Dne 17. listopadu 2015, tedy před 3 měsíci, se můj život převrátil vzhůru nohama. Šla jsem na rutinní vyšetření, na které jsem ještě sama přijela autem. Do 20 minut jsem ležela na JIPce, napojená na tisíc kapaček a monitorů. Lékaři mi nedovolili ani vstát.
Nade mnou stál pan doktor a říkal něco o ložisku na mozku. Vzhledem k mému medicínskému vzdělání vím, že když lékař použije slovo ložisko nebo novotvar, není to dobrý. Natož, když řekne: Nic neodkládejte a buďte zbývající čas co nejvíc s dětmi.
Zkrátka, našli mi nádor na mozku.
V den diagnózy
Hned na začátek tohoto článku mám pro vás jednu dobrou zprávu. Ve chvíli, kdy se tato noční můra děje, není to tak strašné, jak by si člověk myslel, že bude. Myslíte na lidi, které milujete, a na věci, které jsou pro vás důležité.
Jednou z těch důležitých věcí pro mě je můj byznys. Moje cateringová firma Sushiqueen. Vzhledem k tomu, že tato rána přišla v období předvánočních večírků, které je pro náš obor nejnáročnější, a většina akcí stojí na mé osobní přítomnosti, bylo potřeba jednat a to rychle. Abychom vše zvládli a nezklamali naše klienty. V prosinci byly sushi akce v podstatě denně.
Nejde zdaleka jen o tolik oblíbený. Jde tu o mnohem prozaičtější věci, o kterých se moc nemluví a netvítuje. Jde o peníze. Jde o zaměstnance a další lidi, kteří jsou na vás existenčně závislí. Jde o hypotéky a obživu. A já, jako zřejmě už opravdu nevyléčitelná optimistka stále počítala s variantou, že přežiju. Že mě možná čeká dlouhá léčba. Že bude důležité být v klidu a nenervovat se tím, jestli mám zaplacené složenky.
Neměla jsem moc času. Termín operace byl už za týden od diagnózy, lékaři mi nasadili velmi silné léky, po kterých jsem byla ospalá a trochu mimo — což jsem většinou i tak, takže to byl v mém případě extrém :-)
Nebylo jisté, jak budu po operaci fungovat, zda budu vůbec při vědomí. Musela jsem firmu připravit i na tu nejhorší alternativu, na svou smrt. A protože jsem čas před operací (po nasazení léků mě pustili domů) chtěla trávit s dětmi a rodinou, vše včetně závěti jsem zařídila během čtyř hodin.
Spousta přátel, kolegů podnikatelů i novinářů se mě ptalo, jak jsem takovouto krizovou situaci zvládla. Pár lidí mi na férovku napsalo, že by si takový nádor na mozku nemohli dovolit, že by to jejich podnikání zničilo. Pro ty jsem měla jednoduchou odpověď: Mě by to před pár lety zničilo taky. Proto považuji za důležité se o tuto svou zkušenost podělit a proto píšu tento článek.
Jaké jsou tedy ony zásady, které mě v krizi zachránily? Inu, tyto…
Přečtěte si celý text, včetně podnikatelských zásad, na serveru Navolnenoze.cz
ČLÁNKY DO MAILU