Když vám někdo dluží peníze, není vždy jednoduché se domoci svých pohledávek. Pokud se navíc dotyčný nachází v zahraničí, situace se ještě více komplikuje. Přečtěte si, co můžete dělat, jestliže se dlužník zdržuje v cizině.
Čtěte také: Už skoro půl roku funguje předžalobní výzva. Jaká je její účinnost?
Dlužník v zahraničí nemusí být problém
V případě, že máte pohledávku a dlužník není v ČR, mohou nastat de facto tři situace. První z nich, pro věřitele nejpříznivější, je ta, když se dlužník nachází v cizině, ale v Česku má bydliště a majetek. V tu chvíli je dána příslušnost tuzemského soudního exekutora a věřitel by se měl obrátit na tuzemský soud, který provedením exekuce pověří jeden ze 153 exekutorských úřadů. Tímto způsobem jsme například vymohli 360.000 korun po nájemníkovi, který se před svými závazky skryl ve Velké Británii. Předtím provozoval v Hradci Králové prodejnu s oblečením, ale několik měsíců neplatil za nájem. Vlastně mu vzniklo víc dluhů. Ovšem i když byl mimo Česko, měl tu nemovitost. Díky penězům z dražby se podařilo vyplatit všechny věřitele,
uvedl šéf Exekutorské komory ČR Jiří Prošek.
Druhou možností je, že dlužník, kromě toho, že se pohybuje v zahraničí, má v Česku majetek, ale nemá tu bydliště. Místně příslušný je pak český soud, a to na základě posledního známého bydliště dlužníka. Exekuci pak má na starosti český soudní exekutor. Pokud se navíc zjistí, že dlužník má majetek i v dalších zemích EU, lze využít tamní soudní exekutory k vymožení své pohledávky.
Čtěte také: Firmy neoprávněně přihlášené na cizí adrese neohrožují vlastníka nemovitosti
Co dělat, když se dlužník i majetek nachází v cizině?
Nejproblematičtější situace nastává, pokud dlužník nemá v ČR majetek ani bydliště. Ani v tomto případě ale nemusí věřitel házet flintu do žita. Musí nicméně zahájit exekuci v zahraničí, pokud ví o majetku dlužníka ve třetích zemích. Vyskytují se taky případy, kdy dlužník pobýval v České republice, věřitel ho tady zažaloval a teď má v ruce rozhodnutí soudu. To pak může být vykonáno i v zahraničí. Rozdíl je v tom, jestli se dlužník nachází na území Evropské unie, nebo mimo něj. V rámci Evropské unie je postup jednodušší a je neustále zdokonalován,
vysvětlil Jiří Prošek.
Pokud se dlužník nachází v zemích EU, mohou věřitelé použít přímo aplikovatelná ustanovení nařízení Brusel I. a další (např. o nesporných nárocích a bagatelních pohledávkách), kterými je stanoveno, že rozhodnutí vydané členským státem EU lze uznat a vykonat i v jiném členském státě. Exekuci má pak na starosti místní soudní exekutor. Jestliže se dlužník zdržuje mimo EU, záleží na konkrétním státě. Věřitelé mohou zkusit využít mezinárodní, zpravidla bilaterální dohody o právní pomoci, pokud je daná země uzavřela.