často zbytečné
Rozpoznat včas moment, kdy je lépe s podnikáním skončit, je důležité i proto, aby podnikatel zbytečně neplýtval energií a penězi. Pokud firma prodělává a není možné ji nadále udržet ani přes všechny záchranné kroky, je vhodné ji v drtivé většině případů ukončit. Zoufalé a naivní pokusy o záchranu mají spíše sebedestruktivní charakter a souvisejí s neschopností podnikatele přiznat si dílčí neúspěch. Když skončí včas a zdravě, ještě bez dluhů, může začít s čistým štítem a solidním kreditem v jiném oboru nebo s novým produktem,
říká Roman Mikluš.
V případě, že už je podnikatel zadlužený, měl by podle něj použít rezervní fond, který si vytváří i pro tyto situace. Firmu pak zlikviduje s čistým štítem a může případně začít znovu. Tentokrát jinak a lépe. Rozhodně je ale potřeba v případě neúspěchu uzavřít firmu útlumovým způsobem, kdy jsou uspokojeni všichni věřitelé, a ne konkurzem, kdy za podnikatelem zbudou velké dluhy. Krizový manažer Roman Mikluš nevěří, že se takovým věcem nedá předcházet. Setrvačnost a závazky mají až na výjimky jasný trend.
Čtěte více: Riziko patří k podnikání, myslete proto na zadní kolečka
Jsou ale případy, kdy je rozumné vystavit riziku kvůli udržení nepříliš fungující firmy rodinu, například investováním rodinných úspor, zastavením nemovitosti a podobně. To velmi záleží na tom, zda má firma reálnou perspektivu stát se ziskovou v rozumné a dohledné době. Záleží to také na ostatních okolnostech. Pokud je firma ztrátová v důsledku nějakých mimořádných událostí, které v brzké době pominou, a rychle se dostane do zisku, potom je riziko menší než v případě, že se firma neustále pohybuje ve ztrátě a není jasné, kdy by se z ní měla dostat,
říká Radek Jonáš.
Petr Ulrich k tomu doplňuje, že sice zná jednoho mladého, dnes už miliardáře, který dal do zástavy i svou ledvinu a nakonec přes všechny šrámy uspěl. To je ale nebezpečný extrém. Pokud chcete uspět, tak se samozřejmě musíte říznout do prstu, nesmíte si ale uříznout pravou ruku, nebo dokonce na porážku poslat své blízké,
upozorňuje krizový manažer. Podnikatelský úspěch je podle něj pouze součtem všech nezdarů a problémů, které se člověku v byznysu v konečném výsledku nějak podařilo ustát. Jen neznalému okolí se to často jeví jako spanilá jízda plná vítězství. V podnikání je proto důležité věřit si a nenechat se neúspěchy a překážkami odradit. Důležité je také mít na paměti, že dílčí neúspěch je dobrou školou na cestě k úspěchu a není třeba to brát tragicky.
ČLÁNKY DO MAILU