Přinese rok 2010 „krev, pot a slzy“? Doufejme, že ano

Doufám, že všichni mí přátelé a kolegové, či bývalí kolegové, které postihne tato politická rekonstrukce, že všichni ji přijmou, všechno přijmou, i přes nedostatek obvyklých procedur, bez kterých je nutno jednat. Řekl bych Sněmovně, jako jsem řekl těm, kdo se stali členy nové vlády: Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot, pronesl v roce 1940 po svém jmenování ministerským předsedou Velké Británie Winston Churchill. V Evropě v té době už naplno zuřila druhá světová válka, jejíž konec a výsledek byl v nedohlednu. Churchill nemazal občanům med kolem pusy a otevřeně jim sdělil, že všechny čekají velmi těžké časy.

V současnosti se píše rok 2010, žádná světová válka naštěstí neprobíhá a stávající situace České republiky se s Velkou Británií naštěstí nedá srovnávat. Přesto by Česko svého Churchilla v současnosti také potřebovalo. Někdy na přelomu května a června se uskuteční volby, které určí, kdo naši zemi povede příští roky. Že se z hlediska veřejných financí nebude jednat o lehký rok 2010, je jasné takřka každému. Alarmující nárůst tempa zadlužení, absence důležitých reforem penzí a zdravotnictví, předražené veřejné zakázky a nabubřelá byrokracie se už prostě musí řešit. Tyto problémy musí přijít na paškál co nejdříve a ne před nimi zavírat oči, jako se děje doposud. Česká republika čeká na tuzemského Churchilla jako na smilování. Čtěte také: Při pohledu na státní finance ekonomové radí: Navažme na první republiku.

Krátkozraké chování stávající politické garnitury, která ekonomické průšvihy neřeší, nýbrž je s bohorovným přístupem odsouvá do budoucna, nás už brzy přivede blízko katastrofě. Každý rok odkladu důchodové reformy, ať nakonec bude jakákoli, připravuje o státní důchody stále další ročníky. Pokud by zůstal průběžně financovaný systém zachován, dnešní třicátníci se smysluplné výše důchodu už nedočkají, jelikož demografický vývoj se obelhat nedá. Snaha řešit financování zdravotnictví zatím úspěšně rovněž naráží na populismus a nepochopení celého systému řadou občanů.

Přístup politiků k veřejným financím by vydal na samostatný několikastránkový elaborát, kde by se rozhodně nemuselo šetřit sprostými slovy. Pro většinu z nich jsou veřejné peníze pohádkovým „oslíkem otřes se“, kterému stačí říci jen jednu větu a finance jsou ihned k dispozice. Politici naprosto ignorují jednoduchou ekonomickou poučku, že co je dobré v krátkodobém měřítku, nemusí být (a většinou také není) pozitivní krok z dlouhodobé perspektivy a naopak. Co krátkodobě zhorší současnost, může dlouhodobě velice pomoci. Místo abychom položili základ budoucí prosperitě a vytvořili ekonomicky fungující stát na pevných základech, projídáme naši budoucnost i budoucnost našich dětí nesmyslným vyhazováním peněz v současnosti. Plánovaný státní rozpočet na rok 2010 a způsob prosazování zákonů s ním spojených tvoří ukázkový příklad takového jednání. Čtěte také: Aleš Michl: Janotův úsporný balíček není vůbec úsporný.

Proto je třeba, aby letošní volby vynesly do čela někoho, kdo se konečně odváží říci lidem pravdu a přestane je lacině „oblbovat“ sliby vyšších výdajů a nižších daní. Někoho, kdo otevřeně přizná, že se následující roky musíme všichni uskrovnit a začít něco s narůstajícími deficity dělat, abychom se v pozdějších letech mohli mít výborně. Někoho, kdo odolá tlakům lobbistických skupin počínaje odbory, zemědělci, přes státní zaměstnance až k velkým firmám a podnikatelským uskupením. Česká republika potřebuje někoho, kdo jí v příštích několika letech sice přinese „krev, pot a slzy“, ale tím zaručí, že roky následující budou dobou dobře podložené prosperity. Otázkou však zůstává, zda se někdo takový na tuzemské politické scéně vůbec nachází. Doufejme, že ano.