Vyrostlo na něm několik generací Čechů a málokdo ho v dětství alespoň jednou neochutnal. Řeč je o tradičním českém Pribináčku, tvarohovo-smetanovém dezertu, který letos slaví své 60. narozeniny. Přečtěte si o vývoji této slavné značky a podívejte se, jak se Pribináček měnil v průběhu času.
Od Bivoje k Pribináčku
Historie Pribináčku sahá až do dvacátých let minulého století, kdy vzniklo v Přibyslavi Mlékárenské a pastevní družstvo, předchůdce pozdějšího podniku Pribina, který Pribináček vyráběl. Dějiny Pribináčku se ale začaly psát až po druhé světové válce. V roce 1947 uvedla Pribina na trh čerstvý vydatný mléčný dezert, který měl dětem v poválečném období poskytnout chutnou a hodnotnou výživu plnou vápníku. Krém se prodával v kelímcích s názvy Eva, Bivoj, Perla a Mocca a brzy získal, nejen u dětské populace, na oblibě.
Zlom však nastal až v roce 1954, kdy se dezert začal vyrábět dle receptury, která se využívá dodnes. V tom samém roce navíc krém získal své legendární jméno Pribináček. Současně též vznikl reklamní slogan “Pramen zdraví z Posázaví”, který, stejně jako Pribináček, vydržel až do současnosti. Vzhledem k tomu, že k přibyslavským mlékárnám patřila i konzervárna ovoce a zeleniny, Pribináček se zpočátku vyráběl v 16 různých příchutích, včetně například zeleninové.
Technologii výroby původně střežil ředitel závodu Stanislav Čapek a jeho manželka Jiřina Čapková, která působila jako vedoucí krémárny. Brzy ale Pribina musela, na příkaz úřadů, předat svoji recepturu i ostatním československým mlékárnám a dokonce zaškolit jejich zaměstnance. Pribináček měl totiž v té době krátkou trvanlivost, což komplikovalo jeho rozvoz po celé republice. Pro řadu měst a regionů patřil mezi nedostatkové zboží a právě uvolnění receptury pro další mlékárny mělo celorepublikovou poptávku po Pribináčcích uspokojit. Jednotlivé mlékárny ale recepturu přizpůsobovaly svým podmínkám, a přestože prodávaly obdobné smetanové krémy se jmény Bobík, Smetánek nebo Pacholík, Pribináček zůstal jen jeden.
Oblibu Pribináčků umocnil film Ať žijí duchové
Oblibě Pribináčků později napomohl známý film Oldřicha Lipského z roku 1977 Ať žijí duchové. Ve filmu se odehraje scénka, kde děti chtějí po vedoucím samoobsluhy knihu stížností, protože “nejsou Pribiňáky”. Ve filmu navíc zazněla píseň Jaroslava Uhlíře “Pramen zdraví z Posázaví”, ve které se zpívá o blahodárnosti mléčných výrobků. Jen stěží by někdo jiný zajistil společnosti Pribina lepší reklamu. Tehdy nás navíc stála jen několik kartonů Pribináčků na natáčení,
doplnil Oldřich Obermaier, jednatel společnosti TPK, která dnes Pribináčky vyrábí.
V prvních letech, kdy se Pribináček začal vyrábět, se ho produkovalo 150 až 200 tun ročně. Produkce ale postupně rostla a v roce 1984 se již vyrobilo 2306,4 tuny Pribináčků. Zvýšení výroby si vyžádalo změny v technologiích a také v organizaci firmy. Podnik disponoval vlastní oddělením objednávky a odbyt, vozovým parkem a distribučními středisky v Praze a v Brně, přes které přímo zásoboval prodejny v pěti regionech. Také Pribináček prošel vývojem a postupně se objevovaly nové a nové příchutě, přesto zůstal nejoblíbenější variantou tradiční “základní” Pribináček.
Receptura zůstala, obal prošel řadou změn
Zatímco receptura Pribináčku se prakticky nezměnila, design obalu prošel několika malými revolucemi. Původní obal byl velice prostý. Dominantní motiv tvořil slogan „Pramen zdraví z Posázaví“ a červená pečeť, která tehdy sloužila jako značka státního podniku Pribina. V roce 1954 vznikl také základ pro dnešní do oblouku psané logo. Aby se totiž název Pribináček vešel na kartonové víčko, musel být natištěn do půlkruhu,
vysvětlil Jiří Fiala, Creative Director agentury Fiala & Šebek, který se nyní podílí na vývoji designu Pribináčku.
Výrazných změn se design Pribináčku dočkal v 80. letech, kdy se logo změnilo na bílý nápis v modrém půlkruhu se silným bílým rámečkem. Z tohoto ztvárnění se pak vždy při tvorbě nových designů vycházelo. Kromě nového loga se na obalu objevily kresby dětských tváří, které naplňovaly požadavky oficiální agitace za prospěšnost mléčných výrobků pro správný růst dětí.
Další přelom v designu přinesl rok 1994, kdy se ústředním tématem obalu stal kocourek, jakožto symbol zvířátka milujícího mléko. Kocourek byl navíc znázorněn jako sedící batole, aby utvrdil maminky v tom, že Pribináček mohou dávat malým dětem. Mlsným olíznutím prokazuje skvělou chuť samotného dezertu na lžičce. Jednoduchý, až naivní styl připomínající dětskou omalovánku odpovídá době, v níž vznikl,
komentoval Jiří Fiala. Styl sedícího batolete sice časem z obalu zmizel, kocourek však zůstal na kelímcích až do dnešních dní.
Pribináček letos slaví šedesátiny
Nejenom nový design obalu přinesl Pribináčku úspěch i po sametové revoluci. V roce 1993 byla Pribina privatizována francouzskou společností Bongrain a došlo k prodloužení trvanlivosti Pribináčku, který se již nemusel spotřebovat do jednoho dne. Rozšířil se též sortiment výrobků a firma prosperovala. V roce 2010 pak Pribina zfúzovala se společností TPK, spol. s r.o. Společnost Pribina tak sice oficiálně zanikla, značka Pribina a především Pribináček ale zůstaly zachovány. Tvarohovo-smetanový dezert tak může letos oslavit své jubilejní šedesáté narozeniny.
ČLÁNKY DO MAILU