Nedávný nápad ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové, že by šlo byt pronajímat jen se souhlasem sousedů, přesně charakterizuje postoj a mentalitu stávající vlády. Ta by se dala shrnout rčením „s kanónem na vrabce“ či hláškou „zabij bobra, zachráníš strom“. Všechny dílčí problémy totiž vláda řeší kobercovým náletem, za který by se nestyděli ani Američané ve Vietnamu.
Čtěte také: #EET podnikatelské prostředí nenarovná, jen ho nahne ve prospěch velkých firem
Jeden lepší nápad než druhý
Máme problém s vrabci? Vyřešíme ho kanónem.
Před týdnem proběhl médii návrh Michaely Marksové, podle kterého by majitelé bytů mohli svoji nemovitost pronajímat jen se souhlasem sousedů. Marksová tím chce dle svých slov vyřešit problém tzv. obchodníků s chudobou. Ti prý totiž začínají skupovat nájemní byty, v nichž ubytovávají sociálně slabé, kteří v domě následně dělají nepořádek a neřídí se žádnými pravidly. Podle Marksové nemá ministerstvo nástroj, jak tomu zabránit, a proto ministryně vymyslela genialitu, která ovlivní všechny vlastníky bytů. Kvůli několika vykukům chce MPSV omezit všechny, kteří by snad chtěli poctivě vydělávat na pronájmu svých bytů. Jak by fungovala novinka v reálu, si není těžké představit. Vzpomínáte na tu protivnou ženskou z druhého patra, která si vždy na schůzi stěžuje, že si lidé dostatečně nečistí boty před vchodem do domu? Jo, tak tato paní se rozhodla natruc zablokovat veškeré pronajímání nemovitostí.
Toto myšlenkové veledílo z hlavy ministryně ale bohužel není ojedinělým excesem této vlády. Naopak ji podobný postup uvažování a způsobu řešení jednotlivých problémů přesně charakterizuje. Ukázkovým příkladem jsou především opatření ministerstva financí. Kontrolní hlášení k DPH musí kvůli karuselovým podvodům odevzdávat skoro půl milionu plátců DPH. To, že naprostá většina z nich slyšela o karuselu jen díky samotnému ministerstvu financí, nikoho nezajímá. A že kvůli kontrolnímu hlášení vzrostly podnikatelům jak finanční, tak časové náklady? S tím jděte do karusele.
Prostě bude po našem
Podobně zasáhla vláda také proti krácení tržeb. Podíl šedé ekonomiky na HDP sice v Česku dlouhodobě klesá a například na daňové mezeře DPH se stínová ekonomika dokonce podílí jen v řádu několika procent, vládu to ale neodradilo od schválení elektronické evidence tržeb (EET), kterou bude muset vést okolo 600 tisíc podnikatelů. Že tím vláda nakládá prakticky na polovinu všech podnikatelů další zátěž? Stačí použít oblíbený argument, že poctiví se přeci nemají čeho bát a že si vše mohou odečíst z daní.
Kdo by si řekl, že ještě EET a bude už klid, tomu přichystal Andrej Babiš další překvapení. Ve sněmovně se nachází návrh zákona o hazardních hrách, který ministerstvu financí umožňuje zablokovat přístup k internetovým stránkám, kde bude dle názoru tohoto úřadu provozovaná nepovolená hra. V rámci údajného boje proti nelegálnímu hazardu tak hrozí každému webu v ČR, že ho ministerstvo zablokuje, pokud úředníci dojdou k názoru, že se na něm provozuje nepovolená hra.
Na vině není jen Babiš, ale celá vláda
Ačkoli řada „kobercových“ návrhů pochází z pera ministra financí, nebylo by fér z přístupu „kanon na vrabce“ vinit jen jeho. Bez podpory a hlasů poslanců sociální demokracie a lidovců by Babišovy nápady neměly šanci dojít uplatnění. Nejen tyto příklady tak jasně ukazují, jak si vláda počíná s problémy. Pokud něco vyhodnotí jako problém, rozhodne se ho řešit vždy tou nejjednodušší cestou. Jenže nejjednodušší cestou pro samotnou vládu, což ve většině případů znamená nejsložitější cestu pro ty, na které opatření dopadne.
Kvůli pár nepoctivcům omezíme všechny
Máme pár podnikavců se sociálním bydlením? Přikažme všem, aby se ptali sousedů na souhlas. Máte tady několik karuselových podvodů? Nechejme všechny plátce DPH podávat kontrolní hlášení. Existují podnikatelé, kteří nepřiznávají tržby? Ať všichni vedou elektronickou evidenci tržeb. To, že opatření většinou dopadají na poctivé podnikatele a občany, již vládu nezajímá. Kdyby měla vláda před sebou problém dopravní křižovatky, která nemá semafor a kde dochází k častým nehodám, nevyřeší ho ministři postavením semaforu, nýbrž uzavřením příslušných životu nebezpečných silnic.
Opravdové problémy se neřeší
Nejde ale jen o samotný způsob řešení vytyčených problémů, nýbrž i o to, co vlastně vláda za problém považuje. Až do krve a i za cenu porušení zákona se celá koalice bije za zákon, který má dle nejoptimističtějších prognóz přinést do rozpočtu 18 miliard korun ročně (bez odečtení nákladů na systém). Na první pohled to možná vypadá jako velké číslo, z hlediska rozpočtu jde ale o drobné. Problém českého státního rozpočtu se navíc nachází na výdajové straně.
V roce 2004 šlo na důchody 227 miliard korun, v roce 2014 pak na ně směřovalo již 376 miliard korun. V roce 2004 pobíralo starobní důchod 1,94 milionu občanů, předloni pak šlo o 2,36 milionu občanů. To je hlavní problém veřejných financí. Výrazně roste počet lidí, kteří dostávají důchody, čímž se výrazně zvyšují i výdaje na ně. A jak se k tomuto problému postavila vláda? Tedy kromě zrušení, ač nepovedené, tak alespoň nějaké důchodové reformy? Založila důchodovou komisi, která přišla s návrhem diferenciace sazeb pojistného dle počtu dětí či s opětovným zastropením věku odchodu do důchodu. Sama vláda schválila změnu penzijního připojištění, která na úkor spořících v třetím pilíři přihrála peníze samotným penzijním společnostem. Jak tato opatření pomáhají stárnutí populace, pokles ekonomicky aktivních obyvatel a nárůst důchodových výdajů, neví zřejmě ani vláda sama.
Nedá se čekat, že by vláda ve zbytku volebního období svůj postoj „kanón na vrabce“ změnila. Vzhledem k aktuálním událostem by však aspoň bylo fér, aby kanón použila i na čápa. Zatím to vypadá, že vrabci jsou pro českou vládu snazším cílem.
ČLÁNKY DO MAILU