Doposud totiž finanční správa postupovala tak, že v případě pochybností k jednomu z mnoha plnění zadržela celý nadměrný odpočet. Nespornou část nadměrného odpočtu pak vyplácela až po ukončení řízení.
Finanční správa zadržovala firmě i nespornou část odpočtu
Senát Ústavního soudu včera vyhověl ústavní stížnosti firmy Kovové profily a zrušil rozsudky správních soudů, a to z důvodu porušení vlastnického práva garantovaného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Firma se s finanční správou soudila ohledně tzv. nesporné části nadměrného odpočtu DPH, kterou jí berňák zadržoval několik let. Finanční úřad totiž ve firmě zahájil, na základě podezření, že by se stěžovatelka mohla v rámci obchodování s drahými kovy účastnit karuselového podvodu, kontrolu. Přestože rozsah kontrolních procesů byl omezen na obchodování s drahými kovy, správce daně po dobu trvání několikaleté kontroly zadržoval celou částku nadměrného odpočtu DPH, a to včetně plnění týkajících se jiných obchodních aktivit stěžovatelky.
Firma úřad opakovaně žádala, aby kontrolu zúžil jen na sporná plnění a vrátil jí část nadměrného odpočtu, o níž neměl žádné pochybnosti. Této žádosti však správce daně nevyhověl a postup finanční správy aprobovaly i správní soudy, podle kterých musí nesporná část sdílet osud té části, která je dosud prověřována. Společnost se ale nevzdala a podala ústavní stížnost, ve které namítala především nepřiměřenou délku kontrolních procesů a absenci lhůt pro provedení jednotlivých úkonů v rámci daňové kontroly. Podle firmy je nepřiměřeně dlouhá daňová kontrola způsobilá uvalit na daňový subjekt nepřiměřené břemeno a zadržování nesporné části nadměrného odpočtu je neoprávněným zásahem do vlastnického práva. Ústavní soud dal včera firmě za pravdu.
Zadržování nesporné části odpočtu nemá oporu v zákoně
Ústavní soud uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů je bezesporu zásahem do vlastnického práva daňového subjektu a že tento zásah musí probíhat na základě zákona a v jeho mezích. Daňový řád sice výslovně neumožňuje nakládat s nespornou částkou odděleně od částky sporné, zároveň v žádném svém ustanovení neumožňuje zadržovat nespornou částku společně s částkou spornou.
Jestliže tedy Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku uvádí, že „nesporná část tohoto odpočtu musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována“, neplyne tento závěr z daňového řádu o nic víc než možnost vrácení nesporné částky daňovému subjektu. Správce daně je především vázán principem, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Chybějící zákonný základ pro zásah do práv zcela jistě nelze nahradit konstatováním orgánu veřejné moci, že zákon neposkytuje konkrétní procesní postup, jak se tohoto zásahu do práv nedopustit,
upřesnil Ústavní soud.
Vzhledem k tomu, že zadržování nesporné části odpočtu DPH postrádá zákonný základ, postup správce daně představuje podle soudu neoprávněný zásah do práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Správce daně přitom mohl cíle řádného výběru daní dosáhnout i bez nezákonného zásahu do majetkových práv stěžovatelky, a sice rozdělením nárokovaného nadměrného odpočtu na částku spornou a částku nespornou. Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak, je s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně,
doplnil soud.
Závěrem Ústavní soud zdůraznil, že vydání rozhodnutí týkajícího se neprověřovaných plnění je z hlediska ústavnosti možné pouze ve prospěch daňového subjektu, nikoli v jeho neprospěch.
ČLÁNKY DO MAILU