Přenesení daňové povinnosti zamotalo od nového roku hlavu nejednomu podnikateli. Generální finanční ředitelství (GFŘ) se jim snaží pomoci a zveřejňuje odpovědi na nejčastější otázky. Aktuálně připravilo ve spolupráci s Českým statistickým úřadem přehled k zatřídění problematických prací, které mohou svým charakterem vázat jak na oddíl 43, tak na oddíl 33 klasifikace CZ-CPA. Jde o instalace, opravy či údržby různých zařízení pevně spojených s budovou.
Čtěte také: Vysvětlujeme přenesení daňové povinnosti v příkladech
Přenesení daňové povinnosti
Otázku uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti ve stavebnictví upravuje § 92a, resp. § 92e zákona o dani z přidané hodnoty. Režim přenesení daňové povinnosti se uplatní, pokud:
- se jedná o vyjmenovaná plnění, tj. v oblasti stavebnictví o stavební práci zatříděnou do skupiny 41 až 43 klasifikace produkce CZ-CPA a
- odběratel je plátce DPH (s určitými modifikacemi u specifických subjektů – viz například informace GFŘ a navazující právní názory GFŘ a MF ČR).
Čtěte také: Reverse-charge jako největší legislativní komplikace roku 2012
GFŘ k zásadám pro aplikaci paragrafu 92e
Pro určení daňového režimu zdanitelného plnění je rozhodující skutečný obsah závazkového vztahu resp. tomu odpovídající skutečný obsah poskytovaného plnění. Je třeba správně vymezit plnění zejména z pohledu jeho samostatnosti (event. více samostatných plnění) versus určení plnění, které jsou součástí jiného plnění (tedy hlavního a vedlejšího plnění v rámci jednoho plnění).
Generální ředitelství dále uvádí, že jestliže je služba hlavní stavební prací zatříděnou v kódu 41 až 43 CZ-CPA, režim přenesení daňové povinnosti se uplatní na plnění jako celek. Tedy i na služby, jež jsou její součástí a které by jinak (pokud by byly poskytnuty samostatně) do režimu přenesení daňové povinnosti nespadaly, protože samy o sobě nepatří do kódů 41 až 43 CZ-CPA.
Naopak pokud je poskytnuto plnění, kde hlavní je služba, která nespadá do kódu 41 až 43 CZCPA a není tak v režimu přenesení daňové povinnosti, neuplatní se tento režim ani na žádnou ze souvisejících poskytnutých služeb. Ty totiž sledují daňový režim služby hlavní a nezáleží na tom, jaký režim by se uplatnil, pokud by byla daná související služba poskytnuta
samostatně. Vždy se však musí jednat o skutečně vedlejší služby, které jsou součástí
hlavní služby.
- Je uzavřen závazkový vztah na více hlavních služeb (služby spolu nesouvisí tak, aby je bylo možné kvalifikovat jako jedno plnění) – daňový režim musí být určen pro každou hlavní službu samostatně.
- Služba je součástí hlavní služby (služba vedlejší) – představuje nikoliv účel sám o sobě, nýbrž prostředek k užívání hlavní služby poskytovatele za nejvýhodnějších podmínek. Služba hlavní je zde službou dominantní.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU