Stát nemá žádný názor. Není to živá bytost, není schopen myšlení. Úředníci jsou lidé a názor mají. Každý svůj vlastní. Je naprosto běžné, že se dva úředníci neshodnou. Bohužel tu není žádný aparát, který by ty dva nahnal do ringu a donutil je rozbíjet si huby dokud jeden nevyhraje. Místo toho oba mají svůj názor a občan musí poslechnout oba, občas i protichůdné přikazy.
I dnes platí poučka o zakládání a vedení firem z konce devadesátých let: v tomto státě vám nikdy nikdo nijak nepotvrdí, že věci děláte správně. Žádný soud ani žádný úřad vám nikdy nedá písemně, že jste něco udělal správně. Výrazně to bylo vidět na finančním úřadě - podáte daňové přiznání, dostanete razítko, že jste ho podal. Ústně vám úředník sdělí, že je to v pořádku. A za půl roku vám přijde vyměřené penále. Běžné bylo i placení některých daní dvakrát, protože český finanční úřad měl "alternativní názor" na mezinárodní smlouvy uzavírané ministerskými úředníky. A i když vás ministerstvo financí ujistililo, že výklad zákona je jednoznačný a tu daň po mé firmě nikdo chtít nebude, tak úředník na finančáku měl názor svůj, jiný. Slovy auditorské firmy "doba je složitá".