Myslím, že na to vysvětlení nezákonnosti jdou pánové zbytečně složitě. Stačí se opřít o základní zákon, Ústavu, jejíž nedílnou součástí je Listina základních práv a svobod, která hned ve svém čl. 2 odst. 3 říká, že Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jestliže si půjdu jako běžný spotřebitel něco koupit, nemůže mě přece nikdo považovat za osobu získávající údaje potřebné pro správu daní, neboť mi žádný zákon nepřikazuje, abych si schoval účtenku nebo si něco o dané transakci pamatoval. Pánové správně napsali, že za osobu získávající údaje může být považován pouze ten, kdo to má v náplni práce nebo nějakým zákonem či předpisem uloženo, ale rozhodně ne běžný spotřebitel. Prostě jsem si něco koupil, to jsem spotřeboval, a konec, nikomu do toho nic není a být ani nemůže. Jo, kdyby existoval zákon, který by spotřebiteli nařizoval archivovat účtenky, pak by to bylo něco jiného, to bych tou osobou získávající údaje být mohl, ale pevně věřím, že k takovému hrubému znásilnění práva snad nikdy nedojde, a kdyby se o to někdo chtěl pokusit, tak by to doufám smetl Ústavní soud jako nepřípustný zásah do práv a svobod občanů.