Teď jsem projekt Pepa.cz i Klido.cz opustil, respektive prodal. A je to asi ta nejlepší varianta.
Od mého prohlášení, že končím ve slevovém byznysu, jsem se začal setkávat se dvěma typy reakcí. První gratulují k tomu, že se mi podařilo dotáhnout oba projekty k exitu, druzí spíše vyzvídají, jak je možné, že ještě pár týdnů zpátky mluvím o otevřené válce se společníkem a nemožnosti se dohodnout a chvíli poté už se v jejich očích zase plácáme po ramenou. A přitom pravda je opět zase někde uprostřed, jen není mezi zkratkovitými titulky tiskových zpráv a aktualit tak zřejmá. A vlastně ani tak zajímavá. Moje kroky dokázalo pravděpodobně rozklíčovat jen to malé procento podnikatelů, kteří si prošli podobným businessovým sporem.
Čtěte, jak se situace kolem Pepa.cz vyvíjela
- Slevový portál Pepa.cz má na krku insolvenční návrh, prý ale nekrachuje
- Další zmatky kolem slevového portálu Pepa. Opět se stěhuje na novou doménu
- Válka končí? Soud zastavil insolvenční řízení s Pepa.cz
- Petr Sýkora: Jak jsem přišel o stamilionový business na Pepa.cz a vybudoval nový
- Všechno zase jinak, Klido.cz se mění zpět na Pepa.cz
Nevíš dne ani hodiny
Někdy na začátku srpna jsem seděl na poradě s manažerským týmem. Když došlo k rozkolu s protistranou a vznikl projekt Klido.cz, celý tým neváhal ani chvíli a do projektu se takříkajíc naplno opřel s cílem vybudovat v extrémně krátkém čase silného hráče v tuzemském cestování pod novou značkou Klido.cz. Stejný přístup měla většina firmy. Celý tým prokázal velikou loajalitu a zaslouží si obrovské díky za přístup k událostem v posledním půl roce. Nezaváhali ani partneři, takže během chvíle jsme byli na úctyhodných 75 % výkonu v meziročním srovnání. I přes veškerá rizika, vyplývajících z probíhajících sporů, jsem spolu s celým týmem viděl budoucnost pozitivně a věřil, že celou situaci zvládneme. S každým novým rozhovorem, kde jsme prezentovali budoucnost projektu Klido.cz, s každým emailem od zákazníků (a že jich bylo hodně), s každým telefonátem od partnerů jsme cítili silnější podporu.
Naše závazky vůči zákazníkům i obchodním partnerům jsme dokázali plnit. Přesto mi bylo jasné, že zdaleka nemáme vyhráno. Původní společnost provozující projekt Pepa.cz a nová společnost provozující Klido.cz byly na dobu nezbytně nutnou neodmyslitelně svázány smlouvou o spolupráci. Když opadl adrenalin z úspěšné resuscitace potápějícího se businessu, uvědomili jsme si, že jsme zatím vyhráli pouze čas. Nevyhráli jsme zatím stabilitu, která je pochopitelně potřeba, pokud provozujete business, který při troše nedůvěry vyvolá dominový efekt v podobě ztráty důvěry napříč všemi spolupracujícími subjekty. Hrozba v podobě celkového selhání důvěry při sebemenším zaškobrtnutí nad námi visela tedy i nadále. A bylo potřeba věc řešit.
Den ode dne mi začalo být jasnější, že se rýsuje velmi nepředvídatelná právní budoucnost. Vlastně přestalo být jasné, jak dopadneme, až se začne celou kauzou zabývat soud v rámci soudního řízení. Z pohledu soudce je situace nepřehledná, musí k ní přistupovat zcela nezaujatě. Tedy logicky nahlížet na naše svědectví s protistranou jako tvrzení proti tvrzení. Co se v takové situaci může stát?
Plnou silou jsem si uvědomil, že jednou z možných variant může být i zmražení dispozičního práva na účty pro všechny strany sporu, dokud se věc nevyjasní. S účty teď nesmí nakládat protistrana, soud však může chtít, aby s nimi nemohl do rozhodnutí nakládat nikdo, dokud se neukáže, na čí straně je pravda. Při právní konzultaci tato varianta v minulosti padla, ale přišla mi jako sci-fi scénář, ke kterému se ani nedostaneme. Teď se k němu ovšem řítíme právě v rámci žádosti o spravedlivý proces.
Proces, který vyhrajeme. Ale za ty týdny, co bude soud jednat, se z projektů Pepa.cz a Klido.cz stanou paralyzované firmy, bez možnosti nakládat se svou finanční hotovostí. Stačily by dva takové týdny a společnosti by se ocitly v nepředstavitelných problémech. Důvěry jsme od našich partnerů čerpali v minulosti až moc.
Opustit šachovnici
Nemělo smysl počítat procentuální šance na úspěch. Nebudu lhát, přes prvotní energii začalo být budování nového projektu s nejasnou právní budoucností velmi nebezpečnou hrou. Představa, že veškerý čas strávený s týmem na budování zajímavé služby pod novou značkou přijde ze dne na den vniveč, byla spíše noční můrou. K tomu možná paralýza společnosti skrze zablokování bankovních účtů až do pravomocného rozhodnutí sporu. A mezi těmi cestami s nejasným koncem zbylo v podstatě jediné řešení, které dávalo smysl. I když jsem si myslel, že na něj nikdy nedojde. Obchodní podíly předám protistraně. Obě firmy projdou nezávislým auditem k prokázání skutečnosti, že se nachází v dobrém finančním zdraví a byly zodpovědně řízeny. To vše po akceptaci vize dalšího fungování společnosti, kterou mi představil staronový majitel, respektive protistrana sporu.
Nastal prodej mých obchodních podílů a já musel odpovídat na často se opakující dotazy. “Jak se ti podařilo vyexitovat tak rychle? Gratuluju, co teď uděláš?” No, občas to jde rychleji, než by člověk chtěl. “Proč jsi ještě včera říkal, že dohoda je nemožná?” Jsem si vědom rozporu s tímto prohlášením. Nicméně nakonec se můj odchod ukázal jako nejvhodnější cesta, jak nezůstat v patové situaci, která by nemusela pro firmu dobře skončit. Těžká rozhodnutí zkrátka někdy bývají ta nejlepší.
V jednom rozhovoru jsem nedávno zmiňoval, že dříve bych celou situaci řešil daleko impulzivněji. Teď se na celou věc dívám střízlivěji. Ani ve dnech, kdy situace byla nejkritičtější, jsem se snažil do kauzy nezatahovat emoce. Ty průběh jednání většinou jen zkomplikují. Zachování kontinuity společnosti bylo lepší volbou než upřednostnění vlastního ega, že by 7 let mé práce mělo skončit tímto způsobem.
Nakonec jsem rád, že se mi k dalším podnikatelským výzvám povedlo odejít po dobře odvedené práci a zbytečně za sebou neprásknout dveřmi. Věřím, že značka Pepa.cz znovu získá dřívější slávu i přes složité období posledních měsíců.
ČLÁNKY DO MAILU