Zatímco někdo se k podnikání inspiroval na cestách, jiný se rozhodl pokračovat v tradici a další chtěl něco tvořit. Všichni mají však společnou vytrvalost a odhodlání.
Co se dozvíte v článku
- Nadchly jej zemědělské stroje a hospodaření
- Založil si vlastní povidlárnu
- Voňavý byznys s dlouhou tradicí
- Chtějí být blíže k přírodě
- Pro moudrost chodí do herbářů
- K podnikání ji dovedlo narození syna
- Od facebookové skupiny k úspěšnému podnikání
- Místo jógy vyhrála keramika
- Práce mají jasně rozdělené
- Košíkářka pletoucí kabelky
Nadchly jej zemědělské stroje a hospodaření
Jan Bezděk vede digitální agenturu SiteOne. Přes víkend a v sezóně ale pracuje na Farmě Kačiny. Zde uplatňuje své zkušenosti z podnikání, využívá moderních technologií, chová zvířata a produkuje prémiové seno a stelivo pro koně. Jak jsme psali, běžně se seno sklízí z luk. Na loukách se tráva a další rostliny neustále přizpůsobují stanovišti a roste tam to, co nejlépe prosperuje. Mezi takové rostliny patří například pryskyřník nebo starček mající negativní dopady na zdraví zvířat. Na Farmě Kačiny nesklízí seno z luk, ale z polí, tedy z orné půdy, kde roste to, co tam hospodář zaseje. Honza si ve spolupráci s veterináři nechal namíchat speciální travní směs pro koně s několika druhy rostlin, které mají dohromady dobrý účinek na zdraví zvířat.
I když je práce na farmě hodně mechanizovaná, Jan se nevyhne tomu vzít občas do ruky vidle, šroubovák či kladivo. Od pátku do neděle se totálně fyzicky zničím na farmě a potřebuji si jít odpočinout do kanceláře. A to je přesně ten pocit, který máte v neděli mít,
směje se s tím, že v týdnu odpočívá od farmy a o víkendu zase od kanceláře. A to doporučuje všem.
Založil si vlastní povidlárnu
Podobně mezi pracemi přepíná i Ondřej Mikulášek, který ve vesnici proslulé zpracováním ovoce vyrábí povidla a další dobroty. Jeho Povidlárna Provodov se zrodila z touhy zpracovat vlastní úrodu ovoce. Jak nám prozradil, jeden rok začal přemýšlet nad tím, že by si pořídil vlastní kotel na vaření povidel. Zároveň se dozvěděl, že by se jako drobný zemědělec mohl ucházet o finanční podporu na vybavení povidlárny. V roce 2020 Místní akční skupina (MAS) Luhačovické zálesí vyhlásila projektovou výzvu, v rámci Programu rozvoje venkova, která nabízela drobným zemědělcům možnost předkládat projektové žádosti na finanční podporu a za účelem vybudování zařízení určené ke zpracování zemědělských produktů.
Rozhodl se do toho jít, ale záhy zjistil, že měl hodně naivní představy. Myslel si, že si koupí kotel na povidla, někde ho doma bude mít a bude vařit povidla. Zjistil jsem, co všechno člověk musí splňovat, když má potravinářskou výrobu. Dospěl jsem k tomu, že zrekonstruuju stodolu, kterou mám pod domem. Využiju na to dotaci a půjdu do toho naplno se všemi povoleními. Stanu se registrovaným výrobcem potravin,
popisuje.
Ondřeje povidlárna neživí, profesí je psychoterapeut a sociální pracovník. Ve své práci se často potkává s lidmi, kteří se potýkají s různými druhy závislostí – od alkoholu, léků nebo drog, také se závislostí na sázení, nakupování atd. Je tak pro něj důležité se věnovat i jiné činnosti a získat odstup od příběhů lidí, se kterými se potkává ve své terapeutické praxi. Při výrobě povidel a džemů nebo při péči o sad či malé hospodářství – má 3 krávy a psy, si vyčistí hlavu. Forma aktivního odpočinku a manuální práce pro něj plní funkci protiváhy k náročné duševní práci terapeuta.
Voňavý byznys s dlouhou tradicí
K přírodě mají blízko také Klecandovi. Ti pod značkou Smolenka předávají zákazníkům sílu stromů, konkrétně sílu ze smrkové pryskyřice. Právě ta hraje hlavní roli v jejich léčivých kosmetických produktech. V příběhu jsme psali, že když Barbora Klecandová přišla do rodiny manžela, používala se v ní mast, kterou se léčilo všechno. Když se mi něco stalo, třeba jsem se řízla, řekli mi, ať na to dám jejich mast,
doplňuje. V Balkově Lhotě a jejím okolí se jí říkalo Voštovka podle dědy Aloise Vošty a používala se na různé zánětlivé ranky, dokonce i pro zvířata. K receptu na mast se tak Klecandovi nemuseli vracet, jen je napadlo nabídnout ji více lidem, protože na trhu taková mast z pryskyřice nebyla. Bylo tak pravděpodobné, že by se mohla ujmout. Je přírodní a dobře léčí.
Barbora vzpomíná, že v začátcích to bylo náročné s legislativou, protože ani ona ani její tchyně nevěděla, co všechno je potřeba. Zašly například na státní zdravotní ústav, kde se dozvěděly více. Produkty Smolenky jsou dnes schválené jako kosmetický produkt, u kterého je potřeba zhodnocení bezpečnosti. Je to důležitá věc, kdy se produkt posílá v balíčku plném dokumentů na Státní zdravotní ústav. Tam se provádí zhodnocení bezpečnosti. To je jeden z kroků, následují další úkoly jako například mít schválené texty, suroviny, co se do produktu dávají, nebo obaly. Když se dokončí celý tento proces, tak se to ještě zadává do portálu Evropské unie, kde musí být zaregistrovány všechny kosmetické produkty. Podle Barbory je to pak s dalšími produkty jednodušší, ale na začátku to bylo náročné.
Chtějí být blíže k přírodě
Parta milující přírodu i tradice a řemeslo je Bayaya, kterou vede Jiří Veselka. Ten dříve našemu serveru prozradil, že se jejich značka snaží ukázat lidem, že život v přírodě je super, že může být psychicky očišťující a pomůže jim dosáhnout klidu. Podle Jiřího tomu dost pomohl i covid, ve kterém lidé vyšli ven a zjistili, že se v přírodě cítí dobře. V dnešní době jsme trošku zhýčkaní. Aby lidé nemuseli stanovat nebo kempovat, nabízíme jim naše objekty. Začali jsme s posedy a menšími objekty, ale rozšiřujeme nabídku i na větší stavby, nějaké rekreační nebo i rodinné domky,
popisuje s tím, že se snaží lidem vysvětlit, že nepotřebují obrovský rodinný dům, ale stačí jim sto metrů podlahové plochy z přírodních materiálů umístěný v přírodě. Poté člověk zjistí, že se život odehrává venku, na terase nebo v přírodě. A vnitřní prostor nemusí být nijak velký.
Stavby od Bayaya jsou výjimečné především duchem, který do toho dávají. Použité materiály, kvalitní a robustní konstrukce nebo výjimečný design doplňuje jejich jedinečný přístup. Například, když stavby instalují, dělají typizované balíčky přímo na míru klientům, kdy se zajímají, za jakým účelem to mají, jací jsou, co je baví a zajímá, a podle toho volí například barvy nebo výmalby a další prvky. Na návrzích budov pak spolupracují s architekty s tím, že sami mají v rámci firmy nějaké nápady, podněty a požadavky a architekti a projektanti je poté korigují.
Pro moudrost chodí do herbářů
Manželé Šimon a Marie Vršanští se zaměřují na výrobu čajových bylinných směsí a pro informace o účincích bylin chodí do herbářů. Prodávají je pod značkou Byl. by čaj?. Jak jsme již psali, při samotné tvorbě čajů jdou Vršanští nejprve po účelu. Například chceme mít dobrý čaj na podporu spaní, aby se člověk dobře zrelaxoval. Potom dohledáváme v různých herbářích, které bylinky jsou na to vhodné. Poté tam přidáváme i nějaké bylinky nebo třeba i ovoce, kde víme, že to může chuť trošku zpříjemnit. Takže uděláme první prototyp a ten testujeme,
popisuje Šimon Vršanský s tím, že zkouší, jestli je chuť dobrá nebo jim na ní něco vadí. Případně poté upravují některé poměry, přidávají například sušená jablka, když je čaj příliš hořký. Některé čaje dají dohromady takzvaně na první dobrou, u jiných může trvat až rok, než se vyladí.
Šimon uvádí, že oblíbenost čajů se odvíjí od sezóny a také podle měst. Zatímco v Praze si lidé často kupují čaj Nestresuj se, v Ostravě vede ten na spaní. Před Vánoci jsou hitem Klidné a tiché Vánoce a obecně patří mezi stálice čaje Dobrý den, Pan Květoslav a Jdeme spát. První zmíněná čajová směs je ta původní, díky které Byl. by čaj? vznikl. Dá se pít úplně kdykoliv. Pan Květoslav má vtipný název, je z květů, je nasládlejší, a navíc vypadá dobře jako dárek. Za oblibou čaje Jdeme spát je to, že spousta lidí má bohužel nějaký problém s usínáním. Je v něm hodně heřmánku, chuťově je zajímavý a dát si hrneček před spaním je fajn,
říká Šimon. Sám má rád zelený čaj nebo například Letní nakopnutí.
K podnikání ji dovedlo narození syna
Jana Vyhlídalová byla zvyklá pořád pracovat. Po narození syna chtěla zvolnit a věnovala se rekonstrukci bytu. Od předělávání nábytku se nakonec zaměřila na originální hračky a v roce 2014 otevřela Kidtown.cz, který o pár měsíců později rozšířila také o internetový obchod. Prozradila nám, že začínala s netradičními hračkami, o kterých si myslela, že by se mohly dobře prodávat. Nasměrovala ji také synova učitelka ze školky. Navedla ji na jiné hračky, než na ty, které jsou dostupné v klasických hračkářstvích v obchodních centrech.
Podle Jany bylo v začátcích nejtěžší financování. V obchodě vždy měla zaměstnance. Nikdy to nebylo o tom, že si otevře obchod, bude v něm sama prodávat, potom vytře, zavře a půjde domů. Z minulosti byla zvyklá pracovat s týmem a bylo to pro ni úplně nejnutnější. Byť měla dlouhou historii v marketingu, reklamě i v obchodě, neznala ten dennodenní běh. K obchodu jsem dělala konzultace, takže jsem byla schopná sehnat finance například na nákup hraček, ale prala jsem se s cashflow. Musela jsem se učit, že když přijde faktura, tak se hradí až v poslední den splatnosti a nehradí se hned ten den, co jsme ji obdrželi, protože druhý den už nebudeme mít na nic. Tohle pro mě byla výzva,
přiznává.
Od facebookové skupiny k úspěšnému podnikání
Při mateřské dovolené rozjela svůj byznys také Ivona Frydrychová, která ze svého koníčku udělala značku IKdeco. Zaměřuje se na věnce, macramé andělky a rodinky, mechové obrazy, lapače snů a další dekorace. Kromě toho provozuje také půjčovnu svatebních doplňků z její dílny. Jak jsme psali, před pár lety zažíval boho styl a macramé boom. Ivona se v něm našla a zamilovala si ho. Občas dala na sociální sítě nějakou fotku její začínající tvorby. Ta sklízela spoustu lajků, tak poté zkusila nafotit a dát nějaké macramé andělky k prodeji na Marketplace. Bylo to před Vánoci, byl o ně obrovský zájem a poté to všechno nabralo rychlý spád. Založila jsem si vedlejší živnost při mateřské dovolené a facebookovou skupinku, kde jsem dávala do alb jednotlivé výrobky. Inzerovala jsem na Marketplace. Potom se ta skupina začala plnit a objednávky neustále přibývaly,
popisuje.
Ivona po technice macramé neboli drhání dlouho pokukovala, našla si několik návodů na YouTube a jednou si pak objednala příze, korálky, kartáč na rozčesávání a vyrobila první macramé andělky. Následovaly lapače snů pro dcery do pokojíčku. Zrodil se tak nový koníček a chvíli na to i milovaná práce. Nadchla mě na tom různorodost tvorby od bohémských macramé závěsů na stěny, potahů a polštářů přes závěsy na květináče až právě po postavičky, andělky a sovičky,
přiznává s tím, že na macramé je důležitá preciznost a vytrvalost. Ne hned se všechno povede a chce to porozumět základním principům, což jsou uzlíky. Potom už to jde samo,
doplňuje.
Místo jógy vyhrála keramika
K sociálním sítím má blízko i Martina Javůrková s manželem Jakubem tvořící společně keramiku. Když byla nespokojená ve své práci zaměřené na marketing, rozhodla se si souběžně s ní udělat kurz lektorky jógy. Jenže poté přišel covid, v práci to bylo stále horší a tím, jak bylo vše zavřené, nemohla ani dokončit kurz. Jak jsme informovali, shodou okolností se navíc s Jakubem stěhovali z Prahy na venkov, do domu, kde měla najednou prostor pro tvoření. Keramika se mi vždycky líbila, jenom jsem nevěděla, jestli by moje ruce zvládly na kruhu zhmotnit myšlenku nějakého tvaru. Frustrace byla ale tak velká, že jsem si bez váhání objednala kruh. Řekla jsem si, že je to investice, kterou zvládnu, a že když mi to nepůjde, tak ho vždycky můžu prodat,
vzpomíná, jak začínala tvořit v jejich chodbě. První výrobek byl podle ní krkolomný, ale chytlo ji to a touha tvořit pro ni byl úplně nový pocit.
Internetový obchod této značky funguje na principu naskladnění. Je tak dostupný jen v určitou a předem ohlášenou dobu. Martina vysvětluje, že se nejedná o marketingový trh spočívající v pomíjivosti nebo o věc, kterou by si tak předem stanovili. Tento způsob prodeje je ovlivněn tím, že samotná výroba trvá poměrně dlouho a jsou v ní jenom dva. Cesta jednoho produktu je dlouhá „jenom“ 10 až 14 dní, ale oni nechtějí prodat jen jeden produkt, ale chtějí jich prodat více a zároveň musí z energetických i ekologických důvodu naplnit ideálně několik pecí.
Při posledních naskladněních měli e-shop vyprodaný za tři až pět minut. Sami nechápou, jak se to stalo. Vždy je to dobije, protože pokaždé se bojí, jak to dopadne. Prodeje totiž probíhají například po čtvrt roce a oni neví, jestli se nemůže změnit nákupní chování lidí nebo jestli se jim budou produkty líbit. Like na Instagramu nebo nový sledující ještě neznamená automaticky nákup. Takže to je určitý stres,
podotýká Martina.
Práce mají jasně rozdělené
Další partnerský pár, který společně podniká, tvoří Jan Koudelka a Petra Nezvalová. Ti mají značku Maori Art, která je zaměřená na šperky vyráběné srdcem, a především s úctou k Novému Zélandu. Honzu jako truhláře oslovilo maorské umění řezbářství. Jak jsme psali, udělal si malou dílnu, kam se na několik měsíců zavřel, a učil se řezbařině z kostí. Na Zélandu se amulety vyrábějí z novozélandského jadeitu, velrybí nebo hovězí kosti. Honza pracuje hlavně s hovězími kostmi, které kupuje od řezníka. Je to vlastně odpad, kterému vdechujeme nový život ve formě přívěsků,
zdůrazňuje. Při tvorbě šperků se Honza s Peťou drží tradic Nového Zélandu a hledají tam také inspiraci s tím, že symbolika přívěsků je jasně daná.
V Maori Art to mají rozdělené. Honza je šéf a výrobce a Peťa dělá vše ostatní, například tedy komunikuje se zákazníky nebo se stará o e-shop. Všechno jsme začínali od nuly, vyvíjeli jsme se, bylo to metodou pokus, omyl, zjišťovali jsme, co se líbí a nelíbí,
popisuje Peťa. Honza k tomu s úsměvem doplňuje, že kdyby nebylo Petry, tak už to dávno nedělá. Byli totiž úplně jiní a on si myslel, že jen vyrobí spoustu kusů, dá je do obchodu a nějak to půjde. Až Peťa to vzala úplně od druhého konce. Jsem za to moc rád, protože bez ní by opravdu Maori Art už dávno nefungoval a já bych nic neprodal, protože bych se věnoval jen výrobě,
myslí si Honza.
Košíkářka pletoucí kabelky
Andrea Holzknechtová pod značkou Amelia E. vyrábí originální kabelky z proutí. Proutěné kabelky jsou letní záležitost, ale ona se rozhodla ukázat ženám, že proutěnou kabelku si mohou vzít po celý rok. Různé tvary, barvy a doplnění kvalitní kůží předurčují kabelky k různým příležitostem. Ale je trochu odvaha vzít si proutěnou kabelku třeba do divadla,
doplňuje s úsměvem. Jak jsme informovali, je to už téměř dvacet let, co Andrea začala plést košíky. Dřív dělala i s kůží a přemýšlela, jak košíky oživit. Nejprve zkoušela různá lana nebo kůži místo ucha. Pak ji napadlo udělat kabelku. Košíček často lidé mívají schovaný někde v šuplíku, ale kabelku si mohou ženy vzít s sebou a ukazovat ji světu.
Při navrhování musí Andrea vzít v potaz design i praktičnost. Design některých kabelek má opravdu klasický, ale někdy se pustí i do něčeho speciálního. Prototypy nosím já, moje dcery nebo kamarádky. Zjišťujeme, co je dobře a co špatně,
doplňuje a zdůrazňuje, že je nejdůležitější kabelky vyzkoušet při běžném nošení. Občas ji na nějakou chybu upozorní i zákaznice. Pro Andreu je hlavní, aby se kabelka líbila a aby lidé ocenili, že je dobře zpracovaná a praktická.
ČLÁNKY DO MAILU