I při uplatnění paušálu vede poplatník evidenci hotovostních plateb

Osob samostatně výdělečně činných uplatňujících výdaje paušálem není málo. Často je výdaj stanovený procentem z příjmů vyšší, než by činily výdaje skutečné. Důvodů k jejich uplatnění může být více. Například mnohem jednodušší evidence dokladů. Co a jakým způsobem evidovat? Postačí daňové doklady a faktury, nebo jen příjmy z bankovních výpisů? A jak je to s hotovostními platbami a evidencí k DPH? Na co si dát pozor, poradili odborníci z Generálního finančního ředitelství.

OSVČ uplatňující paušální výdaje a předepsaná evidence

V souladu s ustanovením § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů je osoba samostatně výdělečně činná uplatňující výdaje procentem z příjmů (paušální výdaje) povinna vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti. Jde o evidenci příjmů, tj. všech příjmů od 1. ledna do 31. prosince daného roku, včetně přijatých záloh.

1. Záznamy o příjmech a výdajích

Zákonem není stanovena přesná forma evidence záznamů o příjmech. Většinou se příjmy dokládají formou tabulky, kde se uvádí soupis všech příjmů za dané zdaňovací období, datum příjmů, textové označení druhu příjmu, případně další členění dle potřeb osoby samostatně výdělečně činné. Tabulka musí obsahovat údaje, které budou sloužit jako podklad pro správné stanovení dílčích základů daně z příjmů a správné stanovení procentuální sazby paušálních výdajů v daňovém přiznání.

2. Evidence pohledávek

Obdobně není definována forma vedení evidence pohledávek. Může se jednat o výstup ze softwaru pro vystavování faktur, případně opět tabulku či soupis všech pohledávek (daňových dokladů, faktur atd.). Zde by měl být rovněž uveden datum úhrady této pohledávky.

OSVČ uplatňující paušál – hotovostní platby a DPH

Autor: www.shutterstock.com, podle licence: Rights Managed

Pozor na evidenci hotovostních plateb.

Je tedy zřejmé, že osoba samostatně výdělečně činná nemusí vést evidenci výdajů, jelikož ty jsou uplatněny příslušným procentem podle druhu příjmu. Záznamy o příjmech a evidence pohledávek zřejmě nečiní v praxi žádné potíže. Často tento soupis (tabulku) OSVČ vyhotoví až po skončení zdaňovacího období při zpracování daňového přiznání. Ne vždy je ale vedena evidence v souladu s ustanovením § 97 odst. 1 daňového řádu, které řeší evidenci plateb v hotovosti. Jak pro server Podnikatel.cz vysvětlila Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství, každý daňový subjekt je povinen vést průběžně evidenci plateb v hotovosti, pokud v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatné výdělečné činnosti tyto platby uskutečňuje, tzn., přijímá a vydává hotové peníze. Jestliže údaje o těchto platbách zaznamenává povinně v jiné evidenci stanovené zákonem, pak tuto zvláštní povinnost nemá. 

Takové povinnosti vyplývají např. pro provozovatele ubytovacích zařízení (vést knihu ubytovaných osob), pro prodej v obchodě (vést evidenci o cenách), pro subjekty provozující silniční dopravu (vést evidenci o provozu vozidel), záznamní povinnost o všech nakoupených a prodaných minerálních olejích vymezených v příslušném ustanovení zákona o spotřebních daních apod. Záznamní povinnost ukládá i zákon o účetnictví tomu, kdo je účetní jednotkou. Zvláštním zákonem se rozumí i zákon o DPH, který plátcům této daně stanoví povinnost vést evidenci pro daňové účely. Smyslem této povinnosti je zajistit dostatečné podklady pro správné zjištění a stanovení daně, uvedla Petra Petlachová. 

Evidenci pro daňové účely upravuje § 100 zákona o dani z přidané hodnoty. Zde je uvedeno, že plátce:

• povinně vede v evidenci pro účely daně veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro správné stanovení daňové povinnosti,
• vede evidenci v takovém členění, aby byl schopen sestavit daňové přiznání a v případě dodání zboží do jiného členského státu EU osobě registrované k dani sestavit také souhrnné hlášení,
• eviduje uskutečněná plnění, která jsou osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně,
• vede evidenci obchodního majetku,
• při pořízení zboží z jiného členského státu eviduje hodnotu pořízeného zboží v členění dle jednotlivých států.

Problematické oblasti při uplatnění výdajů paušálem

Mluvčí Generálního finančního ředitelství současně pro server Podnikatel.cz specifikovala problémové oblasti při uplatňování výdajů procentem z příjmů. Mezi tyto oblasti patří:

• Dodržování povinnosti uplatnit paušální výdaje u všech druhů příjmů v rámci samostatné činnosti, nemožnost kombinace se skutečnými výdaji.
• Nedostatečná informovanost poplatníků vedoucích účetnictví, kteří se rozhodnou uplatňovat výdaje paušální, o nutnosti vycházet z výše uvedené evidence příjmů, tj. včetně přijatých záloh (nikoli pohledávek).
• Nedostatečná informovanost o možnosti uplatnit paušální výdaje i v případě, že poplatník je plátcem daně z přidané hodnoty a opět o povinnosti vycházet z výše uvedené evidence příjmů.
• Neznalost poplatníka, má-li v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů ze samostatné činnosti, u kterých uplatňuje daňové výdaje rozdílným procentem podle druhu příjmů, ohledně povinnosti vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů tak, aby mohl uplatnit daňové výdaje procentem z příjmů v příslušné výši.
• Pokud příjmy plynou poplatníkovi, který činnosti vykonává bez podnikatelského oprávnění, přestože k této činnosti podnikatelské oprávnění potřeba je, jsou podřazeny pod příjmy z jiného podnikání. V návaznosti na předchozí větu pak poplatník může v souladu se zákonem o daních z příjmů uplatnit k těmto příjmům výdaje pouze ve výši 40 % z těchto příjmů.
• Komplikace při uplatňování paušálních výdajů přináší nutnost rozdělení skutečných příjmů na zdanitelné a na ty, které jsou inkasem pohledávky, jejíž hodnota již byla v minulých zdaňovacích obdobích v základu daně zdaněna prostřednictvím výnosů či na základě opakovaně absolvovaného přechodu na uplatňování paušálních výdajů, při kterém dochází ke zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek. Při častém střídání způsobu uplatnění výdajů se poplatník může dostat do nepřehledné situace.
• Neznalost poplatníků ohledně „zastropování“ výše paušálních výdajů.

Výhody a nevýhody uplatnění paušálních výdajů

Přesto jsou pro řadu poplatníků výdaje paušálem výhodné. Tato výhoda by se dala posoudit nejen z pohledu poplatníka, ale i správce daně. Pro poplatníka je nespornou výhodou, že nemusí vést účetnictví ani daňovou evidenci, tudíž nehrozí ani sankce za neúplné, neprůkazné účetnictví nebo daňovou evidenci. Nevyhotovuje roční účetní závěrky. Z čehož plyne, že může ušetřit za účetního či daňového poradce. Evidenci příjmů, pohledávek a hotovosti zvládne často OSVČ vlastními silami, případně s pomocí rodinných příslušníků. Obvykle se vyhne složitým výpočtům odpisů majetku či vedení dalších předepsaných knih. Rovněž se nemusí trápit s posouzením, který výdaj je daňově účinný, a nemusí se obávat, zda bude takto posouzen i správcem daně.

Uplatnění paušálních výdajů je výhodné i pro správce daně. Minimálně odpadá povinnost kontrolovat, zda účetnictví či daňová evidence odpovídá věcným a formálním požadavkům zákona. Kontrolní pracovníci prověří v řadě případů pouze dosažené příjmy a k nim uplatněné paušální výdaje. Poplatník nemusí prokazovat neoprávněnost uplatnění výdajů skutečných.