Názory k článku Podepsaný papír nebo slovo? Proč je pro mě podání ruky víc než smlouva

Rád bych autora upozornil, že se již nějakou tu dobu nacházíme ve století jednadvacátém :)

Jinak ale naprosto souhlasím. My 20 let pracujeme se švýcarským výrobcem, kterého zastupujeme pro CZ & SK trh a to beze smluv. Spolupráci založil už můj táta s heslem "Buď to funguje bez papírů nebo to nefunguje vůbec."

Naše smlouva, využívaná i na mnohamilionové zakázky, zabírá i s podpisy 2 strany A4. Tím spíše jsou ubíjející výběrová řízení, která čítají obecnou smlouvu o 10 - 20 listech papíru a přitom je ve hře pořízení přístroje za pár set tisíc. Ze smlouvy je pak vidět, že mustr slouží jak pro stavební práce, tak dodávky technologií a lituji dodavatele služeb, kteří musí zaručit, že jejich zaměstnanci budou na pracovišti nosit helmy a oranžové vesty. Škoda, že to nemusí podstupovat sám právník, který smlouvu sepsal nebo případně osoba, která rozhodla o použití této smlouvy "na všechno", aby se ušetřilo.

Jo? Já mám spíše dojem, že se stále více ocitáme v osmdesátých letech minulého století, tedy opět v normalizaci.

A mimo podání ruky je i spousta dalších věcí z minulosti, které nezmizely. Tím mám na mysli například "osobní jednání" které nenahradíte sebelépe napsaným e-mailem. Nebo "osobní kontakty" čili známosti, které nenahradíte skvělými referencemi a sáhodlouhým telefonováním.
Jen u toho stvrzení dohody podáním ruky se dnes už člověk obává, že u protějšku zpětně do dohodnutých věcí začne mluvit někdo zvenčí, mám na mysli ženskou - nejčastěji manželku, která to nerespektuje a může zhatit chlapskou čest.

Ono také to podávání rukou funguje u jednoduchých věcí, typu "koupím 20 vašich procházkových holí typu Milešovka, potřebuji je do týdne". Anebo u složitějších věcí, které se již opakují, a obě strany již vědí co vzájemně čekat.

Nicméně člověk, a to bez zlého úmyslu, slyší každý co chce slyšet. Takoví jsou lidé. Takže například kdybyste chtěli rekonstruovat koupelnu, tak jeden tam vidí a udělá nové dlaždičky, umyvadlo a vanu, a druhý tam vidí nové rozvody a dveře. Jeden tam v ceně vidí vanu za 3000,-, druhá za 45.000,- Což není vůbec nutno sepisovat před právníkem, podstatné je, aby obě strany měli "papír" se soupisem, co to obsahuje, v jakém standardu, a co to neobsahuje. Aby až na to přijde, a každý si bude pamatovat to, co si chce pamatovat, bylo vše jasné. Také je třeba, aby alespoň jedna ze stran nebyla čičmunda, a napsala tam vše, co tam, má být.

Jo, ono si věci napsat je za určitých okolností potřeba i mezi slušnými lidmi.

Je to tak, ono dnes to stisknutí ruky je vlastně jen takový morální závazek navíc. Podepíše se smlouva a pak se stiskne ruka. Bez smlouvy v kšeftu je to hloupost.
Více méně v dnešní době se stiskem ruky stvrzuje nějaký slib. Např. já to slíbuji, že ti s něčím pomohu a na to ti dávám ruku.
Dnes se na to člověk ani příliš nespoléhá - nám se například stalo, že otci se pokazilo auto a nevyplatilo se spravovat. Tak jsem obvolal kamarády a známé, že potřebuji koupit rychle auto, že již na druhý den je potřeba. A soused automechanik mi slíbil, že ví o jedné slušné oktávce za málo peněz. Že se poptá a večer mi zavolá - nezavolal. Nevolal a nebral telefon ani na druhý den a auto již bylo potřeba. Tak jsem na netu projel nabídku bazarů a hned jedno auto koupil. Ten člověk mi pět dní po koupi auta volal, že jedno auto sehnal, ať si pro něj přijedu. A velmi se divil, když sem ho poslal do pr.... Neseriózní chlap, již s ním nejednám.

A poenta? Asi žádná.

Proč žádná? Protože si neuvědomuješ, co se děje. Tedy: s někým lze dělat kšefty beze smlouvy, a s někým jedině s velmi podrobnou smlouvou, a někdy radši vůbec.
Tvůj otec možná kšeftu rozuměl, ale ty by jsi si měl uvědomit, že proti tobě sedí člověk, který tvého otce nezná. A když se něco pokazí, může přijít o spoustu věcí. Přijde nějaký manažírek, či novinář, a roznese ho na kopytech, včetně mnoha let kriminálu natvrdo.

A jestli ti jde o vesty, tak od toho je jednání, abys řekl že tohle ne. Je-li protistrana rozumná, bez problémů to škrtne, pokud ne, je to znamení do kšeftu nechodit.

Zajímavé, takový nedostatek empatie.

Právník ti zkontroluje formální správnost, ale nebude ti kontrolovat, jestli požaduješ, či nepožaduješ, oranžové vesty, ty úsporo.
Je mi líto tvého otce.