„Pro imigranty nevaříme,” hlásala restaurace. Pokutu 60 000 kč potvrdil soud

Restaurace dostala pokutu opakovaně

Česká obchodní inspekce ( ČOI) udělila v roce 2017 pokutu 60 000 Kč Tomáši Ševčíkovi, majiteli (dnes už neexistující) restaurace Grand Italia v Hrušovanech nad Jeviškou, za to, že na facebookové stránky restaurace umístil text ve znění: V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM, ačkoliv k tomu nebyl legitimní důvod. Podle ČOI se jednalo o porušení § 6 zákona o ochraně spotřebitele, tedy o diskriminaci. Za stejný prohřešek dostala restaurace pokutu 30 000 Kč už v roce 2016.

Bylo to jenom prohlášení, obsluhovali jsme všechny, tvrdila restaurace

Proti oběma pokutám podala restaurace žaloby, ve kterých se domáhala zrušení sankcí. V žalobě restaurace argumentovala, že umístěním textu pouze deklarovala svůj osobní názor a postoj k proimigrační evropské politice. Dále majitel restaurace tvrdil, že facebookové stránky restaurace byly určeny primárně pro přátele a netvořily součást oficiálních stránek a samotné prohlášení nebylo napsáno na provozovně. Podle restaurace tak zjištění o potenciální diskriminaci nemělo oporu ve zjištěném skutkovém stavu. 

Jednání správních orgánů měla (restaurace) za šikanózní, jelikož ji „sankcionovali za vyjádření osobního a politického názoru, a jejich jednání tak potlačuje vyjadřování osobního názoru“. Navíc dle žalobkyně rozhodovaly správní orgány v rovině vyjádření jejich politického přesvědčení, a nikoliv v rovině hledání potenciální diskriminace fyzických osob. V provozovně nikoho nelegitimuje, a tudíž nemůže posoudit, zda se jedná, či nejedná o imigranty. Obsluhuje ve skutečnosti každého a vůči žádnému z hostů se nechová nevhodně. Dodala, že návštěvníci, kteří by se mohli cítit dotčeni, mohli provozovnu nenavštívit, píše se v rozsudku NSS.

Prohlášení stačí, oponovala ČOI

ČOI oponovala, že i když hosté nejsou nijak legitimováni, u některých osob může být patrný jejich původ či náboženské vyznání na první pohled. ČOI se zabývala tím, zda žalobkyně rozlišovala mezi spotřebiteli nacházejícími se ve srovnatelné situaci, zda existovaly pro takové rozlišování ospravedlnitelné důvody, a tedy zda sledovala žalobkyně legitimní cíl a zda byly použité prostředky přiměřené.

(ČOI) Dospěla k názoru, že deklarací o neposkytnutí služeb osobám, které nejsou českého původu, sledovala žalobkyně sice legitimní cíl, a to vyjádření nesouhlasu s migrační vlnou, avšak použila k tomu nepřiměřené prostředky. Učiněné prohlášení se mohlo dle závěrů žalované dotknout důstojnosti spotřebitelů. Potenciální zákazníci zároveň nemohli předpokládat, že nebude deklarované opatření aplikováno v praxi, doplňuje se v rozsudku.

Ani v jednom případě však restaurace u krajského soudu neuspěla. V případě vyšší pokuty však podala kasační stížnost a o celém případu tak rozhodoval Nejvyšší správní soud. Ten před týdnem rozhodl o tom, že pokuta pro restauraci byla v souladu se zákonem a že se opravdu dopustila diskriminace.

Podle NSS se o diskriminaci jednalo

Podle NSS je výslovný a emotivní charakter sdělení způsobilý vyvolat u osob s imigračním pozadím pocit zastrašujícího nebo ohrožujícího charakteru. Lidé jsou v textu rozlišováni podle toho, zda jsou, anebo nejsou imigranty. Není pochyb, že jde o politické vyjádření (nesouhlas s imigrací z islámského prostředí), zároveň však jde i o vyjádření, z něhož při jeho běžném chápání lze dovodit, že s imigranty, zvláště pak z islámského prostředí, bude (či přinejmenším může být) při poskytování stravovacích služeb restaurace zacházeno jinak než s jinými osobami, upozornil NSS.

Soud odmítl i argumentaci, že deklarované opatření nebylo realizováno a žádným hostům nebyly služby odepřeny. Ke klasifikaci jednání jako diskriminačního totiž není třeba, aby objektivně došlo k „dokonání“ diskriminačního jednání. Hypotetické diskriminační jednání tak nelze považovat za nezbytnou podmínku diskriminace, projevené jednání je vždy třeba hodnotit skrze požadavky stanovené přímo antidiskriminačním zákonem, uvedl NSS.

Hoteliér odmítající Rusy byl jiný případ

V rámci kasační stížnosti se restaurace zkusila opřít o nedávný rozsudek Ústavního soudu ČR, který zrušil pokutu pro hoteliéra, který odmítl ubytovávat Rusy, pokud nepodepíšou prohlášení odsuzující okupaci Krymu. NSS to však odmítl s tím, že případy jsou v mnoha konkrétních ohledech nesrovnatelné. Jak ostatně v odůvodnění konstatoval už krajský soud, stěžovatelka směřovala předmětné prohlášení a priori proti všem imigrantům (příp. imigrantům z islámského prostředí, pokud se za jádro sdělení bere velkými písmeny napsaný konec sdělení – „STOPISLAM“). V prohlášení nespecifikovala, že by se opatření mělo týkat pouze nevhodně se chovajících osob, a jedná se tedy o deklaraci typu „Američanům nenaléváme“. Takový paušální zákaz vstupu určitých skupin osob je ale judikaturou vnímán jako nepřiměřený a nelze jej považovat za ospravedlnitelné opatření, vysvětlil NSS.

Přečtěte si také:

Hoteliéra, který odmítl ubytovat Rusy neodsuzující anexi Krymu, se zastal soud

Rozdíl byl navíc v diskriminačním důvodu. Zatímco v případě hoteliéra byla potenciálním diskriminačním důvodem státní příslušnost spotřebitelů, které zákon výslovně neřadí mezi zakázané důvody diskriminace, u restaurace šlo o vyjádření proti imigrantům (a diskriminačním důvodem tak může být národnost, rasa, etnická příslušnost, původ), imigrantům z islámského prostředí či muslimům (také náboženství se řadí mezi zakázané důvody diskriminace). Rasu i národnost zařadil Ústavní soud mezi tzv. podezřelé důvody, a ospravedlnitelné rozlišování mezi spotřebiteli na základě těchto kritérií je tak vyloučeno, doplnil NSS.

Na způsobu záleží

Jak na závěr podotkl soud, nezpochybňuje právo majitele restaurace na veřejný a otevřený projev svého politického názoru, v daném případě však problematický způsob jeho vyjádření, který vybočil z požadavku proporcionality a zákazu diskriminace. Kdyby podle soudu vyjádřil vlastník podniku svůj politický názor na svých webových stránkách způsobem, z něhož by běžný spotřebitel s největší pravděpodobností nezískal dojem, že s osobami definované určitými z pohledu zákazu diskriminace zakázanými znaky bude zacházeno při poskytování služeb jinak než s osobami ostatními, o porušení zákona by nešlo. 

I při poskytování služeb totiž má podnikatel právo vyjadřovat své politické názory, a to bezpochyby i pomocí sdělení úderných a emotivních. Plošné vyjádření vůči konkrétní skupině spotřebitelů z důvodu, který je zakázán antidiskriminačním zákonem, z něhož při jeho běžném chápání plyne, že jim služba podnikatelem poskytovaná nebude poskytnuta nebo bude poskytnuta v omezeném rozsahu, však představuje diskriminaci ve smyslu § 6 zákona o ochraně spotřebitele, uzavřel NSS.