Nejenže brzy začne okolí štvát. Ledacos z oblasti zlozvyků je vyloženě nakažlivé. Zvlášť, když je to zlozvyk nadřízených. S čím se tedy lidé v práci potýkají?
Práce po večerech a o víkendech
Je-li někdo manažer, vedoucí nebo ředitelka, měl či měla by si dát na své zlozvyky o to větší pozor. Hrozí totiž, že jimi nakazí i lidi, s nimiž pracuje. Ryan Fuller, Nina Shikaloff (oba z Microsoftu), Renee Cullinan a Shani Harmon (oba ze Stop Meeting Like This) zveřejnili v odborném časopise Harvard Business Revue analýzu, která ukazuje, jaké manažerské zlozvyky jsou z tohoto hlediska nejhorší.
Nakažlivé jsou v práci také emoce. Více se o tom dozvíte v článku Emoce jsou nakažlivé. Poznejte, jak ovlivňují vaše lidi i firmu.
Prvním takovým zlozvykem jsou přesčasy, respektive práce po pracovní době, večer, nebo dokonce o víkendu. Dává podřízeným signál, že pokud pracuje šéf, měli by také. A to třeba i nevědomky. Pokud rozesílá maily v neděli večer, nemusí ani čekat okamžitou odpověď, přesto to často vede k tomu, že zaměstnanci jsou také v neděli večer na příjmu.
Multitasking je nakažlivý nešvar
Za další nejčastější manažerský nešvar považují zmínění výzkumníci multitasking na schůzkách a poradách. Ten totiž i ostatním signalizuje, že není potřeba dávat pozor. U multitaskingu se přitom podle nich nelze vymlouvat na to, že je v dnešním hektickém pracovním nasazení nezbytnost. Jednoznačně je podle nich věcí osobní volby a zvyku.
Zlozvyk říkat v práci ano
Neumět odmítnout, mít potíže s jasně řečeným „ne“, zavání v podnikání problémy. Znamená to rozhodovat se impulsivně, bez rozvahy, bez nahlédnutí kontextu či bez výpočtu nebo přijímat zakázky, které firmě příliš nepřinášejí a nejsou ani tak výhodné, jak se na první pohled zdá. Znamená to vyjít lidem pokaždé vstříc, i když je to na vlastní úkor, což může platit pro podnikatele samotného i pro jeho zaměstnance. Znamená to nechat si naložit práci, kterou se někdo šikovně pokusil delegovat a vyšlo mu to díky neschopnosti druhého rázně ho odmítnout. Znamená to zůstat v práci déle, protože je něco „urgentní“, a oželet tak dlouho dopředu naplánovaný soukromý program.
Umění říkat „ne“ patří v podnikání k nezbytné výbavě. Čtěte o tom více, a to v článku 3 okolnosti, které možná ukazují odvrácenou stranu vašeho podnikání.
„Blbosti“ na úkor priorit
Když si podnikatel nebo podnikatelka detailně analyzují, čemu v práci věnují svůj čas, mohou dojít k překvapivému závěru: času není málo, jen s ním špatně nakládají. Mezi zlozvyky, souvisejícími s tím, jak jednotlivec využívá pracovní čas, se tak může objevit ledacos. Patří sem neúměrně dlouhý čas věnovaný vyřizování nedůležitých e-mailů (a to třeba hned po ránu, kdy by bylo záhodno využít odpočatosti a vyšší produktivity) a jejich neustálé kontrolování, stejně jako permanentní kontrola sociálních sítí nebo telefonu.
Mohou sem však patřit i takové činnosti, jako je dlouhá a pečlivá příprava kávy, doplněná klábosením s kolegyněmi a kolegy, které nebezpečně ukusuje čas pro pracovní priority a skutečně podstatnou práci. Patří sem i vyložená prokrastinace, například čas bezcílně prosurfovaný na internetu.
V práci je spokojenější ten, kdo obědvá
Velkým trsem zlozvyků s výrazným přesahem do práce a s vlivem na pracovní produktivitu jsou v neposlední řadě ty, které se týkají zdraví a životního stylu. Patří sem neustálé ukrajování a šizení spánku, zanedbávání přestávek v práci, nezdravé stravování, dlouhé sezení a nedostatek pohybu.
Víte, jak snídají manažeři? Přečtěte si o tom v článku Manažeři nejčastěji snídají v klidu domova, přesto ne příliš zdravě.
Speciální kapitolou jsou obědy v práci. Jak ukazuje průzkum, zaměstnavatelům se nevyplatí peskovat své lidi proto, že věnovali dostatečný čas obědu. Naopak by je v tom měli podporovat. A pomoci jim zvládnout zlozvyk vykašlat se na jídlo. Podle výzkumů společnosti Tork jsou totiž lidé, kteří pravidelně obědvají a neruší pauzu na oběd, angažovanější, spokojenější v práci. A také je u nich vyšší pravděpodobnost, že u stávajícího zaměstnavatele vydrží nebo ho doporučí dál.
Kudy tedy na zlozvyky jít, když je načase s nimi zatočit? Zde jsou 3 tipy na to, jak v praxi postupovat:
1. Zvyk a zlozvyk – odlište je
Individuální zvyky dodávají dnům strukturu, šetří pracovní čas. Všichni máme své zvyky, které nám umožňují mít pocit bezpečí,
vysvětluje Pierre Haineault (Jak využít životních změn, Portál 2000). Zlozvyky ale mají spíše negativní efekt než pozitivní. Kdo chce se zlozvyky, které už čas nešetří, ale berou, ani neprospívají práci, něco udělat, musí je v první řadě detekovat a poznat je v kontextu, ve kterém se dějí. Většinou mají nějaký spouštěč, něco jim předchází a něco je následuje – a to se dá využít jako kotva pro nový zvyk, který zlozvyk nahradí.
2. Opusťte, co škodí, a to ve svém stylu
Každá změna začíná koncem,
uvádí autor a konzultant William Bridges (Na prahu změn, Návrat domů 2004). Než se totiž člověk chopí něčeho nového, musí opustit to staré. Každý má podle něj nějaký charakteristický a osobitý styl pro zvládání konců, ale také pro začátky něčeho nového – a není od věci svůj styl dobře znát a podle něho se zařídit, případně ho také změnit, pokud ve změně brání (někdo je sám aktivní, jiný čeká na vnější impuls, někdo je s věcmi, které končí, rychle hotový, jiný se v situaci šťourá, nebo ji dokonce popírá a podobně).
Jak neztrácet cenný čas? Čtěte o tom v článku Jak vyhrát závod s časem? Jeden z největších problémů podnikatele.
3. Začněte a využijte mikropředsevzetí
Jak tvrdí autorka a bankéřka z Wall Streetu Caroline L. Arnold (Malý krok, velká změna, Ikar 2014), lidé mají dlouhodobě zažité vzorce chování, které určují jejich každodenní (a to i pracovní) život. Stává se jim, že uváznou v setrvačnosti svých návyků, postojů, každodenní rutiny, v systému svých zvyků a preferencí, které stále dokola opakují, i když už přestávají fungovat. Dá se říci, že tak jedou v mnoha ohledech na autopilota, což jim sice šetří čas, lépe tak zvládají svou každodennost, ale rutiny jim pak ovládají život. Jsme tím, co opakovaně děláme,
tvrdí totiž.
Nebezpečné je, když se ze zvyků stanou zlozvyky. Opakem nevědomého autopilota je přitom vědomé myšlení. Tomu, kdo chce se zlozvyky zatočit a dosáhnout změny, doporučuje pracovat s cílenými mikropředsevzetími, tedy malými, zvládnutelnými cíli. I taková malá předsevzetí dokáží vnést do života pozitivní rozdíl a s jejich pomocí je možné při zvládání zlozvyků postupovat krok za krokem, směrem k představě, jak by změna měla vypadat. Měla by to být mikropředsevzetí, která člověk dokáže dodržet a úspěchem se tak může motivovat k dalším krokům. Mikropředsevzetí je potom třeba neúnavně praktikovat tak dlouho, dokud se nestanou automatickými, neboli opět druhou přirozeností, která už však slouží lépe. Klíčem podle ní je prostě jen se změnou zlozvyku začít.
ČLÁNKY DO MAILU