Aktuální premiér Bohuslav Sobotka je jedenáctým předsedou vlády v české historii, tedy od 1. ledna 1993. Nejdéle zůstal v čele vlády hned první premiér Václav Klaus, který posléze usedl i na Pražském hradě. Naopak nejkratší mandát měl poslední předseda vlády Jiří Rusnok a také první úřednický premiér Josef Tošovský. Co dnes dělají všichni premiéři? Zůstali na očích veřejnosti, anebo se stáhli z veřejného života? Server Podnikatel.cz zmapoval “život po životě” českých předsedů vlády.
Čtěte také: Babišova republika: Čtěte, co všechno Babiš vlastní a kam až sahá jeho moc
1. Václav Klaus (ODS, 1993 – 1998)
Druhým českým premiérem byl Josef Tošovský. Poté ho vystřídal Miloš Zeman.
Prvním českým premiérem byl od 1. ledna 1993 Václav Klaus a na křesle předsedy vlády vydržel až do začátku roku 1998. Jedná se o nejdéle působícího premiéra v české historii. Po pádu vlády působil Klaus dalších pět let jako opoziční poslanec a stál společně s Milošem Zemanem za tzv. opoziční smlouvou. V roce 2003 byl zvolen prezidentem České republiky a tento post obhájil i pro druhé volební období. Mandát mu skončil 7. března loňského roku. Václav Klaus se poté přesídlil na pražskou Hanspaulku, kde působí v nově vybudovaném Institutu Václava Klause. Jedná se o liberálně-konzervativní think tank s vlastní výzkumnou studijní činností, semináři, konferencemi a dalšími akcemi a programy pro odbornou i širokou veřejnost. Zároveň se Klaus věnuje psaní nejen ekonomických textů a přednáší různě po světě.
2. Josef Tošovský (nestraník, 1997 – 1998)
Po Klausově vládě se premiérského křesla ujal Josef Tošovský, tehdejší guvernér České národní banky (ČNB). V úřadě vydržel něco lehce přes půl roku, a poté se vrátil do čela ČNB. Když na konci roku 2000 ve funkci skončil, odstěhoval se do Švýcarska. Zde v Basileji šéfuje do dnešních dnů Institutu pro finanční stabilitu (Financial Stability Institute (FSI)), který je částí Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements (BIS)). V roce 2007 ho Rusko nominovalo jako protikandidáta na post šéfa Mezinárodního měnového fondu. Nakonec však zvítězil zástupce EU Dominigue Strauss-Kahn.
3. Miloš Zeman (ČSSD, 1998 – 2002)
Třetím českým premiérem byl v roce 1998 zvolen Miloš Zeman, který ve funkci setrval do roku 2002. Když se o rok později nestal prezidentem, odešel z politiky, kterou jen glosoval ze svého domu na Vysočině. V březnu roku 2010 se do politiky vrátil a stal se předsedou nové strany Strana Práv Občanů – Zemanovci. Po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny sice na funkci rezignoval, avšak v politice zůstal. Předloni oznámil, že bude kandidovat na prezidenta a v roce 2013 byl do funkce nejvyšší hlavy státu skutečně zvolen. Mandát mu končí v roce 2018.
Čtěte také: Zeman: Bohuslav Sobotka byl nejslabším ministrem financí ČR
4. Vladimír Špidla (ČSSD, 2002 – 2004)
Po Miloši Zemanovi následoval Vladimír Špidla, který zůstal ve funkci premiéra do roku 2004. Ještě v tomtéž roce se stal eurokomisařem za Českou republiku. Až do roku 2010 pracoval jako evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a například inicioval založení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který zajišťuje rekvalifikaci osob, které přišly o zaměstnání kvůli měnícím se trendům na celosvětovém trhu práce. V dubnu 2012 se stal stínovým ministrem životního prostředí a spekulovalo se též o tom, že by mohl převzít ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministrem v nové vládě však nakonec jmenován nebyl. Současný premiér Bohuslav Sobotka ustanovil nicméně Vladimíra Špidlu svým hlavním poradcem.
5. Stanislav Gross (ČSSD, 2004 – 2005)
Pátým premiérem České republiky se jmenoval Stanislav Gross, a když byl v roce 2004 jmenován, stal se ve svých 34 letech nejmladším předsedou vlády v historii. Na premiérském postu se ale dlouho neohřál, jeho politickou kariéru totiž ukončily nejasnosti okolo jeho financí. Po odchodu z politiky se stal koncipientem v advokátní kanceláři Eduarda Bruny, kde působil až do loňského roku, kdy si založil vlastní kancelář. Přestože už v politice řadu let nepůsobí, s jeho jménem se pojí neustálé kontroverze. V roce 2007 vyplulo na povrch, že Gross vlastní třetinu společnosti Moravia Energo v hodnotě sta milionů korun, v roce 2008 se zase objevily otazníky ohledně jeho studia na právech.
6. Jiří Paroubek (ČSSD, 2005 – 2006)
Až do roku 2006 působil jako předseda vlády Jiří Paroubek, bývalý ministr pro místní rozvoj ve vládě vystřídal svého předchůdce Stanislava Grosse. Volby v roce 2006 sice skončily patem, do čela vlády se ale nakonec vyhoupl Paroubkův protivník z ODS Mirek Topolánek. Paroubek zůstal předsedou ČSSD až do dalších voleb. Ty ČSSD vyhrála, avšak na sestavení vlády opět nedosáhla. Jiří Paroubek se proto rozhodl rezignovat na post předsedy. Z ČSSD o rok později vystoupil a založil novou politickou stranu s názvem Národní socialisté – Levice 21. století (později LEV 21 – Národní socialisté nebo LEV 21). V loňských předčasných volbách strana neuspěla, sám Jiří Paroubek se ale nevzdává a plánuje letos kandidovat za LEV 21 do Evropského parlamentu. Jak uvedl Paroubek pro týdeník Euro, aktuálně si vydělává ekonomickým poradenstvím pro firmy a brzy by měl též začít učit na dvou vysokých školách. Nemalé částky mu dle jeho slov vydělaly i prodeje vlastních knih.
7. Mirek Topolánek (ODS, 2006 – 2009)
Jak již bylo řečeno výše, v roce 2006 se stal premiérem Mirek Topolánek ,a i když se mu podařilo sestavit vládu až napodruhé, zůstal premiérem do roku 2009. Jeho vládní angažmá skončilo podobně jako začalo, tedy na základě přeběhlíků. V roce 2010 opustil Topolánek politiku a zamířil do soukromé sféry. Stal se předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky a v roce 2011 předsedou dozorčí rady Elektrárny Opatovice. Od ledna 2013 je rovněž jednatelem společnosti European Capital Partners Investments a od dubna 2013 členem dozorčí řady akciové společnosti Obila.
Čtěte také: Den po pádu vlády, před kterým podnikatelé varovali
8. Jan Fischer (nestraník, 2009 – 2010)
Po pádu vlády Mirka Topolánka byla ustanovena úřednická vláda, v jejímž čele stanul statistik Jan Fischer. Ten dovedl republiky k volbám v roce 2010, po kterých přijal místo viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Mimo politické dění v Česku ale dlouho nezůstal a v loňském roce kandidoval na prezidenta. I když neuspěl, do české politiky se přesto vrátil, a to jako ministr financí v Rusnokově kabinetu. Co bude nyní Fischer dělat, není jisté. Spekuluje se o tom, že by mohl zamířit do vedení Eurostatu nebo na velvyslanectví do Lucemburska.
9. Petr Nečas (ODS, 2010 – 2013)
Vládu Petra Nečase a okolnosti jejího pádu má asi většina lidí stále v paměti. Vloni v červnu mu zlomila vaz kauza okolo jeho budoucí manželky Jany Nagyové (nyní Nečasové) a také aféra okolo tzv. trafik pro bývalé poslance ODS. Policie vše pořád vyšetřuje a před týdnem obvinila Nečase z podplácení. Co se týče současných Nečasových aktivit, dělá poradce miliardáři Pavlu Sehnalovi, majiteli finanční skupiny SPGroup, a zároveň pracuje pro soukromou vysokou školu Cevro Institut.
10. Jiří Rusnok (nestraník, 2013 – 2014)
Posledním premiérem před stávajícím předsedou vlády byl Jiří Rusnok, bývalý ministr v Zemanově a Špidlově vládě. Po angažmá v sociálnědemokratických vládách začal Rusnok pracovat pro ING Penzijní fond a od roku 2005 zastával pozici prezidenta Asociace penzijních fondů. V roce 2013 přijal nabídku Miloše Zemana, aby se stal premiérem. Přestože jeho kabinet nezískal důvěru, vládl Česku až do konce ledna. Před několika týdny pak Miloš Zeman jmenoval Jiřího Rusnoka do bankovní řady ČNB. Funkci začne zastávat od 1. března letošního roku.
ČLÁNKY DO MAILU