FINANCE.czFINANCE.cz

Přechod na volnou nohu? Ostatní podnikatelé radí nebát se a skočit

16. 8. 2021
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Ilustrační obrázek Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Ilustrační obrázek
S přechodem na volnou nohu je mnohdy spojena spousta pochybností. Zaměstnanec se často vzdává jistých výhod a klade si otázku, zda o něj bude zájem.

Hana se ve facebookové skupině zaměřené na výměnu zkušeností mezi podnikateli a živnostníky ptala, jak ostatní překonali strach začít pracovat na volné noze. Ona si říká, že nemá co ztratit, jelikož má zdravotní problémy (nedoufá však v invalidní důchod), kvůli nemoci ji opakovaně vyhazují z práce. Našetřeno má na jídlo a zdravotní pojištění na rok dopředu a koupený karavan pro případ, že by skončila na ulici, ale jinak žádný kapitál. Zároveň ví, co by chtěla dělat, ale není si jistá, zda bude zájem o její služby. 

Co se dozvíte v článku
  1. Nebát se oslovovat
  2. Překlady jsou žádané
  3. Někdo radí agenturu
  4. Chce to skočit
  5. Podívejte se na příspěvky:
  6. Strach je motivátor

Dále ji zajímá, jestli je špatný nápad oslovit několik firem, o kterých ví, že shání zaměstnance mající v náplni práce kromě jiných činností i to, na co se chce specializovat, jestli by ji pro tu konkrétní činnost nenajaly na externí spolupráci. Radim jí v souvislosti se zájmem o služby doporučuje prozkoumat postup s názvem validace podnikatelského záměru. Radí udělat to pod záminkou toho, že píše diplomovou práci a pro jistotu volat z jiného čísla a změnit si jméno. Funguje to tak, že prostě zavoláte svým zákazníkům a řeknete, že píšete diplomovou práci do školy. Poprosíte je o pomoc. Ptáte se jich, zdali si danou činnost řeší interně nebo externě. Tím, že odpovídají na dotaz „studenta“, tak vám odpoví upřímně. Zároveň byste neměla dostat zkreslené odpovědi, protože někdy mají lidé tendence pomáhat, popisuje.

Nebát se oslovovat

Alice radí Haně nebát se oslovovat firmy, kde by našla uplatnění i jako externista. A pokud může dělat i doma, tak by to dnes podle ní mělo být bez velkých problémů. Podle Lachima je nejlepší startovní pozice, když nemá na výběr a prostě musí, protože pak jde o snadné rozhodnutí. Kontaktujte jednatele firem, jednu po druhé, bude to chvíli trvat, ale ze zkušenosti vím, že to je otázka do 50 telefonátů a 3 schůzek, píše. Hana dodává, že má praktický problém, že nemá co poslat na ukázku – buď šlo o neveřejné věci, nebo na nich není uvedeno její jméno jako zpracovatele. Zajímá ji, jestli je vhodné nabídnout zpracovat ukázku zdarma. Podle Zuzany je určitě OK zpracovat na začátku něco bud zdarma, nebo za nízkou cenu, ale za referenci. Ale jen několik málo. Reference jsou podle ní velmi důležité. To, co už jste dělala, oslovte ty lidi, ať vám napíší, jaká byla spolupráce s vámi, co ocenili atd. Určitě si domyslíte pár otázek, upřesňuje.

Ondřej podotýká, že když firma shání zaměstnance na konkrétní pozici, tak to většinou znamená, že tu činnost potřebuje dlouhodobě nebo že potřebují mít nad člověkem kontrolu například kvůli interním bezpečnostním regulím. Externista podle něj dává smysl, když jde o jednorázovou potřebu, firma si není jistá, jestli se jí vyplatí vytvářet interní pracovní pozici (například malý nebo hodně proměnlivý objem práce, kdy by se zaměstnanec většinu času dloubal prstem v nose, nebo naopak těžce nestíhal), problém vyžadující velmi specifické znalosti a zkušenosti, kdy firma nemá na to, aby zaměstnala konkrétního experta dlouhodobě, nebo když firma těžce nestíhá a je jí jedno, jakou formu bude mít spolupráce, hlavně když se pohnou věci kupředu. Za zeptání každopádně nic nedáte. A navíc se dozvíte konkrétní postoj firem. Akorát pozor na to, koho kontaktujete a s kým se budete bavit. O externí spolupráci málokdy rozhodují personalisti, kteří řeší nábor zaměstnanců. Potřebujete se dostat ideálně k managementu a nadřízeným, kteří pro firmu danou problematiku řeší, dodává.

Adam by to neviděl tak černě s tím, že OSVČ nejsou pro firmy taková nouzovka a mají naopak jednu podstatnou výhodu – mnohem méně administrativy. Myslí si, že obcházet firmy s tím, že pro ně chce zájemce o práci dělat na OSVČ, je super, a skočí po něm, protože nebudou muset řešit dovolenou, nemocenskou, zkušební dobu, výpovědní dobu. Pokud chce dělat z domu, tak ani pracovní místo. Také proplatit fakturu je mnohem jednodušší než řešit pracovní poměr a stejně tak spolupráci ukončit. Firmy tak nemají vůbec co ztratit a spíš to pak je na nastavení spolupráce. Aby vás byli schopni pružně úkolovat a vy abyste byla aspoň nějak základně spolehlivá, co se týče termínu. Protože jsou situace, kdy člověk zadá práci, kterou do nějaké doby potřebuje, ale pak se ukáže, že řešitel je na neurčito na neschopence… To je prostě blbě, takovému člověku se hrozně blbě hledají úkoly, na kterých může dělat, vysvětluje. Hana s tím souhlasí: Taky si právě myslím, že OSVČ je pro firmy jednodušší. Nemám zdravotní problémy, které by mi znemožňovaly tuto práci.

Překlady jsou žádané

Lukáš se autorky dotazu ptal, v jakém oboru chce podnikat a co je její specializace. Na to odpovídá, že se zabývá překlady, tlumočením, ale nesoudním. Uvádí také konkrétní příklad, kdy firma obchoduje se zahraničím a potřebuje vytvořit letáky, přeložit popis produktů, udělat korekturu cizojazyčných textů atd. Už to dělala pro různé firmy, ale jen jako DPP a jako zaměstnanec pak lektorovala, tvořila vzdělávací programy a podobně. Markéta uvádí, že překlady jsou potřeba pořád, že by se vůbec nebála. Také Martina si myslí, že není problém fungovat na volné noze, a doporučuje Haně najít si firmy zabývající se lokalizací (localization company), tam mají všechny překladatele jako freelancery, a zároveň může pracovat pro více společností najednou. Záleží, na jaký segment se specializujete – marketing, technické věci, zdravotnictví atd., ale šlo by to určitě asi i bez konkrétního zaměření. Případně hledat překladatelské pozice ve firmách (vývojářských, výrobních) a nabídnout jim přímo spolupráci jako OSVČ, upřesňuje.

Lukáš v souvislosti s komentáři o překladech zmiňuje, že o ně určitě bude zájem a sám by potřeboval angličtinu, němčinu, italštinu a polštinu. Vojtěch radí tazatelce udělat si stránky, inzerovat na portálech a Facebooku a tím má hotovo a určitě se jí někdo ozve nebo ji minimálně najde a bude vědět, že existuje. Pokud máte naspořené peníze a nemáte dluhy, stačí jen začít a zkoušet, třeba jednou, dvakrát to nevyjde, ale potom už ano a můžete být paní svého času, což je dnes velká a drahá komodita, a můžete u toho třeba i cestovat, dodává s tím, že by oslovil firmy specializující se na vývoj her, programů, aplikací do telefonů, hodinek aj. tam, kde jsou překlady na denním pořádku.

Někdo radí agenturu

Také Eva si myslí, že má Hana slušný záložní plán a našetřeno docela dost peněz. Sama překládá a tlumočí a je ráda, že k tomu má ještě úvazek někde jinde. Specializuje se na španělštinu, o kterou je větší zájem než o angličtinu, a i tak je zakázek dost málo. Zvlášť poslední rok hodně ubylo. Doporučila bych alespoň zkusit spolupráci s nějakou agenturou, protože pokud nemáte už teď nějakou klientelu, těžce se shání, říká. Podle Ivany je to zajímavé, protože ona pracuje se španělštinou a angličtinou, ale lidé od ní poptávají především angličtinu. A to i přesto, že španělských překladatelů je mnohem méně než anglických.

Mikuláš píše, ať si dá pozor na ty, co dělají díry v komunikaci a zároveň jen moc žvaní. Ivana také překládá a pobírá invalidní důchod a na agentury by si dala pozor, protože většinou nabízejí služby za stejnou cenu jako volnonožci, případně nižší, což ale znamená, že překladatelé tam dostanou méně peněz. Sama zatím pracovala s těmi zahraničními a tam to taky nebylo nic moc. Já kdysi zkoušela přes agenturu, asi Hello, ale zakázky přidělovali tomu, kdo nejdříve klikl na poptávku a nabídl nejnižší cenu. Takže za víc jak rok jedna zakázka, odpovídá Hana.

Chce to skočit

Lukáš píše, že pokud je to tak jednostranná záležitost, tak by se řídil heslem: ¨Čas jsou peníze¨ a nečekal by a začal jednat. Podobně jsou na tom i ostatní podnikatelé. Jděte do toho! První krok je nejtěžší, pak už je to jedna velká horská dráha, která za to stojí, povzbuzuje Josef. Jděte do toho. Vyslyšte své srdce. Také to tak mám, přidává se Helena. Je dobré si uvědomit, že pokud začínáš s nulou, nemáš co ztratit, a to je velká výhoda, doplňuje Michal. Olga radí Haně, ať se nebojí, že nemá co ztratit a pozastavit živnost může vždycky. Podle Karla je dobré, když si živnostníci uvědomují nejen šanci uspět, ale i šanci neuspět, což je zcela normální a samozřejmé. Když člověk ví o svých možnostech, ví o těch, které by mohl zajímat, je to vždy velké zvýšení šance na úspěch. Jen se člověk nesmí nechat srazit na kolena v případě prvních odmítnutí. I to k tomu patří. Když člověk tuto fázi překoná, je z nejtěžšího venku a pak je to už jen o trpělivosti a vytrvalosti dojít do cíle, píše.

Bára popisuje, že do podnikání šla s tím, že se vše může pokazit ze dne na den. Dobrovolně se vzdala nároku na dovolenou, stravenku, důstojnou částku důchodu. Co nadělat, když musíte zaopatřit rodinu, že? Kdo se bojí, nesmí do lesa, doplňuje a doporučuje Haně oslovovat firmy rovnou s návrhem externí spolupráce a nesoustředit se jen na jednoho odběratele služeb. Podle Matěje je jediný průšvih, co se může stát, že zapomene na nějakou byrokratickou „Schillero-blbost“ nebo zakopne o „Babišo-klacek“ a dostane pokutu. Pokud v těchto věcech neplave, tak se není čeho bát. A to, že jí něco nevyjde a nevydělá, je jen nezdar. Obor je podle něho chtěný, ale musí se o ní nějak dozvědět a musí se hodně snažit: především sehnat stálou klientelu a zároveň stíhat překládat. Osobně bych začal a z pracáku odešel až ve chvíli, kdy budete potřebovat vystavit první fakturu, dodává.

skoleni_8_1

Podívejte se na příspěvky:

Strach je motivátor

Lukáš přiznává, že strach a peníze nikdy neměl a prostě do podnikání šel. Také Petra skáče do všeho po hlavě a radí Haně, že když si dovolí být úspěšná, tak bude. Chce to čistit si bloky a strachy. Možná se vám zlepší i zdravotní stav, až se dostanete do své síly. Zkuste si to představit, doplňuje. Yva je zdravotně handicapovaná a podle ní, když se chce, tak si jde plnit své sny. Tomáš přiznává, že strach nepřekonal a podle jeho názoru strach, že to může být průšvih, je dobrý motivátor. 

Také Hana popisuje, že strach, že se něco pokazí, u ní asi nikdy zcela nevymizí. A i po čtyřech letech se s ním učí pracovat. Na volnou nohu jako copywriterka skákala úplně v pohodě, žádné náklady prakticky a šlo to jak po másle. Ale taky neměla děti a do rozjezdu vlastní značky hraček a knih už to šlo hůře (vysoké investice a jedno dítě), ale zase měla nadšení, elán, chuť. Po porodu druhého k tomu přidala další e-shop. Jistě, mám strachy, nejsou všechny dny světlé, pracuji dost po nocích skrze dvě malé děti, peníze točím do investic, ale vy očividně máte úspory, takže se není čeho bát, povzbuzuje závěrem.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jana je redaktorkou Podnikatel.cz a její hlavní specializací je marketing, zajímá se také o firemní finance. Pravidelně hledá a píše nové příběhy podnikatelů.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).