„Už jsem dávno zaplatil.“ „Takovou smlouvu jsem nikdy neuzavřel.“ „Tolik jsem si nepůjčil.“ To jsou podle inkasní agentury EOS KSI Česká republika jedny z nejčastějších výmluv dlužníků, kteří reagují na první upomínku o zaplacení dluhu.
Zpočátku spolupracuje jen jeden z deseti
K výmluvám se přitom na začátku upomínání uchyluje celých 90 procent dlužníků. Po první upomínce spolupracuje pouze jeden dlužník z deseti. S opakujícími upomínkami však toto číslo roste. Dlužníci si totiž většinou uvědomí, že tudy cesta nevede,
komentuje přehled výmluv, který vychází z interních dat agentury, Vladimír Vachel, jednatel inkasní agentury EOS KSI Česká republika.
Na to, že už dluh uhradili, se přitom vymlouvá až třetina dlužníků. Svou platbu ale nejsou následně schopní doložit. Sedm procent dlužníků dokonce považuje neplacení dluhů za normální. Ptají se totiž, proč by měli platit, když dluží i ostatní. Čtěte také: Nový občanský zákoník upravuje povinnosti věřitelů. Zjistili jsme, jak
Platební morálka v Evropě není růžová
Rok 2011 nebyl z hlediska platební morálky v Evropě zrovna dobrý. Podle Evropského platebního indexu 2011 (EPI) zveřejněného společností Intrum Justitia, jež působí mezinárodně v oblasti pohledávek, dosáhl odepsaný dluh v Evropě 312 miliard eur. Celých 32 procent firem v Evropě přitom věří, že rizika plynoucí z neplacení se ještě zvýší. Naproti tomu optimistických je podle indexu jen 14 procent společností.
Dalším zjištěním EPI je fakt, že 28 procent evropských podniků vnímá zpoždění plateb přímo jako hrozbu přežití. Pro 45 procent firem pak jsou opožděné platby důvodem zastavení růstu. Čtěte také: Pohledávky nemusí skončit u soudu, řešit je můžete i jinak
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU